Jsme nejen to, co si myslíme, ale i to, co jíme, říká mentální koučka a vztahová terapeutka Lucie Zápotocká

Už přes 15 let pomáhá lidem cítit se dobře ve vztahu k sobě i k ostatním. Byly i chvíle, kdy na tom sama nebyla nejlépe. Jak takové situace porazit? Jak se vyznat ve vlastních emocích? Čtěte celý rozhovor. Rozhodně stojí za to.

Ve své praxi a přístupu často zmiňuješ “vnitřní dítě” a to, že do vztahů vlastně každý bereme svá nezpracovaná témata z minulosti. Můžeš to, prosím, vysvětlit?

Ano, ráda. Vnitřní dítě v nás je obrazem toho, co jsme se naučili a zažili v našem dětství a stále v nás existuje. Mohou to být například negativní přesvědčení typu: „Nejsem dost dobrý/á.“ nebo „Nezasloužím si lásku.“ atd. Může jít také o pocity bezmoci nebo osamělosti, které jsme zažili při určitých událostech z dětství. 

Negativní přesvědčení jsou nepravdivé vzorce, které máme v naší nevědomé mysli uložené.

Všechny pocity, emoce, které jsme prožívali jako děti, žijí pořád v nás. To, co nás nejvíce ovládá, jsou naše negativní přesvědčení. Spouštějí negativní emoce a to pak určuje, jak se v životě chováme. Někdy může negativní emoci spustit i nějaká situace (spouštěč), která oživí naše negativní přesvědčení. 

Můžeš uvést příklad i sama na sobě? Bylo i tvé vnitřní dítě zraněné? Pokud ano, jak? Jak se to projevovalo?

Ano, mé vnitřní dítě bylo velmi zraněné. Projevovalo se hlavně závislostmi na jídle a na partnerech. Roky jsem žila v toxickém vztahu. Závislost na jídle mi způsobovala zdravotní problémy. Když už situace byla neúnosná, musela jsem to začít řešit. Co mi pomohlo nejvíce, byla právě práce s vnitřním dítětem. 

Dnes pomáhám druhým zpracovat a pochopit své dětství. Právě to ovlivňuje nejvíce náš vztah k sobě i k partnerovi/partnerce.

Cesta k pochopení asi nebude úplně snadná. Dokážeš zhruba odhadnout, jak dlouho trvá, než člověk uzdraví svá zranění z dětství a dokáže s nimi žít tak, aby ho dále v životě nebrzdila?

Za mě klíčové je, najít ty své negativní vzorce, které ovládají náš život a vztahy, to je už půlka odvedené práce. Pak to chce vědomý přístup k sobě sama a kontinuálně na sobě pracovat. Práce s vnitřním dítětem není jednorázovou záležitostí, ale neustálou péčí, jako o své vlastní dítě. Cílem je, stát se tím nejlepším rodičem pro sebe, takovým rodičem, po kterém jsme vždy toužili. 

Hodně našich čtenářů řeší zdravý životní styl a hubnutí. To je věc, která úzce souvisí s emocemi, nemám pravdu? Možná víc, než si myslíme…

Ano, to každopádně, to hraje za mě tu největší roli, protože právě naše emocionální část v nás rozhoduje. Až pak přichází ta logická. 🙂

Co mě pomohlo a co předávám dál, je to, učit se nacítit sám na sebe, na své potřeby. 

Porozumět svým emocím. Za každou emocí je nějaká potřeba a tu je nutno najít a pracovat s ní. Říká se, kdo má rád hodně sladké tomu chybí láska, něha, pohlazení a tak dále. 🙂

Lidé často řeší, že zdánlivě dělají všechno správně a přesto hubnutí stávkuje. Může odpovědí být pochroumaná psychika a řešení práce na ní? Uvedeš nějaké příklady?

Ano, může to tak být. Když hubneme, jsme dost často ve stresu, naše tělo se brání. Je to hlavně u těch lidí, kteří si prošli už několika dietami. 

Plno lidí hubne jen proto, aby zapadali do nějakých tabulek. Pokud budu hubnout jen proto, aby mě někdo přijímal, budu v sobě vytvářet protitlak. To také dost souvisí s naším vnitřním dítětem. Dělám to jen pro to že „musím“.

Jak konkrétně brání tento pocit hubnutí?

