Monika Šaríková
Obezita představuje vážný zdravotní problém, který prudce vzrostl nejen u dospělé populace, ale bohužel i u dětí. Obézní děti trápí stejné zdravotní potíže včetně přidružených nemocí typu cukrovka, vysoký krevní tlak, srdečně-cévní nemoci a jiné, nemluvě o dopadech na jejich křehkou psychiku. Jak se v současnosti dětská obezita léčí a na které odborníky se s tímto problémem můžete obrátit?
Obsah článku:
Počet obézních dětí v Česku roste
V zemích Evropské unie obezitou trpí cca 19 % dětí ve věku 5 až 17 let. Česko na tom se 16 % (údaj platný pro rok 2021) není o mnoho lépe. Závažnou formu obezity má dokonce nadpoloviční většina z těchto dětí, což už je alarmující údaj.
Počet obézních dětí se zvyšuje už od počátku 90. let minulého století. K dosud největšímu nárůstu obezity u dětí došlo mezi lety 2016 a 2021 a v roce 2021 byl výskyt obezity u dětí ve věku 11 až 13 let dokonce nejvyšší. Pro zajímavost, v roce 1991 bylo v Česku obézních 3,1 % dětí.
Nejde přitom jen o prosté navýšení počtu obézních dětí. Zřetelně se zvyšuje počet dětí s prokázaným metabolickým syndromem, který zvyšuje riziko vzniku celé řady zdravotních potíží a komplikací v dospělosti (zejména cukrovky a vysokého krevního tlaku).
Příčiny vzniku obezity u dětí a dospívajících
Významný nárůst obezity u dětí a dospívajících v České republice zaznamenaný od počátku 90. let 20. století je dán především velkou změnou ve způsobu a výběru stravy spolu s poklesem spontánní pohybové aktivity. Pouze u necelých 2 % případů dětské obezity je příčinou jiné onemocnění či užívání některých léků.
Jednou z hlavních příčin vysokých čísel na konci roku 2021 byl také covid a s ním spojená omezení trvající s přestávkami dva roky, která u dětí a dospívajících podporovala už tak zvýšenou konzumaci průmyslově zpracovaných potravin a slazených nápojů a současně vedla k dalšímu snížení už tak nedostatečné fyzické aktivity.
Obecně lze říci, že většina dětí přicházejících do poraden kvůli obezitě a extrémní obezitě má pozitivní rodinnou anamnézu výskytu obezity. Je to logické. V rámci rodiny se udržují podobné návyky týkající se vztahu k výběru jídla i k pohybové aktivitě a trávení volného času.
Pozitivní energetická bilance u dětí
Obecně platí, že u dospělých i u dětí došlo k významnému nárůstu energetického příjmu na úkor výdeje. Jestliže v minulosti bylo normální, že lidé často trpěli hlady a nemocemi způsobenými nedostatkem potravy, současnou společnost trápí problém opačný: nadměrná konzumace energeticky bohatých a nutričně chudých potravin, které narušují přirozenou regulaci chuti k jídlu a navíc vedou k pasivnímu přejídání. Příliš rychlým změnám se lidské tělo se svou tisíce let se vyvíjející genetickou výbavou nedokáže přizpůsobit.
Náš metabolismus, který se vyvíjel tisíce let, se neumí vyrovnat s ultrazpracovanou stravou, která se objevila teprve během minulého století. Evoluce přestala být naším přítelem, protože se okolní prostředí mění mnohem rychleji než náš genom. Máme-li dostatek živin, evoluce po nás chce, abychom tloustli: čím více energie naši předkové nastřádali, tím větší měli naději na přežití a úspěšnou reprodukci. V dávných dobách jsme potřebovali vydržet dlouho bez jídla, a tak nám přirozený výběr vyhověl a obdařil nás geny schopnými uchovat energii ve formě tuku. To našim předkům umožnilo přežít hladomory, chladné podnebí i fyziologické stresory v podobě nemocí či těhotenství. V současném světě má řada lidí ve vyspělých zemích téměř neomezený přísun energie, takže tyto geny už žádné velké výhody neposkytují.
