Cukrovka 2. typu se dá řešit i bez léků. Jak na to?

Diabetes mellitus 2. typu je celosvětový problém spojený s řadou zdravotních komplikací a vysokou úmrtností. Výskyt cukrovky 2. typu v posledních letech celosvětově stoupá, a to hlavně v rozvojových zemích. 

Na vině je zejména zvyšující se problém s nadváhou a obezitou, nezdravá strava, nedostatek pohybu a sedavý způsob života. Přitom pouhou úpravou životosprávy lze tomuto onemocnění předejít a vyhnout se vážným zdravotním dopadům cukrovky, jako je slepota nebo selhání ledvin.

Cukrovka je závažná nemoc. Spousta lidí o ní přesto ani neví

Diabetes mellitus (cukrovka) je chronické onemocnění, při kterém tělo není schopné správně zpracovávat glukózu – tedy základní cukr, který je hlavním zdrojem energie pro většinu našich orgánů. Příčinou této poruchy je relativní nebo absolutní nedostatek hormonu inzulinu, který se podílí na využití krevního cukru, tedy glukózy v organismu.

Jak funguje hormon inzulin

U zdravého člověka inzulin umožňuje vstup cukru z krve do buněk, kde slouží jako zdroj energie. U cukrovky je inzulinu nedostatek (diabetes mellitus 1. typu) nebo buňky na inzulin nereagují (diabetes mellitus 2. typu). Nedostatek inzulinu vede k tomu, že se glukóza nedostává na místo potřeby – k buňkám, ale hromadí se v krvi. Důsledkem je zvýšená hladina cukru v krvi – hyperglykémie, jenže v buňkách cukr (energie) chybí.

Hladina krevního cukru během dne kolísá

Normální hladina krevního cukru (glykémie) nalačno je 3,8–5,6 mmol/l. Za cukrovku se označuje opakovaně naměřená glykémie nalačno nad 7,0 mmol/l nebo několikrát náhodně naměřená glykémie nad 11,1 mmol/l. Při vysoké hladině krevního cukru je důležité opakovaně hodnotu ověřit, protože jednorázově zvýšená hodnota glykémie nic neznamená.

Nalačno naměřená hladina krevního cukru mezi 5,6 a 6,9 mmol/l je tzv. hraniční glykémie. Pro potvrzení nebo vyloučení cukrovky se následně provádí vyšetření pomocí orálního glukózového tolerančního testu. K potvrzení cukrovky dochází, pokud je glykémie ve 120. minutě orálního glukózového tolerančního testu vyšší než 11,1 mmol/l.

Mezi běžné příznaky cukrovky patří:

• časté močení
• abnormální žízeň
• suchost v ústech
• únava
• svalová slabost
• rozostřené vidění
• neustálý hlad
• zápach moči po acetonu

V současnosti má v České republice více než 9 % lidí cukrovku. Jedná se však pouze o evidované případy a výskyt cukrovky může být ve skutečnosti o dost vyšší. Předpokládá se totiž, že dalších 5 % populace zůstává nediagnostikováno.^{1, 2}

Jaké známe typy cukrovky a čím se liší?

Mezi nejčastější typy cukrovky patří cukrovka 1. typu a cukrovka 2. typu. Oba typy se liší hlavně svou příčinou a rozdílná je proto také jejich léčba. U cukrovky 1. typu je příčinou poruchy nedostatek hormonu inzulinu, zatímco u cukrovky 2. typu dochází ke snížené citlivosti buněk na inzulin, který za normálních podmínek reguluje vstup glukózy do buněk.

Nejčastěji se objevuje diabetes mellitus 2. typu, který tvoří přibližně 90 % případů. Diabetes mellitus 1. typu postihuje asi 7 % pacientů s cukrovkou a ostatní typy jsou spíše vzácné.^{1, 2, 3} Mezi méně časté typy cukrovky patří gestační diabetes (těhotenská cukrovka) a diabetes mellitus typu MODY.

Diabetes mellitus 1. typu (cukrovka 1. typu)

Onemocnění nejčastěji vzniká už v dětství nebo v mládí, ale u malého procenta lidí se může objevit až v dospělosti jako tzv. LADA (latentní autoimunitní diabetes dospělých). Pro cukrovku 1. typu je charakteristický absolutní nedostatek hormonu inzulinu. To znamená, že slinivka břišní netvoří dostatek inzulinu, který je nezbytný pro hospodaření s glukózou.

