Často nejmenší změny přinesou ten největší efekt, říká fyzioterapeutka Markéta Strnadová

Naučím vás, jak se jednoduše a s úsměvem uzdravit z bolestí na těle i na duši. To slibuje fyzioterapeutka Markéta Strnadová na svých stránkách. Jak konkrétně na to? O tom je dnešní rozhovor.

Ve své praxi propojujete znalosti o pohybovém aparátu, tradiční čínské medicíně i osobním rozvoji. Jak to všechno postupně vznikalo?

Pokud něco milujete, nemusíte se nutit ke studiu. Asi tak bych to jednoduše podala. 

Od mala mě zajímala péče o druhé a už jako dítě jsem se v tomto směru projevovala dost svérázně. V 15 letech jsem pak objevila homeopatii s jejími širokými psychosomatickými souvislostmi a začala o ní studovat vše, co mi přišlo pod ruku. Postupně se nabalovaly další obory a vyvrcholilo to studiem fyzioterapie na Karlově univerzitě. 

Přála jsem si léčit lidi a fyzioterapie byla v České republice jedinou volbou, jak se vzdělat na vysokoškolské úrovni a zároveň se nespecializovat směrem ke klasické medicíně. Chtěla jsem více psychologie, alternativy a to se na naší fakultě podařilo. 

Ve studiu samozřejmě pokračuji a vzdělávám se dál. Multioborové znalosti jsou do veliké míry základem úspěšnosti mého přístupu. 

Když to vezmu od vysokoškolských studií, měla jste tedy jako jedna z mála najisto vybráno a podávala jste přihlášku na jedinou školu. Dalo vám studium vše, co jste si slibovala? Bylo něco, co vás třeba překvapilo?

Fakulta tělesné výchovy a sportu byla opravdu skvělá volba. Dostali jsme všechno, co je potřeba z hlediska západní medicíny. Fyziologie, neurologie, biomechanika, základy vědeckého bádání… Klasické studijní obory jsou nutným předpokladem pro to, aby byla práce fyzioterapeuta spolehlivá, aby mohl komunikovat s lékaři a plnohodnotně se zařadit do zdravotnického systému. 

Naše fakulta byla navíc velmi specifická tím, že nás opravdu kvalitně vzdělávala i v alternativních oborech. Psychosomatika, východní pohybové systémy jako třeba čchi-kung, tradiční čínská medicína… To a mnoho dalšího jsme probírali na úrovni vysokoškolských přednášek s kvalifikovanými lektory, terapeuty a lékaři už během studia. 

Upřímně řečeno si občas říkám, že při mě stáli všichni svatí, když jsem si tu školu vybírala.

Neměla jsem tušení, jak moc jsem se trefila do černého a jak moc mě studium právě na FTVS bude bavit. Měla jsem štěstí i na spolužáky a na opravdu výborné kapacity, které nás vyučovaly. Takové studium je veliká radost. 

A jestli mě něco překvapilo? Třeba povinné studium latiny. Vůbec jsem ji nepobrala a jediné, co si dodnes pamatuji, je výraz sputum croceum nebo-li chrchel rezavý. 🙂 

Po pár letech klinické praxe jste, jak sama říkáte, porodila projekt Vyprošťovák. O čem je a komu ho doporučujete?

Vyprošťovák je o velmi efektivní léčbě bolesti. Ke svému vlastnímu překvapení jsem v praxi zjistila, že nám s pacienty stačí 5 cviků, se kterými uzdravíme 90 % jejich obtíží. Kdyby mi to někdo řekl těsně po studiu nebo v prvním roce praxe, nevěřila bych. Práce s pacienty je ale nejlepším učitelem a postupem času se ukázalo, jak málo k léčbě bolestí stačí. 

Musím přitom říct, že Vyprošťovák vznikal velmi přirozeným procesem. Není to něco, co jsem si “vymyslela”, ale něco, co samo postupně “vykrystalizovalo”. Navazuje na práci českých rehabilitačních špiček jako třeba profesora Jandy nebo profesora Vojty a kombinuje spoustu přístupů, které jsem si během praxe osvojila. Je to takový dáreček, co se sám od sebe objevil a zkombinoval v sobě to nejlepší, co si ze mě mohl vzít. 

Nejvíce ho doporučuji těm, kteří jsou zaneprázdnění a nemají čas cvičit, nebo těm, kteří cvičení nemají rádi a nemohou se k němu donutit. Tyto dvě skupiny si Vyprošťovák oblíbily asi nejvíce, protože on tyto překážky krásně obchází. Cvičení je krátké, příjemné a baví všechny věkové skupiny.

