Zuzana Veselá
Lektorka, koučka a psycholožka Jana Wiesner řeší ve své více než 20leté praxi často podobné otázky. Pramení převážně z nezvládnutých emocí a vztahů – a to k sobě i k ostatním. Jak tím vším zamíchala situace kolem koronaviru, zjistíte v dnešním rozhovoru.
Obsah článku:
První otázka se nabízí: Jaké problémy s vámi řešili lidé před „koronou“ a jaké teď?
Před koronou to byly hlavně partnerské zádrhele, nevěry, nedostatek motivace v dosavadní práci, deficit sebevědomí s neefektivní zvládání time-managementu.
Nyní zaznamenáváme velký nárůst úzkostí, stresu, neurotických poruch. Dále depresivní stavy, rodinné problémy, potíže s nedostatkem sociálního vývoje u dětí, obavy o další profesní dráhu, materiální problémy, úzkosti z nejasné budoucnosti a v neposlední řadě postcovidové stavy projevující se v psychice i v tělesných potížích.
Pojem stres tedy dostal nový rozměr. Dřív lidé nic nestíhali, v lockdownu nevěděli, co s volným časem, teď se zase všechno rozebíhá. Představuje takový skok velkou zátěž pro psychiku? Co s tím?
Ano, obrovskou zátěž pro psychiku. Je totiž nutná velká dávka adaptace u každého z nás. Jde o radikální změnu denních návyků a rituálů: z nulové sociální aktivity v lockdownu do “normálu”, který ovšem není stále jistý.
Jak se taková nejistota projevuje?
Nejistota se u lidí projevuje zvýšenou nervozitou, u někoho agresivitou, dále úzkostnými poruchami, které v české populaci vzrostly až trojnásobně. Největší nápor na psychiku českých lidí v době covidu bylo “šlapání na brzdu z plné rychlosti” kvůli vládním zmateným opatřením. To lidi neúměrně a zbytečně zatížílo vysokou mírou chaosu a právě nejistoty.
Do stresu nás dostávají i existenciální otázky. Jak se konstruktivně popasovat třeba se strachem o blízké?
Základní rozdíl mezi strachem a úzkostí je to, že strach má konkrétní důvod, kdežto úzkost nikoli. Lidi by měli promyslet, do jaké míry je jejich strach o blízké reálně a fakticky opodstatněný. Jestliže zjistí, že konkrétní důvod k obavě o zdraví blízkých není (viz např. očkovanost, prodělaná nemoc ad.), pak by měli se sebou psychologicky pracovat.
Samozřejmě určitá obava o zdraví blízkých je pro každého “normální”.
Alarmující je až to, když člověka začnou tyto obavy neúměrně, vtíravě a nezdravě obtěžovat a projeví se např. i poruchami spánku atd. Pak je na místě vyhledat psychologa či obdobnou pomoc.
Co dalšího může být příčinou stresu v dnešní nelehké době a jak se s tím popasovat?
Příčin stresu je nespočetné množství. Vždy záleží na postoji daného člověka, co považuje pro sebe za ohrožující: Pro někoho to může být např. ostrá kritika od šéfa, pro někoho fronta v obchodě…pro zdravě odolného jedince začíná hladina stresu ohrožovat jeho zdraví až při náročných životních situacích (rozchod s partnerem, ztráta či změna zaměstnání, nemoc, nemožnost řešit své finanční závazky, u někoho odjezd do zahraničí či odchod do důchodu…).
V dnešní době k těmto faktorům přibyly specifické postcovidové jevy: práce na home office, ponorková nemoc v rodině, sociální deprivace, nejasná perspektiva, strach z podzimního návratu covidu, nárůst domácího násilí, zvýšené nároky při péči o děti doma ad…
Jak se s tím popasovat?
Museli bychom vybrat konkrétní případ a ten rozebrat. Obecné rady příliš nefungují. Snad jen: dát si do pořádku a udržovat kvalitní lidské vztahy, dbát zvýšeně na životosprávu a péči o sebe, dopovat se drobnými radostmi, přehodnotit to, co nám v životě nefunguje a škodí, zbavit se ve svém životě “toxických” negativních lidí atp.
Se stresem souvisí i vztahové problémy. Když jsme nejistí a nervózní, štveme často i sami sebe, natož druhé. Kde začít s řešením? U sebe? Jak na to?
V 1. řadě zvědoměním: uvědomit si ty situace a typy lidí, se kterými nejednám v emočním neutrálu a s klidnou asertivitou. Ve většině případů, kdy se nám nedaří jednat asertivně a konstruktivně, uchylujeme se k pólu agresivity či naopak pasivity.
Analyzuju v klidu situace, kdy jsem jednal spíše agresivně či se nechal pasivně zatlačit do kouta. Při následné komunikaci s daným člověkem si více hlídám emoce, dobré je mít i předem připravené řešení, nebo použiju některou z asertivních technik (přeskakující gramodeska atd.).
Každý z nás má ve svém okolí manipulátory a je užitečné je mít “zmapované” a v jednání se na ně psychologicky připravit.
Jak ovlivňuje naši psychiku a interpersonální vztahy používání respirátorů? Přeci jen vidíme najednou jen zlomek z mimiky druhého…
Je zcela mimo hru nonverbální komunikace (výrazy tváře atd.). Ta je pro nás na nevědomé úrovní základní vodítko v komunikaci s druhými. Zakrývání části obličeje má na většinu populace velmi negativní psychologický dopad, byť jsou na to již zvyklí a tento dopad si neuvědomují.
Jak velký stresor je samotný respirátor? Mně osobně dost vadí, ale když jsem někde déle, po chvíli ho nevnímám.
Viz odpověď výše. Při svých kurzech “Efektivní komunikace” bych s respirátory vůbec nemohla pracovat, protože výraz tváře, mimika atd. jsou pro komunikační trénink základ.
Lidi nemají autentickou zpětnou vazbu, pokud nevidí vzájemně svůj výraz.
Ve volném čase jste aktivní tanečnicí v kategorii profesionál-amatér. Je zrovna tanec tím, co vám osobně pomáhá se zvládáním současné situace?
Naprosto, tanec je nejen fyzická aktivita, ale i psychoterapie a dynamická meditace. Ale je jedno, u čeho relaxujete a dobíjíte baterky. Naprosto klíčové však je to v životě nepřestat hledat.
Jaké další „antistresory“ používáte a doporučujete ostatním?
Pohyb, kvalitní knihy a filmy, komunikace s přáteli, sdílení v rodině, dělat si denně drobné radosti, nepřestat sebe i blízké opečovávat, milovat svoji práci atd atd. A dopřávat si pravidelně “transy všedního dne”: sauna, masáž, procházka, zpívání v autě, udělat dobrý skutek, pohladit svého domácího mazlíčka, zavolat někomu, kdo je sám….
Přidáte na závěr pár tipů, jak se připravit na případnou další podzimní vlnu?
- Hlídat si kvalitní vztahy ve své osobní bublině: s rodinnými příslušníky i přáteli.
- Dodržovat životosprávu: pohyb, spánek, strava…
- Korigovat si svoje myšlení: negativní myšlenky zpracovávat zavčasu, rozvíjet ty pozitivní a optimistické.
- Vyhledávat optimistické lidi kolem sebe a hýčkat si je.
- No a na závěr: koupit si pár dobrých knih, kdyby náhodou…
Už vyrážíme do obchodu! Děkujeme za spoustu skvělých rad a přejeme pokud možno klidný podzim.
CHCI ZHUBNOUT
CHCI PŘIBRAT