Jedná se o vrozené onemocnění, které není podmíněné nezdravým životním stylem. Cukrovka 1. typu je autoimunitní porucha, při které imunitní systém napadá vlastní buňky slinivky břišní. 

Diabetici 1. typu jsou proto celoživotně závislí na podávání inzulinu v injekcích a musí dodržovat speciální diabetickou dietu s individualizovaným množstvím sacharidů.

Diabetes mellitus 2. typu (cukrovka 2. typu)

Cukrovka 2. typu se nejčastěji rozvíjí během dospělosti, ale v posledních letech se její výskyt zvyšuje i u dětí. Diabetes mellitus 2. typu postihuje asi 5 % obyvatel v ČR a vyskytuje se až u 92 % pacientů s cukrovkou. Příčinou cukrovky 2. typu je především nezdravý životní styl – nadváha, obezita, nezdravá strava a nedostatek pohybu.

Pro cukrovku 2. typu je typický relativní nedostatek inzulinu a inzulinová rezistence. To znamená, že slinivka břišní sice může tvořit dostatek hormonu inzulinu, ale buňky na inzulin nejsou schopné reagovat – ztrácí vůči němu citlivost, jsou vůči inzulinu rezistentní.

Inzulin nemůže plnit svou funkci a glukóza se nedokáže dostat do buněk, proto se hromadí v krvi. Organismus na zvýšenou hladinu cukru v krvi reaguje dalším vyplavením inzulinu, aby udržel normální hodnoty glykémie. Vzniká začarovaný kruh.

Správná dieta při cukrovce 2. typu často stačí

Porucha citlivosti na inzulin souvisí hlavně s nadměrným množstvím tuku v těle. U cukrovky 2. typu proto většinou není nutné podávání inzulinu a v mnoha případech stačí správně nastavená dietní opatření a redukce tělesné hmotnosti. Pouze u části diabetiků 2. typu je potřeba podávat i tablety – perorální antidiabetika. Tyto léky se podávají v případě, že úprava stravy a pravidelný pohyb nezabírají.

• Preventivní jídelníček proti cukrovce 2. typu
• Preventivní jídelníček proti cukrovce 2. typu II.

Příznaky cukrovky často nejsou výrazné

Cukrovka 2. typu se rozvíjí postupně a spousta lidí si tak příznaků často ani nevšimne. Právě tím je ale cukrovka nebezpečná, protože dlouhodobě vysoká hladina cukru v krvi už může napáchat v těle velké škody. Pokud se cukrovka 2. typu včas neléčí, může dojít k úplnému vyčerpání buněk slinivky břišní a rozvoji absolutního nedostatku inzulinu, při kterém je nutné začít s aplikací inzulinu.

Gestační diabetes (těhotenská cukrovka)

Tento typ cukrovky se objevuje u některých žen v průběhu těhotenství a spontánně odezní po porodu během šestinedělí. Na těhotenskou cukrovku se provádí dvoufázový screening – v první fázi se měří hladina krevního cukru (glykémie) nalačno a mezi 24. až 28. týdnem se provádí speciální orální glukózový toleranční test (OGTT).

Gestační diabetes mellitus postihuje přibližně 3 % těhotných žen.⁴ Těhotenská cukrovka se podobá cukrovce 2. typu, protože při ní dochází ke zvýšené tvorbě inzulinu a snižuje se citlivost buněk na inzulin. 

Příčiny mohou být různé

Příčinou vzniku těhotenské cukrovky přitom nemusí být vůbec nezdravý životní styl nebo nadváha. Za její vznik mohou i hormonální změny, věk a genetická predispozice.

Rizika nepodceňujte

Ačkoliv těhotenská cukrovka po porodu vymizí, zanedbání její léčby může ohrozit nenarozené dítě. Hlavními riziky je vysoká porodní hmotnost, porucha vývoje orgánů a v budoucnu pak hyperaktivita nebo sklony k obezitě. 

Zdravý jídelníček a pravidelný pohyb

Základem léčby těhotenské cukrovky je zdravý jídelníček a pravidelný pohyb. Pouze u malého procenta těhotných žen je nutná léčba inzulinem.

Důsledky cukrovky mohou být fatální. Jaké komplikace hrozí?

