Hubnutí podle typu osobnosti: Jak jít na ajťáka, vědátora, pohodáře nebo puntičkáře?

Během let se mi v nutriční poradně prostřídalo mnoho povah, temperamentů a typů klientů. A tak jsem mohla vypozorovat, co platí a co potřebují jednotlivé povahy a typy lidí, aby u svého předsevzetí a cíle vydržely. 

Každý jsme z jiného těsta a na cestě za cílem potřebujeme jiné stimuly. Nebo také jinou podporu, jinou motivaci, jiný přístup. Pojďme v následujícím odlehčeném článku rozlousknout, jak při hubnutí jít na vás či na vaše blízké, abyste došli k úspěšnému dosažení cíle.

Proč vznikl tento článek

Znáte to sami, když se člověk rozhodne stanovit si nějaké předsevzetí nebo cíl (třeba zhubnout), pak na začátku zafunguje nadšení (nebo naštvání se na sebe), očekávání, naděje a chuť dělat změny. Jenže! Vydržte to týdny, měsíce nebo snad roky! To je teprve to pravé umění. 

A tak jsem tady pro vás sepsala moje postřehy a nápady, co může při hubnutí (nebo si dosaďte jiný cíl) zabírat na určité „typy lidí“, aby ve svém cíli vytrvaly. A také abyste se sebou mohli v oblasti daného předsevzetí lépe pracovat.

„Puntičkáři aneb perfekcionisté“

Pokud se do hubnutí pustí tzv. puntičkáři aneb perfekcionisté, tak ti nemají problém s disciplínou nebo vůlí. Jsou to často lidé, kteří mají focus na výsledek, a tak opatření, která musí na cestě za cílem nastolit, jsou pro ně jasně daná pravidla hry. 

Řád na prvním místě

Tento typ lidí je obvykle strukturovaný, má rád řád, pravidla, systém. Takže pokud dostanou do ruky jídelníček na míru, kde se vyskytují gramáže potravin, pak právě tento typ lidí bude odvažovat každou potravinu s přesností na gramy. Budou respektovat velmi přesné rozestupy a pravidelnost mezi jídly, budou si rádi počítat kalorie, sledovat spálenou energii na chytrých hodinkách při jejich výkonu a nebudou mít potíž s vytrvalostí a vůlí.

Co tedy ještě potřebují, když to vypadá na ideální adepty ve výdrži na cestě za cílem? 

Představte si, tito lidé si potřebují naordinovat, aby občas i polevili. Aby si sem tam dopřáli i něco, na co mají chuť, i když to nekoresponduje s jejich pravidly. Aby si občas v jídle i „zahřešili“. Aby dali do hubnutí i lehkost. Aby svému tělu dopřáli i volnost výběru, a nejen neustálou kontrolu a disciplínu.

„Perfekcionisté tedy občas potřebují vědomě popustit otěže, zásady a disciplínu.“

„Konzervy“ aneb lidé konzervativní

Tento typ lidí nemá rád změny. Změna je pro ně jedna z nejtěžších věcí v životě. Konzervy si totiž na něco zvyknou a jsou rádi za to, když najdou něco, co jim sedí. Konzervy jsou právě ti lidé, se kterými když si povídáte, tak vám říkají, že jim nevadí, že jedí skoro pořád to samé dokola. 

Co jedí?

Například mají dvě snídaně, které stále točí. Nebo někdo snídá léta jedno a totéž. Nebo mají své potraviny a oblíbená jídla, která jedou pořád dokola. Když jdou do restaurace, tak vy už víte, co si vyberou. To, co vždycky. 😊 

V čem to ale může vadit?

Například v tom, že těmto lidem chybí někdy kreativita v jídle, nápady nebo pestrost v jídelníčku. Tím pak mohou tělu chybět určité živiny, vitaminy, minerální látky, vláknina. Záleží na tom, jak moc je strava jednotvárná. Nebo se jim jejich stylem stravování navyšuje tělesná hmotnost/zhoršuje zdraví.  

Co tedy tento typ lidí potřebuje?

Trochu změny v jídelníčku. Ochutnat novou potravinu. Zhotovit nový recept. Dát si v restauraci diametrálně jiné jídlo než vždycky. Pro konzervy je to výstup z komfortní zóny, proto je fajn, když mají vedle sebe někoho, kdo jim laskavě připomene, že dneska by mohli zkusit něco jiného, aby tělu nechyběla pestrost ve stravování.

„Konzervy potřebují vědomě nastolovat pestrost v jídelníčku. Také zařazovat pozvolné až nenápadné nebolestivé změny.“

„Lídři“

„Lídři“ nebo také manažeři, ředitelé, vedoucí pracovníci, tedy lidé zaměření na úspěch, výkon a výsledky. Lídři mohou mít rádi jídlo, ale často je jejich  pracovní výkonnost převálcuje a jídlo tak pro ně není priorita.

