Kdo má psychické problémy, je blázen? Dnes už to neplatí, říká Eli Pospíšilová ze Štěstí bez úzkosti

Úzkost dnes potkává čím dál více lidí. Právě na ni zaměřuje svou praxi Eli Pospíšilová. Vede klienty skrz práci na sobě tak, aby se pokud možno vyhnuli nutnosti předpisu léků. Jak konkrétně pomáhá? A s jakými problémy? Čtěte celý rozhovor.

Eli, navážu na úvod. Sledujete statistiky, kolik % lidí dnes trpí úzkostmi oproti dřívějším letům?

Konkrétní % neznám, ale vím, že lidí, kteří se trápí úzkostmi, nebo mají jiné psychické problémy, rozhodně přibývá.

Jak si vysoký nárůst úzkostí v dnešní době vysvětlujete?

Nemyslím si, že potíže s úzkostmi jsou něco, co tu dřív nebylo, ale lidé se za to dřív víc styděli a nemluvili o tom. Každopádně i tahle moderní doba, kdy na pár kliknutí víte cokoliv, ať už je to pravda, nebo výmysl, podle mě psychice moc neprospívá. 

Lidé jsou přehlcení informacemi, mají strach a navíc jsou pod tlakem toho, co od nich okolí nebo společnost očekává a to způsobuje psychickou nepohodu.

Možná v mládí našich babiček ani nebylo, kde o problémech mluvit? Sociální sítě a internet neexistovaly…

V domově pro seniory, kde jsem pracovala, mi babičky často vyprávěly svoje životní příběhy. I ony cítily úzkost. Jen to často neuměly pojmenovat a vlastně se tím ani tolik nezabývaly jako my dnes. 

Jednak nebyl internet, dostupných knih bylo taky málo a tehdy ani zdravotnictví moc nevědělo, jak k duševním problémům přistupovat. Vždyť ve společnosti dlouho panovalo nepříjemné stigma, že kdo má psychické problémy, je blázen. Takže i babičky měly úzkosti, jen se o tom nemluvilo.

Je dobře, že se o tom dnes ve společnosti víc mluví, nebo by podle vás bylo lepší se svými pocity tolik nezabývat, jako to dělaly naše babičky?

Rozhodně je dobře, že se o tom víc mluví. Lidé by si ale měli uvědomit, že život není jenom o příjemných pocitech, myšlenkách a úspěchu (jak to na nás občas může působit ze sociálních sítí), ale že je normální cítit se někdy na prd, mít nepříjemné myšlenky, nebo zažít zklamání, či neúspěch. Důležité je umět se k tomu pružně postavit a vědět, co si s takovými pocity a myšlenkami počít, aby vás nepřeválcovaly.

S klienty, kteří pociťují psychickou nepohodu, pracujete metodou Zabrzdi a vyřaď. Prozradíte o ní našim čtenářům něco víc? Zní to zajímavě.

Ano, jde o metodu, kterou jsem dala dohromady na základě mých vlastních zkušeností, když jsem sama několik let bojovala s úzkostnými a panickými atakami. 

Práci s úzkostmi přirovnávám k autoškole. Nejprve se musíte seznámit s autem, abyste věděli, jak ho ovládat. Následně, když už jedete, musíte umět bezpečně zabrzdit. A nakonec se učíte pravidla silničního provozu, abyste nezpůsobili nehodu. S úzkostí je to podobné. Ale abych to zjednodušila, rozdělila jsem práci s úzkostmi na 2 fáze.

1. První fáze je pro akutní úlevu. V té vedu svoje klienty nejdříve přijmout a poznat svoje tělo, svoji mysl a učím je tzv. zabrzdit. To znamená, že když přijde nepříjemný pocit, nebo myšlenka, vy se zbytečně neplašíte, protože přesně víte, jak se uklidnit a co máte dělat, abyste situaci zvládli.
2. Druhá fáze je pro dlouhodobou úlevu. V té pomáhám svým klientům tzv. vyřadit, což znamená, že najdeme, kde je zakopaný pes. Úzkost vám totiž vždycky přichází něco říct. O vás, o situaci ve které se nacházíte, nebo o vašem životě. Když se naučíte jí správně naslouchat, místo abyste ji odháněli, můžete být ten nejspokojenější člověk pod sluncem 🙂

Na co tedy úzkost může ukazovat? A jak se naučit jí naslouchat?

Není úzkost jako úzkost. Já rozlišuju 2 rozdílné typy a s každou se pracuje trochu jinak. 

1. Úzkost krátkodobá a 
2. Úzkost dlouhodobá (často bez zjevného důvodu).

Ta krátkodobá je normální a může se objevit třeba v souvislosti s blížící se dovolenou, s nevyspáním, přepracovaností apod. Tady obvykle stačí, když si jí včas všimnete, zabrzdíte pomocí jednoduchých technik (já často používám např. mindfulness techniky) a úzkost zmizí tak rychle, jak se objevila.

S tou dlouhodobou je to trochu složitější. Často se na první pohled zdá, že se nic neděje a člověk nechápe, proč se uvnitř sebe hroutí. Takže první krok je VŽDYCKY nejdřív zabrzdit a následně se na sebe a svůj život podívat upřímně a z nadhledu, tzn. Vyřadit, abyste objevili příčinu. 

