Celá ta nudná oblast odpadů je pro většinu z nás jednou velkou neznámou, říká Martin z Třídění odpadu.cz

Martin Hobrland je autorem knihy 7 pádů odpadu. Přibližuje téma třídění odpadu široké veřejnosti na základě zkušeností načerpaných během více než dekády provozu internetového projektu trideniodpadu.cz.

Které typy odpadů mají nejmenší dopad na životní prostředí?

Biologicky rozložitelné, které shnijí a vrátí se zpět do půdy. Tak totiž fungovala přirozená „recyklace“ na této planetě milióny let. V širších souvislostech bych se opět vrátil k tomu, že odpad je až na konci životnosti produktů. Je tedy třeba na tuto problematiku pohlížet v celkovém kontextu. Od výroby přes užívání až po vyhození.

Bohužel, u většiny produktů je dnes realita taková, že poškozujeme tzv. životní prostředí při získávání surovin pro jejich výrobu, během výroby, užívání, a i v okamžiku, kdy doslouží – tedy ve formě odpadu. Smutným příkladem je například textil. Mimochodem textilky dodnes nezavedly systém zpětného odběru, což je přinejmenším podezřelé.

Které typy odpadů životnímu prostředí nejvíce škodí?

Ty, které reagují s okolním prostředím. Vynechám-li nebezpečné odpady, pak v podmínkách našich domácností to jsou ty, které obsahují nebezpečné látky, jako jsou baterie, nesmyslné úsporné žárovky, elektroodpad.

V principu lze říci, že jakýkoli odpad, který se dostane mimo legální odpadové toky, představuje potencionální problém.

Snížit množství vyprodukovaného odpadu můžeme za předpokladu předejití jeho vzniku. Není to pro konzumní společnost nemožný úkol?

Ano, je to tak. Jsou to spojené nádoby a z dnešního pohledu se to zdá nemožné. Einstein řekl:

Žádný problém nevyřešíme, když k němu budeme přistupovat se stejným myšlením, jako když jsme ho způsobili.

To je přesně náš případ.

Nadprodukci řešíme zvyšováním kvót pro recyklaci. Zákazy a regulací nahrazujeme řešení, která nemáme. Neekologická řešení nahrazujeme pseudoekologickými, aniž bychom se těch neekologických zbavovali.

Odpad je v dnešní době také obchodním zbožím. Nenahrává skutečnost, že je zdrojem příjmů, podpoře jeho produkce?

Nepřímo ano. Tato skutečnost se spíše projevuje v tom, že zatím nemůže být vůle množství odpadu markantně omezovat. Ekonomika je nedokonalá křehká struktura, která nemá pud sebezáchovy. Funguje proto, že je do ní vkládána víra. A víra je mocný fenomén.

Ovšem na druhou stranu musím zopakovat, že nakládání s odpady funguje tak, jak funguje, právě díky tomu, že obchod s odpady a jejich zpracováním existuje.

Jak nejjednodušeji snížit produkci odpadu v domácnosti?

Opět je třeba si uvědomit, že odpad je na konci celého řetězce. To, co vyhazujeme, jsme si nejprve museli koupit, zjednodušeně řečeno. Takže vše začíná u nákupu.

Nemusíme nezbytně nakupovat méně. Mnohdy stačí zajímat se, co kupujeme a v čem to kupujeme. Například víme-li, že zpracovatelé mají zájem o čirý PET, nakupujme balené nápoje v čirém PETu. Lze vyzkoušet bezobalový obchod nebo nákup na farmářském trhu.

Vhodné je naučit se nepodléhat trendovosti, hloupým slevovým akcím nebo společenské hodnotě věcí.

Možností, jak snížit množství odpadu v domácnosti, není příliš mnoho, ale jsou. Jde jen o to vybrat si ty, které vás budou nejméně zatěžovat.

Který odpad je možné v domácnosti znovu použít?

Technicky vzato odpadem je to, čeho se chceme nebo musíme zbavit. Ostatně tak to vidí i zákon. Čili znovu používat odpad v domácnosti nedává smysl.

Můžeme znovu použít věci ještě předtím, než se odpadem stanou. Jinak řečeno nevyhazovat to, co ještě nějakým způsobem můžeme my, nebo někdo jiný, použít.