V čem je problém

• Na co si často neudělají čas, je příprava jídla (pokud to vyloženě není jejich koníček). Obvykle tedy mohou sahat po jídle z bufetu, kantýny, restaurace, fast-foodu, benzínky… 
• Jejich nešvarem může být i to, že jedí ve spěchu, u počítače nebo v rámci pracovní schůzky, takže se na jídlo při jeho konzumaci tolik nesoustředí.

 Aby jedli vhodněji (kvůli svému zdraví či postavě), tak potřebují především někoho, kdo se jim o jejich kvalitní stravování postará. Ideálně manželku, která jídla připraví a nabalí s sebou do práce nebo asistentku, která kvalitnější jídlo objedná a svého nadřízeného i upozorní, že je čas na jídlo. Popřípadě krabičkovou dietu.

„Lídři jednoduše obvykle potřebují někoho, kdo jim jídlo připraví a postará se o to, aby v předsevzetí dlouhodobě vydrželi.“

„Ajťáci, umělci, kreativci, lidé ve flow…“

Proč řadím ajťáky a umělce do jedné skupiny? Protože pokud člověk dělá nějakou tvůrčí činnost, pak se často stává, že je vtažen do činnosti tak dokonale, že ve flow ztrácí pojem o čase, prostoru, ale i svých potřebách. A to už pak tolik nezáleží na tom, jaké je jeho povolání. 

Problém stavu flow

Ve flow obvykle člověk nepociťuje hlad, žízeň či jiné potřeby. To je někdy ale nevhodné v tom, že některé tvůrčí osoby třeba celý den ve flow nejí, ale potom je hlad dostihne a večer nedělají nic jiného, než že se dojídají. To může mít negativní dopad na zažívací trakt nebo na navyšování tělesné hmotnosti. 

Co s tím?

Lidé tvořiví si tedy potřebují dělat na jídlo vědomý čas a prostor. Někomu vyhovují i připomínače, upomínky, budíky nebo pověřená osoba, která řekne, že je čas se protáhnout, najíst a napít.

„Tvůrčí lidé si potřebují vědomě udělat na jídlo a pohyb čas (i za cenu využití připomínačů).“

„Vědátoři a badatelé“

Vědátoři a badatelé jsou lidé, kteří potřebují vidět za věcmi hlubší smysl. Často to mají i v jídle. Potřebují informace o složení jídla. O energetické a výživové hodnotě. 

Co na vědce funguje?

• Potřebují kvalitu nad kvantitou. 
• Ocení bio potraviny, fair trade potraviny, ekologické obaly, bezobalové potraviny. 

Tito lidé ale v očích druhých někdy vypadají jako blázni a sem tam bývají i nepochopeni svým okolím. Pro ně je jejich přístup v jídle ale otázka nezměrné důležitosti. Potřebují informace, možnosti se kvalitně najíst a také potřebují pochopení svých blízkých. 

Nevysmívejte se jim nebo neurážejte je, když si nechtějí dát bagetu z benzínky, protože jim to nedává smysl něco takového do sebe dávat. Raději jim zastavte o kousek dál, kde jim udělají fresh juice z bio pomerančů. Věřte, hodně v jejich očích stoupnete. 😊

„Vědátoři a badatelé potřebují mít ve stravování smysl, kvalitu a také podporu blízkých lidí.“

„Emoční a stresoví jedlíci“

Takto jsem pojmenovala skupinu lidí, kteří mají větší sklon k psychické a náladové nestabilitě nebo jsou to osoby, které ve stresu více tíhnou po uspokojení a uklidnění se jídlem. 

V čem je problém

Pokud to praktikují pravidelněji, pak jsou náchylní ke zdravotním obtížím v oblasti trávení a také k přibírání na tělesné hmotnosti. 

Co s tím?

Proto je u těchto lidí zásadní pravidelnost ve stravování a také nutričně vyvážené každé jídlo (třeba tak, aby obsahovalo jak polysacharidy, bílkoviny, tak i minimálně třetinu porce v podobě zeleniny nebo ovoce).

Jde o to, aby se kvalitně zasytili a neměli tolik nestabilitu nálad z rozkolísané hladiny krevního cukru. Stejně tak, aby byli dost zasycení a moc se toho do nich už nevešlo, když už přijde nějaký „nájezd“ na ledničku. 

Velmi účinná je u nich také pravidelná pohybová aktivita, dostatečná délka spánku (cca 8 hodin denně) a také nějaká forma psychoterapie – ať už dobrá kamarádka k popovídání si, psaní deníku, práce na sobě anebo i vedená psychoterapie či koučink. Jídlo je totiž většinou prostředek, ale není tou pravou podstatou a příčinou, proč tento typ lidí praktikuje nájezdy na jídlo či sladkosti.