americký lékař, původně onkologický chirurg Peter Attia v knize Přežít (s. 90)
Klesající pohybová aktivita
Alarmující je taktéž nedostatek pohybových aktivit. Zatímco v minulosti rodiče a prarodiče dnešních dětí běžně do škol chodili i několik kilometrů pěšky nebo na kole denně, dnešním dětem stačí dojít na nejbližší zastávku hromadné dopravy. Některé z nich vozí do školky i ze školy rodiče auty. Rovněž volný čas děti tráví daleko méně venku. Už jenom proto, že se rodiče bojí zejména mladší děti pouštět ven samotné bez dozoru.
Další rizikové faktory
Na vzniku nadváhy a obezity se dále podílejí rizikové faktory, mezi které patří:
- Genetická výbava dítěte: někteří lidé mohou být ke vzniku nadváhy geneticky náchylnější (tzv. genetická predispozice), jedná se však o geneticky podmíněný metabolismus a zpracovávání určitých živin, neznamená to, že by genetika přímo ovlivňovala vznik nadváhy.
- Nevhodný životní styl a obezitogenní prostředí: nevhodné zvyklosti ve vztahu k jídlu a pohybu v rodině, přítomnost nadváhy a obezity u rodičů a ostatních členů rodiny (jsou-li obézní oba rodiče, s největší pravděpodobností bude obézní i dítě).
- Období těhotenství: velký vliv má tělesná hmotnost a stav výživy matky během těhotenství (je-li budoucí matka obézní, má dítě podle iDnes.cz 4× větší pravděpodobnost, že bude také obézní. Pokud jsou obézní oba rodiče, tak se pravděpodobnost zvyšuje 6×).
- Psychosociologické aspekty: některé děti řeší jídlem nepříjemné zážitky, stres, smutek i nudu.
- Socioekonomické aspekty: větší míra nadváhy je pozorována u jedinců s nižším vzděláním i životní úrovní.
- Další: nedostatek spánku (spánková deprivace), únava, psychická nepohoda a nadměrný stres.
Je snazší budovat dobré návyky v dětství než v dospělosti
Vztah k pohybu a jídlu si děti budují už v batolecím věku. Nejdůležitější jsou pak předškolní a mladší školní věk, kdy svůj vztah k fyzické aktivitě dítě posílí nebo ne. Nestane-li se pohyb přirozenou součástí jeho života, s velkou pravděpodobností jej nahradí televize, mobil a počítač a často i nadbytek jídla. Obézní dítě s velkou pravděpodobností vyroste v obézního dospělého.
Změnit dlouhými léty zažité špatné, nevhodné a nezdravé stravovací návyky a vybudovat si zcela nový vztah k pohybu i jídlu je s postupujícími roky obtížnější a obtížnější. Proto je tak důležité vést děti už od útlého věku k tomu, aby jedly zdravě a pravidelně sportovaly. Ideálním vzorem jsou jejich rodiče, a pokud ti si nevědí rady, neexistuje nic jednoduššího než se obrátit na odborníky.
Účinnou terapii poskytují dětští obezitologové
Nadváhu, obezitu a extrémní obezitu u dětí rozhodně nelze brát za pouhou estetickou vadu. Stejně jako u dospělých osob je s obezitou spojeno velké riziko vzniku přidružených potíží a onemocnění (poruchy metabolismu, cukrovka, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, srdeční onemocnění, poškození pohybového aparátu, vadné držení těla a další).
Nemluvě o negativním vlivu na dětskou psychiku. Obézní děti jsou často vyčleňovány z dětského kolektivu, jsou označovány za lenochy a tlusťochy a stávají se oběťmi šikany a výsměchu. Pobytu v kolektivu se nakonec raději straní. Hrozí, že se u nich rozvinou stavy úzkosti, méněcennosti, deprese a nezřídka i poruch příjmu potravy.
