Fyzioterapeut Petr Zahradník: Čím více pohybu tělu dopřejeme, tím lépe bude fungovat

Dr. Petra Zahradníka, Ph.D., potkáte ve fyzioterapeutické ambulanci SPINEZIO, kde rychle a efektivně pomáhá pacientům od bolestí různých částí těla. Za svou letitou praxi dobře ví, že za bolestmi často stojí psychika a nastavení mysli. V názoru ho utvrzuje fungování těla zdravých miminek. V čem všem je možné se jimi inspirovat?

Navazuji na rozhovor z minulého týdne otázkou: Souhlasíte s tvrzením pana prof. Koláře, že kdo chce relaxovat, musí nejdříve poznat sám sebe?

Jednoznačně souhlasím s tím, že nejprve musím zjistit, kde přetížený sval mám, abych ho mohl uvolnit. A to samé platí o našem psychickém stavu. Musíme nejprve zanalyzovat problém, abychom ho pak mohli vyřešit.

Prof. Koláře bych v tomto tvrzení ještě doplnil:

aby terapeut mohl pomoci lidem, tak musí poznat nejen sám sebe, ale i člověka, kterému chce pomoci.

Co nejdůležitějšího Vám pan prof. Kolář předal?

Pokud nebudu mluvit o oboru fyzioterapie, pro který udělal prof. Kolář nedocenitelnou práci, tak mi je velmi blízká myšlenka komplexního pohledu na člověka a lidské zdraví.

Mě osobně ukázal, jak důležité jsou detaily nejen v naší profesi, ale také v životě. Detaily rozhodují o tom, zdali člověku pomůžete na chvíli nebo jestli zlepšení bude trvalejší. A to samé platí v životě.

Pokud se věnuji detailům svého prožívání, tak se porozumění stává komplexním a trvalým.

Převzal jste od něj také chuť pozorovat sílu myšlenek a energií a jejich vliv na lidské tělo?

Já jsem měl velké štěstí na lidi v mém životě. A do té pomyslné životní skládanky mi kromě prof. Koláře osud přivedl kamaráda, který se věnuje mezilidským vztahům přes 30 let. Ten mi přeložil pojetí energií Alberta Einsteina, představil myšlenky Bible anebo například ukázal technické vysvětlení našeho života pomocí neuronové sítě, jejímž pomyslným otcem je Marvin Minský.

Tyto informace jsou neuvěřitelné v tom, že je to v podstatě překlad selského rozumu odbornými poznatky. Analýza a následná syntéza těchto informací nám udává cestu, po které se můžeme jako lidstvo vydat.

K čemu jste při pozorování došel?

Že lidské tělo neustále komunikuje pravdivými informacemi. Lidské tělo vždy reaguje na vnější či vnitřní podněty.

Je jenom na nás, jaké myšlenky si budeme rozvíjet a jakým se naopak nebudeme věnovat. Od toho se pak také odvíjí funkčnost našeho těla.

K Vám do SPINEZIO dochází i maminky s dětmi. S jakými problémy Vás nejčastěji navštěvují a po jaké době odchází uzdravení?

Nejčastěji přicházejí pro kontrolu pohybového vývoje miminek, kdy si maminky nejsou jisté, zda je s jejich miminkem vše v pořádku. Anebo chtějí řešit již vzniklou odchylku ve vývoji, například na doporučení lékaře či známých.

V dnešní době pozoruji, že jednou z nejtěžších životních disciplín je zorientování se v informacích. A to samé platí u informací o vývoji, výchově a péči o děti. Nejdůležitější je, aby rodiče začali vnímat komunikaci energiemi směrem k miminku, ale také ve vzájemné komunikaci.

Už ty nejmenší vnímají sebemenší rozladění energie, a to se pak vždy projeví ve fungování dětského tělíčka. Již několikrát se mi stalo, že mi rodiče řekli: „My víme, že když my jsme v pohodě, tak miminko je také v pohodě“.

V čem je práce s dětmi jiná v porovnání s dospělými?

Děti čtou v nás dospělých jako v knize. Ale právě my, dospělí, si myslíme, že víme všechno nejlépe. Podle tohoto názoru, který nám dost často v životě nefunguje, vedeme i svoje děti.