„Emoční jedlíci potřebují vyladěné a pravidelné stravování, kvalitní spánek, pravidelný pohyb a nějaké ucho k naslouchání (nebo třeba psaní deníku).“

„Lidé pohodlní“

Lidi pohodlné motivuje k zamyšlení se nad svým stravováním většinou až nějaký problém. Nadváha, obezita, zdravotní problémy, tlak okolí. 

Když už se tedy rozhodnou třeba hubnout, je u nich patrnější, že brzy ztrácí motivaci, chuť a v očích druhých zleniví, zpohodlní. Protože, pokud se jejich záměr nestane vnitřní touhou a vášní, často mají problém u předsevzetí vydržet. Potřeba pohodlí a klidu je pro ně o něco cennější než nějaký cíl. 

Co tedy potřebují? 

Z mé zkušenosti potřebují stále nějaké stimuly – výzvy, soutěže, změny pohybových aktivit, změny v jídelníčku. Anebo pozor! Také někdy potřebují to dělat pro někoho jiného než pro sebe. Potřebují někomu udělat radost, zavděčit se, získat si pozornost, a to může být jejich hnacím motorem, proč v hubnutí vytrvat. Vyhovuje jim, když je někdo táhne, motivuje nebo když mají pro danou oblast parťáka.

„Lidé pohodlní potřebují v jídle nezabřednout. Potřebuji časté výzvy, motivace, soutěže a jiné stimuly. Také jim vyhovuje, když jim někdo pomáhá, podporuje a motivuje.“

„Labužníci, chaotici, lidé bez řádu, spontánní lidé, společenští extroverti, baviči…“

Tato partička lidí, tak to je naše extrovertní část populace. Jsou to lidé zábavní, povídaví, hodně gestikulující, lidé, kteří milují společnost lidí a jsou rádi i jejím středem pozornosti. V zásadě jsou to lidé, kteří jsou ale nejméně organizovaní, strukturovaní, řád a pravidla nemilující. 

Jak se stravují?

Jedí s velkou chutí, mají malou vůli si v jídle něco odepřít a ostatní lidé je dokážou snadno přemluvit, aby si dali něco dobrého. Jedí všemi smysly a také moc rádi její ve společnosti ostatních lidí. Mají rádi restaurace, kavárny, hospody, zkrátka vše, kde se sejdou s ostatními lidmi, a ještě se u toho dobře nají nebo napijí.

Řešení při hubnutí

Pokud chtějí zhubnout, často pro ně není dobré řešení jídelníček na míru nebo nějaká jednotvárná strava. Neumí se držet striktního plánu dlouhodobě. 

Co tedy na ně při hubnutí může fungovat? 

Asi především míra v jídle. Zmenšit porce, utnout jídlo v určitou dobu (přerušovaným půstem) nebo měnit svůj jídelníček velmi pozvolna, postupně a po malých krocích. 

• Třeba tak, že místo dvou lžiček cukru do kávy zkusí dávat jen jednu. 
• Třeba, že si místo čtyř knedlíků ke svíčkové dají jen dva. 
• Třeba, že si dopřejí koblížek ke snídani jen jednou v týdnu a ne třikrát. 

Změny pro ně musí být nebolestivé a nenápadné. Troufnu si říct, že tento typ lidí bude celý život tíhnout k tomu, aby si jídlem udělali velkou radost a uspokojili svoje smysly. Právě proto je to u nich spíš o velikostech porcí a četnosti dopřání si než o totálním překopání jídelníčku.

„Labužníci, chaotici, lidé bez řádu, spontánní lidé, společenští extroverti, baviči… potřebují míru. Třeba aplikace na hlídání kalorií. Nebo skončit s jídlem v určitou dobu. Prostě jídlo nějak ohraničit, zmírnit, zmenšit porce. Zavádět každý týden jednu změnu. Vytvořit nové zvyky a rituály. Nechodit moc kolem restaurací, cukráren a obchodů s jídlem. 😊“

Závěrem…

• Každý jsme jiný, a tak na každého z nás platí něco jiného. Možná jsem na nějaký typ člověka v tomto článku zapomněla. 
• Také je možné, že na někoho moje charakteristiky a rady platit nebudou. Nebo se naopak najdete ve více zmíněných typologiích a rady de facto spojíte. 
• Můžete to využít jako nasměrování buďto pro sebe, nebo pro někoho, na jehož stravování a zdraví vám záleží. 

Neberte to tak, že to, co platí na vás, musí platit na každého. Na druhou stranu si ani vy nebojte říct ostatním o to, co na cestě za svým cílem potřebujete.