Když něco musíme, tak jdeme přes sebe, do tlaku a tělo automaticky do stresu. Naše mysl je úzce spojená s naším zažíváním. Pouhou myšlenkou dokážeme spustit poplach v našem těle. 

Tělo metabolismus vypne a zapne se modus nutnž k přežití. Tam už nespalujeme, tak jak by bylo zapotřebí. Proto je dobré, se při hubnutí naučit pracovat i se svou myslí, aby naše mysl zbytečně nespouštěla poplach.  

S klienty řešíš i téma sebelásky. Může být chybějící sebeláska důvodem, proč se přejídáme? Jak jinak se ještě projevuje?

Sebeláska je pořád to naše dítě v nás, tam to začíná. Nevážíme si sami sebe, znehodnocujeme se, srovnáváme se s druhými, nelíbíme se sami sobě atd. To jsou pořád jen ty negativní vzorce myšlení v našich hlavách a tyto vzorce jsem převzali právě z dětství. 

To, že se přejídáme, za to mohou hlavně silné emoce, které my nedokážeme ustát, nerozumíme jim, nechceme je cítit, proto volíme jednodušší cestu, najíst se, pak znecitlivíme. Někdo si vezme jídlo, někdo třeba alkohol, někdo jiný si jde třeba zaběhat. 

Tudy cesta ale nevede. Časem z toho mohou být velké zdravotní problémy.

Víc než půlka lidí dnes také zažívá úzkosti. Nejčastější odpověď lékařů bývá recept na léky proti úzkosti. Přináší to ale trvalé řešení?

Rozhodně ne! Na úzkosti doporučuji upravit životosprávu a pracovat se svou myslí. Já sama jsem trpěla úzkostmi a toto mi velmi pomohlo, nejen mně, ale i mým klientům. Naše mysl má tendenci vytvářet katastrofické scénáře a my se musíme naučit s těmito myšlenkami pracovat. Práce s myslí je má expertíza. 

Sama sis prošla panickými atakami. Dáš čtenářům pár tipů, jak takový záchvat vůbec poznat a jak ho řešit?

U mě se panické ataky projevovaly silným bušením srdce, ale opravdu silným. Několikrát jsem si musela zavolat záchrannou službu. U jiných lidí symptomy mohou být třeba zrychlený puls, pocení, třes, sucho v ústech. Můžeme cítit také nevolnost, mít pocit, že nemůžeme dýchat. Často je i strach ze ztráty kontroly nebo vědomí či strach ze smrti. Já jsem to řešila právě prací se svou myslí, změnou životosprávy a to mi pomohlo. Záleží také, z čeho se nám ataky spustí. 

Všechny tipy, které tu teď dáváme, mají společného jmenovatele: Práci na sobě. Co bys vzkázala těm, kdo tuhle cestu zatím nevolí? Co jim seberozvoj přinese?

Vzkázala bych, ať pracují na sobě. Čím dřív, tím lépe. Ráda používám přísloví „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.“

Rozvíjet sám sebe pro mě znamená, pracovat na tom, kde mám nedostatky. Každý je máme. Každý si neseme balík témat na zádech, která nám škodí v našem životě i vztazích a je jen na nás, jestli se rozhodneme s tím pracovat. 

Přidáš na závěr pár motivací a možná i konkrétních tipů pro ty, kdo se teď necítí úplně dobře, ať už fyzicky, nebo psychicky?

Všem, co se necítí dobře, bych doporučila změnit životosprávu, zařadit do svého jídelníčku potraviny, které dají tělu, co potřebuje, aby správně fungovalo: A to nejen tělo, ale i naše mysl. Důležité jsou třeba omega-3 mastné kyseliny, nebo v zimě doplňovat vitamin D. To mě tak napadá jako první.

Dále zařadit pohyb do každodenního života. Začít se víc radovat z maličkostí. Být vděčný za vše, co máme. Je toho opravdu dost. 🙂 Pracovat na vztahu k sobě, na vztazích kolem sebe, ty nás také hodně ovlivňují. A pokud si nevíte s něčím rady, vyhledejte pomoc. Třeba u mě. Najdete mě na stránkách Lucie Zápotocká nebo třeba na Instagramu.

Fíha, tak to je spousta tipů. Děkujeme za ně a přejeme samé milionové klienty 🙂