Děti jsou nepopsaný list a v jejich vývoji lze v raném období ovlivnit mnoho za velmi krátkou dobu. U nás, dospělých, je to již složitější, protože na tom pomyslném hrbu máme naloženo s přibývajícím věkem více a více.

Samostatná kapitola pak je, kolik si toho chceme sami sobě přiznat.

Pokud si přiznáme, že nám něco v životě nefunguje, jinými slovy, pokud si nalijeme čistého vína, tak můžeme začít něco měnit.

Co je na rehabilitaci dítěte nejtěžší?

Komunikace s rodiči. Postupem času vidím, že nejtěžší na komunikaci nás dospělých je vnímat druhé a přistoupit na to, že náš názor není vždy ten nejlepší.

Existují totiž evoluční a láskyplné principy a ty mají vždy pravdu. A pokud bereme, že děti jsou pokračovateli přírody, tedy evolučních principů, tak s námi komunikují také pravdivě. Ukazují nám svou komunikací, jestli je či není vše v harmonii a lásce.

Je pro Vás práce s dětmi obohacující?

Vývoj držení lidského těla jsem chtěl pochopit již na vysoké škole, ale zdaleka jsem netušil, co všechno mi práce a péče o děti a zejména o malá miminka přinese. Dokázal bych se rozpovídat na hodiny o tom, čím mě každé miminko v ordinaci obohatilo. Co mi však děti jednoznačně přinesly, je to, že komunikace energiemi je nepopiratelná.

Dříve jsem měl ze slova energie až strach a používal jsem ho sporadicky, protože je opředeno určitou ezoterikou. K onomu pochopení a ztrátě strachu mi pomohl kamarád prostřednictvím Alberta Einsteina. Ten v podstatě říká, že všechno ve vesmíru je energie, která je vyvážená s hmotou.

Pokud zapojíme selský rozum a využijeme vlastní prožitky, tak musíme potvrdit, že naši životní energii a celkovou funkčnost těla nejvíce ovlivňuje energie vycházející z našich myšlenek.

Měli bychom si uvědomit, že jsme 100% zodpovědní za svou energii vůči okolí a zejména k dětem, které jsou naprosto nevinné.

Rád uvádím příklad toho, že pokud nás něco trápí nebo jsme na někoho naštvaní, tak také dokážeme okamžitě změnit energii, když přijde někdo, koho máme rádi, protože mu onu smutnou, nespolupracující energii jednoduše nechceme předávat.

Neuvěřitelné pak je sledovat maminky, se kterými se v ordinaci o tomto komunikačním jazyku bavím a které onu energii začnou vnímat směrem ke svým dětem. Často mi pak říkají, že se zlepšil i jejich partnerský vztah, což je stejně neuvěřitelné.

Přínosné jsou jistě i Vámi vedené semináře ve firmách, kde je většina zaměstnanců vystavena napětí a stresu. Jaké zdravotní problémy přináší sedavé zaměstnání?

Každá práce má své a je pravdou, že trvalé sezení neprospívá lidskému tělu z více důvodů. Z mého pohledu zdravý sed je pouze ten, který co nejčastěji měníme či střídáme se stojem.

Dnešní dobu pro naše tělo vnímám jako „dobu ohnutou“, kdy nejvíce kulatíme svou páteř v oblasti hrudní páteře. Z toho pak pramení velké procento pohybových a tělesných obtíží. Jenom se zamysleme, co vše děláme v onom ohnutí a kolikrát za den se nám podaří napřímit se právě v oblasti mezi lopatkami. To bychom měli své páteři dopřávat co nejčastěji během dne.

Platí to samé i pro ty, kteří např. dlouhodobě manuálně pracují ve strnulé pozici?

Obecně platí, že naše tělo nemá rádo strnulé polohy, ať je to vsedě či vestoje.

Tělo má rádo rozmanitý a přirozený pohyb a čím více mu ho dopřejeme, tím nám bude lépe fungovat.

Jaký druh pohybu byste těmto lidem doporučil?

Zmínil jsem přirozený pohyb. Ať je to chůze, lehká cvičení na uvolnění nejpřetěžovanějších míst na těle či zmiňované napřimování páteře například u počítače.

Jednoznačně bych však doporučil, abychom vnímali své tělo a myšlenky. Pak budeme lépe rozumět tomu, po čem tělo volá a co si žádá. A z pohledu myšlenek se můžeme opět zamyslet nad tím, jak držíme svou páteř, když jsme veselí a máme radost, anebo naopak, když nás něco trápí a jsme smutní.