Většina vašich klientů se prý uzdraví během 4 sezení a cvičí maximálně 10 minut denně. Jak to sakra děláte? 🙂

Fyzioterapie je velmi komplexní a široký obor. Nabízí obrovské množství technik a přístupů. Vyprošťovák má tu výhodu, že jde proti téhle složitosti. 

Vytahuje to, co je základní. To, co je všem lidem společné. Já ráda říkávám, že je jako velmi úzce zaměřený laserový paprsek a cílí na to nejdůležitější, z čeho pramení bolest pohybového aparátu. 

Díky tomu nám stačí pár minut cvičení denně a doopravdy uzdravujeme i takové problémy, jako jsou bolesti z výhřezu meziobratlových plotének.

Citace ohledně 4 sezení platí pro mou ordinaci. Já si pacienty nezvu 3× týdně, ale třeba jednou za týden, někdy i za 14 dní. Spousta z nich se uzdraví už po první nebo druhé návštěvě. (Vím, zní to neuvěřitelně. 🙂 ) Po měsíci cvičení čekám i při těžších obtížích uzdravení nebo alespoň výraznou úlevu od bolestí a pokud k tomu nedochází, musíme hbitě hledat příčinu. Ta často bývá jinde než v pohybovém aparátu. 

O tom, jak tu skrytou příčinu bolestí odhalit, jsem napsala výborný e-book. Stáhněte si ho zdarma.

Jak vůbec vypadá typický klient, který k vám přichází? Hádám, že má nějakou bolest – asi zad?

Ano, nejtypičtěji se jedná o klienty s bolestí v pohybovém aparátu. Bolesti zad a krční páteře, výhřezy meziobratlových plotének, syndrom karpálního tunelu, bolesti ramen a kolen, propadlé klenby chodidel… To býval můj nejčastější úkol. 

Dnes ale přibývá stále více lidí, kteří za mnou jezdí kvůli širokému záběru mých znalostí. Nemají jen bolesti zad, ale také třeba trápení na duši, nedostatek peněz, problémy s dětmi a neví, kudy kam. Chtějí se mnou uchopit svůj životní příběh a nasměrovat “kam dál”.

Bolest se jak známo ráda řetězí a projevuje tam, odkud ve skutečnosti nevychází. Jak rozplétáte klubko příčin a následků?

S pacienty si často dlouho povídám, klidně třeba i hodinu a půl. Zajímá mě jejich dětství a rodinný příběh. Vnímám souvislosti napříč různými obdobími života. Úrazy, vývoj bolestí, psychická zátěž, problémy s orgány… To vše během povídání filtruju a systematicky škatulkuji. Všímám si taky tónu jejich hlasu a emocí, které to ve mně vyvolává. 

Díky bohu mám veliký trénink i na poli osobního rozvoje a tak vím, co dělat, když na něco během anamnézy narazíme a klienti se například rozpláčou. I to se v ordinaci děje a je to poměrně časté, protože cítí, že se jim někdo věnuje, že jsou v bezpečném prostředí a mají mou podporu. Někdy se pak vyplaví věci staré i desítky let. 

Samozřejmě to má všechno svůj rámec a cíl, takže si na konci stanovíme pracovní diagnózu a způsob léčby. Jako pracovní tu diagnózu označujeme proto, že ji teprve testujeme. Nebereme ji jako 100%, ale podle vývoje pacienta sledujeme, jestli “jdeme správně”.

Někdy nasadíme cvičení a výsledek máme během první terapie nebo do týdne. Někdy nasadíme byliny a musíme si počkat minimálně týden, ideálně dva. Někdy ale nasazujeme i více věcí najednou a pak je to opravdu “živý” proces, který nejde ohledně vyhodnocování popsat jednou větou. 🙂 

Jak poznáte, jestli problém není třeba „jen“ psychického rázu?

Jednoduchá odpověď by mohla znít třeba takto: Pokud vaše obtíže pramení z psychiky, pak by se měly výrazněji měnit v závislosti na vašem psychickém stavu. Příkladem by mohly být třeba bolesti zad, které odezní, jakmile se člověk rozhodne, že ten den nepůjde do práce a místo toho si odpočine.

V případě dlouhodobých negativních emocí už je ale diagnóza náročnější, protože je ten člověk ve špatné emoci prakticky neustále, velmi dlouhou dobu a tělo už se i mohlo ke smutku, únavě, zoufalství či vzteku adekvátně přestavět. 