Nadměrná nadváha tedy neohrožuje jenom jejich zdraví, ale rovněž narušuje jejich psychiku. Z tohoto důvodu je potřeba speciálních dětských obezitologických poraden a ambulancí, které se přímo zaměřují na terapii dětské obezity. Už jenom proto, že dětští pacienti vyžadují odlišný přístup než dospělí.
Jak poznat, že je dítě obézní
Za účelem posouzení, zda je dítě už obézní, se používá percentilový růstový graf pro BMI, který je zvlášť pro chlapce a pro dívky. Všechny percentilové růstové grafy zveřejňuje Státní zdravotní ústav.
Ze získané hodnoty lze poznat, zda má dítě nadváhu nebo už jej trápí obezita, či dokonce extrémní obezita. Konečné vyhodnocení BMI a případného problému s nadměrnou tělesnou hmotností by měl v každém případě provést lékař.
| Hodnota percentilu | Stav dítěte |
|---|---|
| méně než 10 | nízká hmotnost |
| 10 až 25 | štíhlé |
| 25 až 75 | normální hmotnost |
| 75 až 90 | robustní |
| 90 až 97 | nadváha |
| 97 a více | obezita |
| 99,5 a více | extrémní obezita |
Zdroj: NZIP
Jak probíhá léčba obezity u dítěte
Léčba dětské obezity není snadná. Doporučována není redukční dieta, protože by mladému organismu procházejícímu vývojem mohla spíše uškodit než pomoci. Na rozdíl od dospělých se lékaři snaží vyhýbat předepisování léků i operačním řešením spadajících pod bariatrickou chirurgii s výjimkou dětí se závažnou formou obezity.
Zásadní je komplexní přístup. Léčba dětské obezity by měla zahrnovat pozvolnou změnu stravovacích návyků, opatrné začlenění pohybu do každodenního života a odbornou psychologickou pomoc. Významnou podporu představuje blízká rodina dítěte, pokud se na změně životního stylu podílí.
Stejně jako v případě dospělých obézních se i u dětí osvědčuje spolupráce dětských obezitologů s lékaři různých odborností, zejména s nutričními terapeuty, nutričními specialisty, diabetology, kardiology, fyzioterapeuty, psychology a dalšími. S jejich pomocí se daří děti včetně jejich blízkých motivovat k trvalé změně životního stylu.
Terapie dětské obezity je rodinná léčba
Úspěšná terapie spočívá v pozvolné a kontrolované redukci hmotnosti. Doporučováno je shodit 0,5, až 1 kilogram měsíčně. V případě rychlejšího a vyššího úbytku váhy dítěti hrozí zpětné nabrání neboli jojo efekt. Během terapie se dítě (potažmo i celá rodina) učí, jak si po úspěšné redukci doporučovanou zdravou váhu dlouhodobě udržet. Je velmi důležité, aby se terapie účastnila i rodina.
Rodina představuje největší vzor pro každé dítě
Jsou to právě rodiče, od nichž dítě přejímá veškeré návyky, ať už stravovací nebo pohybové. Vznik a rozvoj obezity u dítěte, které od narození žije v obezitogenním prostředí, kde je za normální považována nejen špatná skladba jídelníčku, ale i přejídání, je téměř jistý. Je velmi obtížné nemít nadváhu v rodině, kde se jedná o normální jev.