Nejčastěji lidé zjistí, že cítí nějaký nesoulad v partnerství, nespokojenost v práci, nebo že mají problém dát sebe na první místo. 

Někdy na úzkost nasedají i nepříjemné záchvaty paniky. Co bývá nejčastější spouštěč? Jak s panickými atakami nejlépe pracovat?

Spouštěče můžou být různé. Někdy přijde panická ataka zničehonic, nebo v reakci na nějaký stresový podnět. Často si ji ale lidé vyvolají sami, a to nevhodnou reakcí na symptomy, kterým nerozumí a ze kterých mají strach. 

Každá emoce se totiž projevuje na našem těle. Třeba když se na někoho moc těšíte, buší vám srdce, cítíte motýly v břiše, můžou se vám třást ruce a nohy… 

Všimněte si, že když máte z něčeho strach, vaše tělo obvykle reaguje podobnými symptomy, jenže v tu chvíli se vylekáte, co se s vámi děje a začnou vás napadat černé scénáře: Je to mrtvice? Infarkt? No a už to jede. 

Takže s panickými atakami pracuju stejně jako s úzkostmi. To znamená, že nejprve je potřeba umět Zabrzdit a až pak můžete řešit příčinu, tzv. Vyřadit.

Radíte hledat příčinu úzkosti, ale spíš až ve chvíli, kdy už člověk ví, jak pracovat se sebou a svými myšlenkami. Proč tento postup? A k čemu pomůže příčinu znát?

Na poslední otázku je jednoduchá odpověď. Když neznáte příčinu, nemůžete se zbavit symptomů.. 

Víte, lékaři vám většinou hned napíší léky. Což je na jednu stranu v pořádku, protože vám uleví od nepříjemných symptomů (bušení srdce, třesy apod.). Jenomže už vám většinou neřeknou, že léky nevyřeší příčinu, kvůli které se úzkost objevila. Je to jako kdybyste si do nohy vrazili připínáček a zalepili ho náplastí. Možná nebudete krvácet, ale ten připínáček tam pořád bude a bude bolet, dokud ho nevyndáte.

A stejně jako bolí připínáček v noze, tak i hledání příčiny s sebou často přináší další nepříjemné pocity a myšlenky. Je to totiž součást procesu uzdravení. Takže je potřeba, abyste už dávno věděli, co si s nimi počít, co vám pomáhá se uvolnit a zbytečně jste nepanikařili, že už je to tu zas, nebo nic mi nepomáhá. Proto nejdřív Zabrzdit a až pak Vyřadit.

Hodně našich čtenářů řeší hubnutí nebo obecně nespokojenost se svou tělesnou váhou. Může zrovna tohle být příčinou úzkosti? Kde všude se pak třeba projeví?

Určitě může. Jak jsem už říkala, úzkost ukazuje na něco o vás, nebo o situaci, ve které se nacházíte a nejste s tím spokojení. A to může být i vaše tělesná váha. Projevovat se to pak může v různých oblastech života, protože pokud nejste spokojení se sebou, obvykle se to podepisuje na vašem sebevědomí a to se promítá třeba do vztahu s partnerem, do koníčků, práce apod.

Může úzkost paradoxně bránit hubnutí, i když si ho moc přejeme?

Může vlastně bránit hubnutí i přibírání. Každý se totiž s nepříjemnými pocity vyrovnává jinak. Někdo tzv. zajídá emoce, tudíž buď přibírá, nebo jeho váha stagnuje. Jiný může mít naopak problém jíst, takže hubne a má problém přibrat. V každém případě, když jste v psychické nepohodě nebo ve stresu, vaše trávení nepracuje, jak má a vám se nedaří buď zhubnout, nebo přibrat.

Pokud je to váš případ, stálo by za to nahlédnout sám sobě pod pokličku, protože v sobě můžete mít zakořeněný vzorec, nebo přesvědčení, které vám brání dosáhnout vytoužené váhy.

Představte si teď prosím našeho čtenáře, který je úplně na počátku své cesty. Neumí pracovat se svými myšlenkami, ani je vnímat. Co byste mu poradila?

V první řadě si pamatujte, že vaše myšlenky, nejsou ničím jiným než myšlenkami. Nemůžou vám nijak ublížit a nemusíte z nich mít strach, protože pouze vy rozhodujete, jestli na ně budete reagovat, nebo ne. A to se můžete naučit snadněji, než si myslíte a dokonce zábavným způsobem, který vás ráda naučím 🙂

Eli, co vzkážete na závěr našim čtenářům, kteří se zrovna teď necítí úplně dobře?

Nebojte se svých pocitů, ani myšlenek. Nejsou proti vám, ale pro vás. Přestaňte s nimi zápasit a hledat zbraně, kterými je odstraníte. To vás vyčerpává. Vyberte si jednodušší cestu, a to přijetí, pochopení a umění poodstoupit si od nich, když to potřebujete. To je cesta, po které dojdete ke spokojenému životu, kde vás vlastní myšlenky ani pocity nebudou omezovat, ale podporovat. Přeju vám na této cestě hodně štěstí, bez úzkosti 💚

Eli, děkujeme za milá a povzbudivá slova a přejeme štěstí i vám 🙂