Neléčená cukrovka může vést ke komplikacím, které postihují řadu orgánů v lidském těle. Mnohé z těchto komplikací mohou být až devastující. V současnosti u nás patří cukrovka mezi nejčastější příčiny úmrtí. Jen v roce 2018 zemřelo na komplikace cukrovky přes 4 000 osob.⁵

U špatně léčené nebo neléčené cukrovky dochází hlavně k poškození cév a nervových buněk, což může mít katastrofické dopady na naše zdraví. Diabetes mellitus 2. typu je hlavní příčinou srdečně-cévních onemocnění, slepoty a selhání ledvin.

Neléčená cukrovka vede k celé řadě komplikací:

• infarkt myokardu
• mozková mrtvice
• ateroskleróza
• vyšší náchylnost k infekcím
• poruchy trávení a vyprazdňování
• žlučníkové kameny
• poškození ledvin (diabetická nefropatie)
• onemocnění očí (diabetická retinopatie) – zhoršení zraku, zelený a šedý zákal, poškození sítnice oka až úplná slepota
• poškození nervů (diabetická neuropatie) – brnění, bolesti a křeče dolních končetin
• syndrom diabetické nohy – odumírání tkáně dolních končetin od kotníku směrem k prstům vedoucí až k amputaci nohy

Klíčem k léčbě cukrovky 2. typu je změna životního stylu

Cukrovka 2. typu je úzce spojena s nadváhou a nezdravým životním stylem. Základem léčby cukrovky 2. typu je proto snížení tělesné hmotnosti. Nicméně drastické omezení kalorií, extrémní diety, hladovky nebo koktejly na hubnutí nejsou v tomto ohledu ničím přínosné. 

Redukce váhy je důležité docílit zdravou stravou a pravidelným pohybem – tedy dlouhodobým osvojením zdravé životosprávy.

1. Redukce tělesné hmotnosti

Snížení tělesné hmotnosti při nadváze nebo obezitě je to nejdůležitější, co můžete jako diabetik udělat. Redukce váhy vede ke snížení glykémie, obnovení citlivosti tkání na inzulin, a vy se tak vyhnete komplikacím spojeným s neléčenou cukrovkou nebo doživotnímu užívání léků.

Důležité je ovšem trvalé zhubnutí a dlouhodobé udržení zdravé váhy. Extrémní dietní opatření nebo hodiny strávené na běžícím páse proto nejsou vhodnou cestou k cíli, protože takový způsob hubnutí není dlouhodobě udržitelný.

Cílem při hubnutí by mělo být hlavně procento tělesného tuku. Ideálním výsledkem je dosáhnout maximálně 20 % tělesného tuku u mužů a 28 % tělesného tuku u žen. Ne vždy je to ovšem reálné, proto se počítá každé kilo dolů. Už jen ztráta 5–10 % tělesné hmotnosti vede u diabetiků ke zlepšení jejich zdravotního stavu.

2. Zdravý jídelníček

Zdravé stravování hraje při cukrovce 2. typu velkou roli. V jídelníčku by měly převažovat přirozené a co nejméně průmyslově zpracované potraviny. Diabetici by měli omezit hlavně přidané cukry, nezdravé tuky, smažená jídla, pokrmy z fast foodu a různé polotovary.

Základem jídelníčku při cukrovce by měly být naopak tyto potraviny – zelenina, ovoce (do 200 g/den), libové maso, ryby, neochucené méně tučné mléčné výrobky (zakysané mléčné výrobky, sýry do 30 % t.v.s., cottage, bílé jogurty do 3 % tuku, nízkotučný a polotučný tvaroh), luštěniny, celozrnné obiloviny, kvalitní přílohy (brambory, natural rýže, celozrnný kuskus, pohanka, jáhly, quinoa) a kvalitní tuky (olivový a lněný olej, avokádo, rybí tuk, ořechy, semínka).

Dieta při cukrovce

Důležité je také nastavit jídelníček tak, aby splňoval zásady redukčního režimu. Většina diabetiků 2. typu má totiž nadváhu nebo obezitu. Jídelníček by neměl být ale příliš kaloricky deficitní, jinak hrozí spíše ztráta svalové hmoty než tělesného tuku, a také ztráta motivace.

Každý organismus může navíc na změnu životosprávy reagovat jinak, proto je vždy důležité zvolit individuální přístup. Z tohoto důvodu je vhodné stravovací návyky nejdříve konzultovat s nutričním terapeutem nebo nutričním specialistou.