Nejčastěji používané postupy při léčbě dětské obezity:
- úzká spolupráce s rodinou: je důležité, aby rodina přijala doporučované změny za své a dítě se cítilo z jejich strany podporováno
- vhodná motivace pacienta: u mladších pacientů je hodně úspěšné hubnutí hrou (např. soutěžení v počtu kroků za den, fotografování zdravých a nezdravých jídel a podobně) a odměny (hračka, kolo nebo jiná věc, kterou si dítě dlouho přeje, rodinná dovolená a podobně)
- nastavení správného denního režimu: dítě se pod vedením nutričních teraupetů či specialistů učí správným stravovacím návykům
- redukce pasivní aktivity a zvýšení fyzického pohybu ve volném čase: pohyb je důležitý nejen pro redukci, ale zlepšení celkového zdraví, ideální je, aby si dítě našlo typ sportu, který jej baví (hraní her, jízda na koloběžce, švihadlo atd.)
- psychologická terapie: zvýšení sebevědomí a podpora sebedůvěry, oceňování a chválení, zmírnění pocitu úzkosti, smutku a deprese
Klinické vyšetření u dětského obezitologa
Na začátku každé léčby stojí počáteční klinické vyšetření, jehož účelem je zjistit zdravotní stav dítěte a přítomnost komplikací, které souvisí s obezitou. Tato vyšetření jsou důležitá při určení hlavních příčin a rizikových faktorů vzniku obezity. V rámci tohoto vyšetření se provádí:
- Antropometrické vyšetření: pomocí váhy, krejčovského metru ale i moderních diagnostických přístrojů se zjišťuje hmotnost, výška, obvodové míry (obvod pasu, břicha, boků, paže) a složení těla (množství tukové a svalové tkáně atd.).
- Osobní a rodinná anamnéza (výskyt obezity a zdravotní stav u prarodičů, rodičů i sourozenců).
- Zhodnocení psychomotorického vývoje.
- Laboratorní vyšetření: základními jsou vyšetření lipidového metabolismu a inzulinové rezistence, doplňující jsou analýza jaterních enzymů, prozánětlivých faktorů, hormonů štítné žlázy a kortizolu.
- Doplňující vyšetření: lékař může pacientovi doporučit další vyšetření za účelem vyloučení (potvrzení) některé z choroby spojených s obezitou.
Kognitivně behaviorální terapie (KBT)
V léčbě obézních dětí se častěji než farmakologická a chirurgická léčba (k těm se přistupuje jen v ojedinělých případech) využívá psychoterapie. Jedním z odvětví je kognitivně behaviorální terapie. Využívá se při léčbě tzv. návykových problémů včetně obezity. Cílem KBT je změna nevhodného či nežádoucího myšlení a chování (např. využívání nezdravého jídla jako prostředku, který tiší nepohodu, špatnou náladou, psychickou i fyzickou bolest nebo slouží jako odměna).
Lékaři dětské obezity by měli fungovat nejlépe i jako terapeuti a disponovat velkou dávkou empatie, aby projevili upřímný zájem a dokázali se vcítit do situace obézního dítěte, pochopit jeho individuální psychické zvláštnosti a navodit bezpečné prostředí, ve kterém se bude cítit bezpečně.
Hlavními cíli terapie je naučit dítě dodržovat zdravé stravovací návyky s ohledem na jeho zdravý vývoj a individuální chutě (nemá smysl nutit dítě jíst něco, co mu absolutně nechutná) a posilovat jeho motivaci k pravidelné pohybové aktivitě přiměřené jeho zdravotnímu stavu i schopnostem.
Důležité je dítěti ukázat, že změny nemusí být nepříjemné, ba naopak, pokud se provádí postupně a pomalu. Nejde o to dítěti úplně změnit jídelníček, na který bylo dosud zvyklé, ale upravit jej do podoby, která by lépe odpovídala zásadám zdravé výživy.
Významnou roli v prevenci a léčbě dětské obezity hraje pohyb
Pravidelná pohybová aktivita je nezbytná pro dlouhodobé udržování dobrého zdraví a má celou řadu pozitivních účinků nejen fyziologických, ale také psychických a sociálních. Kvůli diskriminaci ostatních dětí se obézní děti často ocitají v sociální izolaci, která u nich vyvolává vysokou stresovou zátěž.