Je mi jasné, že spousta lidí tuto odpověď hledá a bytostně ji potřebuje, proto jsem připravila hned několik pomocníků. Ve videu bolesti zad z psychiky probírám bolesti pramenící z psychiky se skvělou psycholožkou Lucií Kolaříkovou.

Pak bych doporučila ještě jeden skvělý zdroj, tento článek o cvičení, meditaci a zdravém jídle, ve kterém vysvětluji 3 oblasti, ze kterých problémy se zdravím nejčastěji pramení, a jak přistoupit k jejich léčbě. Na konci článku je i obsáhlý rozcestník na všechny důležité články a videa, které jsem k tomuto tématu vytvořila.

Používáte také homeopatika. Jak se k nim klienti staví? Přeci jen Češi často podléhají různým předsudkům…

Nebudu odpovídat globálně a místo toho vám řeknu krátký příběh z ordinace. To jsem takhle jednou měla klientku, se kterou jsme uzdravily všechno až na patní ostruhu. Léčba patní ostruhy je trochu atypická a občas se u ní děje, že na klasickou fyzioterapii nezabírá.

Tato pacientka byla vytrvalá. Jeden měsíc, druhý, třetí… Zprava, zleva, seshora, zespoda, vyzkoušely jsme opravdu všechno. A teď to zajímavé. Ta paní byla velmi pragmatická. Nechtěla řešit žádnou psychologii, natož něco “ezoterického” nebo “vědecky nepodloženého”. Neotevřela se žádné z dalších možností, které jsem jí nabízela. 

Jednoho dne ale přišla s tím, že ostruha je uzdravená a už ji vůbec nebolí. Byla tak zoufalá, že vyzkoušela homeopatikum Hecla lava a ono jí zabralo. Jí, která na “takové věci” vůbec nevěří. 

A co bylo ještě lepší, bylo to, že když se jí bolest po nějaké době vrátila, zase si nasadila Heclu lavu a zase se to uzdravilo. 

Takové příběhy mě baví a vidím v nich velikou naději. 🙂

Nedílnou součást vaší praxe představuje jóga. Komu ji doporučujete nejvíc?

Těm, kteří si přejí spojit mnoho věcí najednou. Pro mě osobně je yoga o propojení zdravotního cvičení, meditace a solidní fyzické zátěže. Miluju ji, protože je ladná a svým způsobem při ní vlastně tančím, slastně dýchám a užívám si mnoho požitků, které mi mé tělo nabízí.

Je fakt, že ji necvičím klasicky. Obohatila jsem ji o fyzioterapeutické prvky a právě díky tomu je tak “vyživující”, jak na úrovni těla, tak na úrovni duše. Každý si může dovolit aspoň malou ochutnávku v kurzu Aktivní ruka, který je k dispozici celý zdarma. I když je to jenom část z mého systému Yogarestart. Spousta lidí mi posílá nádherné zpětné vazby.

Na závěr jedna osobní otázka: Jak odpočíváte od téhle náročné práce? Tolik lidí, tolik příběhů…nějaký ventil musíte mít?

To je skvělá otázka. Je fakt, že čím kvalitnější práci si přejeme odvádět, tím lépe se o sebe musíme starat a já jsem v tomhle docela přeborník. 🙂

Poměrně dobře jím. Užívám různé doplňky, kterými se starám jak o funkce těla, tak psychiky. (čínské bylinné směsi, schüsslerovy soli, bachovy esence…) Sezení u počítače kompenzuji zdravotním cvičením, yogou, čchi-kungem a chozením na dlouhé vycházky.

Poslední měsíce se ukázalo, že se potřebuji hlavně psychicky uvolnit, a tak na ty vycházky chodím se sluchátky v uších. Poslouchám při nich své nejoblíbenější písničky, na lesních cestách se zastavuji, chvílemi zpívám, chvílemi tančím. Myslím, že kdyby mě někdo z dálky pozoroval, vydatně by se nasmál. 

Jenže znáte to. Někdy mají i ty nejjednodušší věci ten největší efekt a eliminace stresu je dle současných objevů jednoznačně v oblasti zdraví na prvním místě. Takže to neřeším, užívám si každou volnou minutu venku a je mi celkem jedno, jestli mě u toho křepčení někdo zahlédne. 🙂

Markéto, děkujeme za milé povídání, spoustu skvělých rad a co nejméně stresu v pracovním i osobním životě. 🙂