Desatero zdravého stravování při cukrovce 2. typu

1. Jezte pravidelně. Rozvrhněte si svůj jídelníček do 4 až 6 menších porcí denně.
2. Omezte v jídelníčku jednoduché cukry. Odbourejte slazení cukrem a jinými sladidly s vysokým podílem jednoduchých cukrů (med, javorový sirup a datlový sirup). Eliminujte také slazené nápoje včetně ochucených minerálních vod, džusů, smoothies a ovocných freshů. Omezte konzumaci sladkých potravin, jako jsou dezerty, zákusky, buchty, koblihy, záviny, croissanty a jiné druhy křehkého pečiva.
3. Zaměřte se na komplexní sacharidy. Komplexní sacharidy neboli složené cukry by měly být hlavním zdrojem energie u diabetiků. Na rozdíl od jednoduchých cukrů totiž nezpůsobují prudké výkyvy hladiny krevního cukru. Sacharidy by měly zaujímat přibližně 45–50 % našeho celkového energetického příjmu. Vhodné je celozrnné nebo žitné pečivo, brambory, rýže Basmati, natural rýže, celozrnné těstoviny, celozrnný kuskus, quinoa, pohanka nebo jáhly.
4. Nezapomínejte na bílkoviny. Bílkoviny jsou důležitými stavebními kameny našeho těla a měly by tvořit 15–20 % celkového energetického příjmu. Bílkoviny by se zároveň měly vyskytovat v každém denním chodu. Mezi vhodné zdroje bílkovin patří libové maso, ryby, nízkotučné a středně tučné mléčné výrobky, luštěniny, vejce (v omezeném množství), vaječné bílky (neomezeně), šmakoun, tofu a tempeh.
5. Omezte příjem nasycených tuků. Tuky by měly v jídelníčku zaujímat 25–30 % energetického příjmu. Kromě celkového příjmu je ale potřeba si hlídat i správné zdroje tuků. Zaměřte se na zdravé tuky s vysokým podílem nenasycených mastných kyselin – ořechy, semínka, tučné ryby, avokádo, olivy, olivový olej, lněný olej a avokádový olej. Naopak snižte příjem tuků s vysokým podílem nasycených mastných kyselin, které se vyskytují v tučných mléčných výrobcích (sýry nad 45 % t.v.s., máslo, smetana), tučných druzích masa, sádle a tučných uzeninách (salámy, párky, klobásy, jitrnice, prejt apod.).
6. Vyhněte se trans-tukům. Trans-tuky neboli trans-mastné kyseliny patří mezi velice škodlivé tuky. Zvyšují hladinu „zlého“ LDL cholesterolu a celkového cholesterolu v krvi. Současně snižují hladinu „hodného“ HDL cholesterolu a působí prozánětlivě, čímž zvyšují riziko srdečně-cévních onemocnění, aterosklerózy a cukrovky 2. typu. Hlavním zdrojem trans mastných kyselin jsou ovšem ztužené tuky, polotovary, smažená jídla, sladkosti, fast food a další průmyslově zpracované potraviny.
7. Zvyšte příjem zeleniny. Zelenina je cenným zdrojem vitaminů a vlákniny. Ve srovnání s ovocem má mnohem nižší energetickou hodnotu a obsahuje minimum cukrů. Snažte se denně sníst alespoň 400 gramů zeleniny a preferujte čerstvou zeleninu nad tepelně upravenou. Pozor ovšem na zeleninu, která obsahuje velké množství sacharidů – červená řepa, kukuřice, mrkev, dýně. Tyto druhy zeleniny je vhodné konzumovat jen střídmě nebo v menším množství.
8. Ovoce ano, ale s mírou. Ovoce je zdravé, ale také je zdrojem jednoduchých cukrů. Snažte se omezit množství ovoce na 100–200 gramů za den a preferujte méně sladké druhy ovoce – jahody, maliny, borůvky.
9. Omezte příjem soli. Kromě umírněného solení pokrmů je mnohem důležitější omezit potraviny a pochutiny s vysokým obsahem soli. Jedná se například o polotovary, mraženou pizzu, chipsy, křupky, slané oříšky, konzervované potraviny, ale také některé sýry a uzeniny.
10. Dbejte na pestrost. Pestrý jídelníček se dodržuje mnohem snadněji než ten o vodě, knäckebrotu a hlávkovém salátu. I redukční jídelníček při cukrovce 2. typu by měl být plnohodnotný, vyvážený a pestrý.

3. Pravidelný pohyb

Pohyb je nedílnou součástí léčby cukrovky 2. typu. Pravidelná fyzická aktivita zlepšuje celkovou kondici, ale také citlivost tkání na hormon inzulin. Pohyb navíc přispívá k většímu výdeji energie a může urychlit snižování tělesné hmotnosti na optimální váhu, která je při léčbě cukrovky 2. typu nesmírně důležitá.