Obézní děti mívají sníženou fyzickou zdatnost, jsou těžkopádné a neobratné. S rostoucí váhou se pohybové schopnosti horší. Většina obézních dětí se proto snaží vyhýbat jakémukoliv pohybu včetně hodin tělesné výchovy ve škole, kde se navíc často děsí diskriminačního chování ze strany spolužáků (tzv. antifat rasismus) a mnohdy i necitlivého přístupu vyučujícího.
Jaký sport je pro obézní děti vhodný
Volba pohybové aktivity u obézních dětí se odvíjí od stupně obezity. I zde je třeba dbát na správný postup. Rozhodně nemá smysl dítě s těžkou obezitou nutit běhat, aby co nejrychleji zhublo. Nejčastěji je dětem doporučována chůze nejlépe v podobě každodenních procházek, hraní pohybových her, hry na venkovním hřišti (alespoň 30 až 60 minut) doplněných o delší pěší výlety, kondiční turistiku, plavání, běh na lyžích a další.
Později lze zařadit sporty jako cyklistika, lyžování, bruslení, míčové hry, tanec a další. Velmi prospěšné jsou skupinové sporty, které navíc rozvíjí různé pohybové schopnosti, a rozumný silový trénink, který zlepšuje svalovou rovnováhu, posiluje hluboký stabilizační systém páteře, napomáhá kloubní stabilitě a výrazně přispívá k prevenci zranění pohybového aparátu.
Kdy vzít dítě k lékaři a jak vybrat dětského obezitologa
Dětská obezita je závažný problém a nemoc, kterou je doporučeno řešit co nejdříve. Pojí se s mnoha zdravotními riziky, která se s přibývajícím věkem budou jenom zhoršovat. Pokud sledujete BMI svého dítěte a domníváte se, že něco není v pořádku, obraťte se nejdříve na dětského praktického lékaře.
S podezřením na nadváhu u dítěte a méně závažnou obezitu se obraťte na praktického lékaře pro děti a dorost, který dítě zná osobně a ví, v jakém prostředí vyrůstá. Lékař provede základní diagnostiku a doporučí vám dětskou obezitologickou poradnu.
Se závažnou obezitou už je lepší vyhledat endokrinologickou ambulanci, kde se postarají o správnou diagnostiku. Vyšší hmotnost může totiž souviset s poruchou štítné žlázy, a tím i poruchou metabolismu. Tyto děti mají vyšší riziko ukládání energie do tukových zásob. Pro děti s komplikovanou dětskou obezitou jsou určeny dětské obezitologické ambulance.
Dětské obezitologické poradny a ambulance bývají k dispozici v nemocnicích a na poliklinikách. Případně se můžete obrátit na Českou obezitologickou společnost, kde vám doporučí vhodné obezitologické ambulantní pracoviště či centrum.
V České republice navíc funguje síť ozdravoven a lázeňských pracovišť, které nabízí několikatýdenní režimovou léčbu pro obézní děti. Takové pobyty dosahují skvělých krátkodobých výsledků, pro dlouhodobý účinek je však nezbytná spolupráce s nutričními terapeuty (specialisty) zaměřenými na dětské pacienty.
Závěrečné shrnutí: Dětskou obezitu bychom neměli přehlížet
- Specialisté na léčbu dětské obezity usilují o změnu životního stylu prostřednictvím drobných změn stravovacích a pohybových návyků. Ty vedou k redukcí tělesné hmotnosti, což se u obézních dětí pozitivně projeví na jejich fyzickém, ale také psychickém zdraví.
- Pravidelná pohybová aktivita má dobrý vliv i na psychiku a zvýšení sebevědomí včetně zlepšení sociálních kontaktů.
- Rozhodující roli zde hrají rodiče, kteří by se v ideálním případě měli aktivně zapojit a rodinný styl života přizpůsobit novému režimu dítěte. Prospějete tím nejen dítěti, ale také sami sobě.
CHCI ZHUBNOUT
CHCI PŘIBRAT