Ať chceme či nechceme, tak se opět dostáváme k tomu, že naši páteř nejvíce ohýbá energie vyprodukovaná nespolupracujícími myšlenkami.

Je pravda, že chůze prospívá všem?

Na vysoké škole jsem měl to štěstí potkat a učit se od doc. Véleho a ten ve svých 89 letech nás, mladé studenty, nejen předčil intelektuálně o parník, ale také nám sdělil, že kdyby si necvičil spinální cvičení, která nemají daleko k jógový cvikům, tak by tam v té době před námi neseděl. Byl to pro mě moment, který mi ukázal, že pokud se člověk stará o své tělo v určité přirozenosti, tak mu to tělo vrací jeho funkčností.

Chci tím tedy říct, že chůze může být prospěšná pro řadu lidí, protože se jedná o ten nejpřirozenější pohyb člověka. Také ale může být za určitých podmínek nemožná či naopak ubližující. Vždy je důležité individuální posouzení, nejlépe sám k sobě, vnímat tělo a nenechat se slepě zmanipulovat univerzálními poučkami.

Do SPINEZIO k Vám jistě dochází i lidé s nadváhou a obezitou. Za jaké problémy pohybového aparátu může vyšší tělesná hmotnost?

Neřeknu nic nového, že nadváha a obezita zatěžují lidský organismus v mnoha ohledech. Stejně na tom jsou klouby a svaly. Musí více unést a udržet. A pokud to trvá delší čas, tak se mohou dostavit různé poruchy kloubů či páteře.

Příroda v podstatě kalibruje lidská těla co do tvaru, tak do funkce. Opět to můžeme vidět u zdravých dětí. Ty mají svá těla stavěná přesně tak, aby jim tělo umožnilo vše, co chtějí dělat. A pokud se odchylujeme od této kalibrace, tak bychom se o ni měli maximálně snažit.

Mohou lidé s nadváhou zhubnout pomocí rehabilitačních cviků?

Nejsem odborník na dietetiku či výživové poradenství, ale určitě jako fyzioterapeuti umíme sestavit takové cviky, které budou tělu prospěšné a navíc budou stimulovat metabolismus spalování tuků.

Pokud by ale někdo uvažoval o radikální redukci váhy, tak bych nejprve doporučil návštěvu odborníka z řad lékařů a poradil se s ním, jakou cestou se vydat, a hlavně vyšetřit všechny možné důvody již vzniklé nadváhy či obezity.

Velmi populární jsou cvičící videa na YouTube. Před kterými byste naše čtenáře varoval a proč?

Spíše bych doporučil sledujícím, aby při provádění cviků vnímali vlastní tělo. Pokud se naučíme lépe vnímat své tělo v pohybu a při cvičení, pak si ho nebudeme přetěžovat.

Najdou se mezi nimi taková, která byste naopak doporučil?

Platí zde také výše zmíněné. Pak bych určitě doporučil konzultaci s odborníkem zabývajícím se zdravým pohybem z řady trenérů, fyzioterapeutů apod., anebo navštívit nás ve SPINEZIO v Karlíně 🙂

I přes následky nouzových opatření plánujete v letošním roce přednášet veřejnosti, pokud ano, tak kde?

Přednášky nyní vedu spíše pro firmy, se kterými se individuálně domlouváme na obsahu.

Dnešní doba nenahrává osobnímu setkávání, a proto nyní nejčastěji vedu webináře. Ty jsou limitovány o fyzický prožitek, ale věřím, že bude lépe a uvidíme se brzy s posluchači naživo.

Jaké další hezké projekty (i mimopracovní) Vás letos čekají?

Rád bych dával více informace veřejně a také napsal knihu. Vidím totiž, že nejzranitelnějšími jsou právě děti a my dospělí bychom měli dělat všechno proto, abychom jim v životě pomáhali a neházeli klacky pod nohy.

Děti opravdu za nic nemohou. Jsou naší budoucností a nadějí a co by mělo být větší radostí nás, dospělých, než zdravé a radostné dítě po boku.

Povídání s Vámi, pane Zahradníku, bylo velmi milé, přínosné a inspirativní. Děkujeme Vám za spoustu cených rad našim čtenářům.