S odpadem se pojí pojmy jako upcyklace, remanufacturing, greenwashing nebo landfill mining. Vysvětlete je, prosím.

Upcyklace je využívání materiálů ještě předtím, než se stanou odpady. Materiál, který někdo již nepotřebuje (a vyhodil by ho) převezme někdo jiný a použije ho jako materiálový zdroj. Tato praxe již běžně funguje v oblasti módních doplňků, nábytkářství.

Remanufacturing je takový repas. A to s tím, že na konci tohoto procesu je možné výsledný produkt opatřit zárukou, jako by se jednalo o produkt nový. Remanufacturing se běžně využívá například v těžkém strojírenství.

Greenwashing, to je jiná káva. Jde o prachobyčejnou manipulaci s fakty, která má za cíl změnit myšlení a chování lidí. Nejčastěji se s ním setkáme v reklamě, PR a politice.

My v domácnostech se nejčastěji setkáváme s fenoménem tzv. zeleného marketingu, který se nás snaží přesvědčit o koupi produktu nebo služby právě prostřednictvím jeho prospěšnosti pro životní prostředí, nebo rovnou celou planetu. Z velké části jsou tato tvrzení vytržená z kontextu nebo rovnou lživá. Ať už úmyslně, nebo jen kvůli nýmandství jejich autorů.

Landfill mining je pojem, kterým rozumíme zpětné vytěžování skládek. My si to neuvědomujeme, ale za léta skládkování se na skládky uložily miliony tun odpadu.

Největší skládky světa jsou dnes již svébytnými ekosystémy. Na těch skládkách se povalují ty materiály, do jejichž získání se vyplatí investovat. Zpětně lze bezpečně vytěžovat jen mladší skládky. U skládek starších je velká kontaminace těžkými kovy.

Landfill mining je relativně mladá disciplína a jejím cílem, mimo zpětného vytěžování materiálu, bude i získání paliva pro věčně hladové spalovny.

Odpadu a jeho třídění věnujete knihu 7 pádů odpadu. Proč by si ji měli naši čtenáři přečíst?

Knížka se věnuje odpadům právě v širších souvislostech. Vlastně všechna témata, která jsme zmínili v tomto rozhovoru, rozebírá. Mimo to v ní nejsou žádná čísla a statistiky, které jsou běžnému člověku k ničemu. Zdroje většiny odpadových statistik nevycházejí z reality, ale z reportů a výkazů. A je psána s nadhledem.

Abych si zde nedělal reklamu, doporučím čtenářům i vynikající knihu T. H. Eriksena „Odpady“, která se na totéž dívá ze skandinávské perspektivy. Pro vážné zájemce pak veledílo pana J. Kyzlinka opět s názvem „Odpady“.

V otázce životního prostředí mohu doporučit velmi poučnou knihu „Šesté vymírání“ od americké autorky E. Kolbertové. A neodpustím si zmínit poutavá vyprávění P. Wohllebena v jeho knížkách o lesích, ekosystémech a souvislostech v rámci našeho životního prostředí.

Co zajímavého lidé o odpadu, jeho třídění a produkci nevědí a měli by?

Některá taková fakta jsme již zmínili. Například to, že bioplasty nelze recyklovat. Že produkty ovlivňují životní prostředí po celou dobu své životnosti, a nejen na jejím konci, kdy se stanou odpady. To, že žádné řešení nemůžeme nazývat ekologickým, pokud zcela nenahradí předchozí řešení neekologické. A v neposlední řadě i to, že jsme každodenně vystavování atakům marketingu, který se mnohdy snaží prodávat své produkty, služby a řešení přes zavádějící environmentální argumenty.

Upřímně, celá ta nudná oblast odpadů je pro většinu z nás jednou velkou neznámou.

Rada na závěr. Jak přistupovat k problematice třídění odpadu a nezbláznit se z toho?

Brát to jako to nejmenší, co můžeme pro snížení negativního působení naší civilizace na tzv. životní prostředí udělat, a brát to jako samozřejmost. Dělat to, co je ve vašich silách, a to, co jste ochotni pro to udělat. A používat rozum.

Pane Hobrlande, děkujeme Vám za příjemné povídání a spoustu užitečných informací pro naše čtenáře.