Jak často cvičit

Ideální je zařadit pohyb 3–6× týdně po dobu alespoň 30 minut. Vhodné jsou především aerobní aktivity, jako je svižná chůze, turistika, plavání nebo jízda na kole. Aerobní aktivity lze doplnit o přiměřený silový trénink, který pomáhá zpevnit svaly a snižuje inzulinovou rezistenci.

Pohyb je samozřejmě nutné přizpůsobit zdravotnímu stavu a fyzickým možnostem každého jedince. Diabetici 2. typu léčení antidiabetiky by navíc měli sledovat svou glykémii před a po cvičení. Při nízké hladině krevního cukru (hypoglykémii) by měli upravit intenzitu fyzické zátěže nebo doplnit sacharidy v průběhu zátěže.

4. Zdravý životní styl

Kromě redukce tělesné hmotnosti, úpravy jídelníčku a pravidelného pohybu je důležité také omezit alkohol, ideálně zanechat kouření, snížit míru stresu ve svém životě a dbát také na dostatečný spánek.

Závěr

• Cukrovka 2. typu je závažný problém, který bychom neměli podceňovat. 
• Výskyt tohoto onemocnění neustále roste, a přestože cukrovka ze začátku nijak nebolí, může přinášet opravdu vážné komplikace. 
• Prevence je přitom tak jednoduchá – jíst z větší části zdravě a pravidelně se hýbat.

Při cukrovce 2. typu je potom důležité trvalé zhubnutí pomocí fyzické aktivity a zdravého jídelníčku s přiměřeným kalorickým deficitem. Jedině tak dojde k obnově citlivosti tkání na inzulin, zmírnění projevů cukrovky a prevenci komplikací. Důležitá je samozřejmě také úzká spolupráce s diabetologem a nutričním terapeutem.

Zdroje

1.      https://www.svl.cz/files/files/Doporucene-postupy/2020/DIABETES-MELLITUS-2020.pdf

2.      Kocová, M., & Šídlo, L. (2014). Diabetes mellitus – hrozba pro jednotlivce i pro celou společnost. Demografie, 56, 160‒171.

3.      https://uzis.cz/

4.      Anděl, M., Brunerová, L., Novák, J., Hašpicová, M., & Trešlová, L. (2007). Diabetes mellitus: Současný pohled na patogenezi, klasifikaci a léčbu. Neurologie pro praxi, 1, 49–54.

5.      https://www.czso.cz/documents/10180/121768528/13006920a06.pdf/8c655ed8-4911-4dc2-93a9-603b080033ea?version=1.1#:~:text=Nej%C4%8Dast%C4%9Bj%C5%A1%C3%ADmi%20p%C5%99%C3%AD%C4%8Dinami%20smrti%20byly%20nemoci,roce%20uplynul%C3%A9%20dek%C3%A1dy%202009%E2%80%932019

6.      Lášticová, M. (2013). Léčba diabetu 2. typu v ordinaci praktického lékaře. Medicína pro praxi, 10(6–7), 223–225.

7.      Szabó, M., Pelíšková, P., Kvapil, M., & Matouš, M. (2009). Význam pohybové aktivity v léčbě diabetes mellitus. Interní medicína, 11(2), 63–65.

8.      Olšovský, J. (2018). Diabetes mellitus 2. typu: průvodce ošetřujícího lékaře. 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Maxdorf. Farmakoterapie pro praxi. ISBN 978-80-7345-558-3.

9.      Himanshu, D., Ali, W., & Wamique, M. (2020). Type 2 diabetes mellitus: pathogenesis and genetic diagnosis. Journal of Diabetes & Metabolic Disorders, 19(2), 1959–1966.

10.   Smushkin, G., & Vella, A. (2010). What is type 2 diabetes? Medicine (Abingdon), 38(11), 597–601.

11.   Farmaki, P., Damaskos, C., Garmpis, N., Garmpi, A., Savvanis, S., & Diamantis, E. (2020). Complications of the Type 2 Diabetes Mellitus. Current Cardiology Reviews, 16(4), 249–251.

12.   Sami, W., Ansari, T., Butt, N. S., & Hamid, M. R. A. (2017). Effect of diet on type 2 diabetes mellitus: A review. International Journal of Health Sciences, 11(2), 65–71.