Celiakie přišla Monice do života teprve nedávno. Nemoc ji přiměla k založení blogu Celiaxmoni a vydání bezlepkové kuchařky. Díky jakým příznakům nemoc odhalila a jak s ní ve zdraví prošla těhotenstvím, nám prozradila v dnešním rozhovoru.
Obsah článku:
1. Milá Moniko, mohla by ses v krátkosti představit našim čtenářům?
Jsem obyčejná holka z maloměsta, která tráví velkou část života v kuchyni (protože ji to moc baví). Poslední 4 roky tráví ve své kuchyni ještě víc času, protože má diagnostikovanou celiakii.
2. Jsi autorkou food blogu Celiaxmoni, kde sdílíš své bezlepkové recepty. Kdy a s jakou myšlenkou tě napadlo blog založit?
Blog jsem si založila na popud svých fanoušků, aby měli moje recepty pohromadě.
Po stanovení diagnózy celiakie jsem začínala přidávat své pokusy nejprve na Instagram. Recepty měly úspěch, a tak jsem založila také blog, kde jsou nejen recepty, ale i informace o celiakii, bezlepkovém vaření a pečení.
Takže díky celiakii mám svůj blog, jinak nevím, o čem bych vlastně psala. 🙂
3. Celiakie je dnes poměrně rozšířeným onemocněním. Kdy vstoupila do života tobě a díky jakým příznakům jsi nemoc včas odhalila?
Celiakie mi byla diagnostikována před 4 lety. Myslím si, že jsem ji měla dávno předtím, ale až gastro vyšetření mi konečně pomohlo odhalit letitý problém.
Celý život jsem sportovala, byla usměvavá, neměla s ničím problém a jednoho dne začaly potíže. Trpěla jsem neskutečnou únavou, změnou nálad a nejhorší bylo asi nadmuté břicho jako v těhotenství.
Kvůli všem těmto příznakům jsem byla několik let naprosto jiným člověkem.
4. Dotkněme se více bezlepkové stravy. Souhlasíš s většinovým tvrzením, že je bezlepkové stravování finančně i časově nákladné?
Rozhodně ano, zvlášť pro osoby ve finanční tísni nebo ty, kteří v kuchyni nevynikají. Je to jiné, dražší a než si člověk najde to pravé ořechové, zabere to trochu času i vyhozených peněz.
Nabídka je dnes pestrá, ale ne vše vám zachutná a splní vaše chuťové představy. Já jsem ale člověk, co miluje vaření/pečení a dokážu z čehokoliv vykouzlit výborné jídlo, takže nemám problém. Navíc jsem schopna zužitkovat opravdu každý drobek, jsem tedy dost úsporný celiak. 🙂
5. S novými recepty přicházíš denně. Co nebo kdo je pro tebe každodenním zdrojem motivace, inspirace?
Každé nové ráno je pro mě inspirací. Záleží, jak se vyspím, jaké je počasí, jaké je roční období.
Otevřu ledničku, špajz a moje tělo si prostě řekne, na co má chuť. 🙂 Nevařím podle receptů, vařím podle toho, jak to cítím.
6. Inspirací pro druhé je tvá kniha „Můj život bez lepku“. Kromě receptů nabízí praktické rady a postřehy nezbytné pro zdraví celiaka. V čem je jiná v porovnání s konkurencí? Proč bys ji doporučila našim čtenářům?
Knížku bych doporučila hlavně začínajícím celiakům, kteří hledají informace a také celiakům, kteří by rádi zpestřili dosavadní jídelníček.
V knize najdete informace o celiakii a moje recepty, které nikde na internetu nemám. Najdete v ní snídaně, obědy, polévky, večeře, pečivo i sváteční recepty jako třeba cukroví.
7. Která doporučení nejvíce pomohla tobě na prahu onemocnění?
Upřímně? Žádná. Neměla jsem v okolí nikoho, kdo by celiakii měl, takže jsem celiak samouk. Na začátku jsem nakoupila cokoliv, co bylo označováno za bezlepkové a až „praxí“ jsem zjistila, co jak funguje a chutná.
Až dnes (po 4 letech od diagnózy) dokážu říct, že už mám trošku přehled, ale stále se učím.
8. Je podle tebe důležitá bezlepková osvěta? Jak ji hodnotíš u nás a v zahraničí?
Myslím, že je velmi důležitá. V Česku je to každým rokem lepší. Restaurace a markety mají širší nabídku potravin pro nás, celiaky, ale stále je to pro ně pouze prostředek k výdělku, nikoliv osvěta.
Častokrát se setkávám (hlavně v restauracích) s tím, že obsluha neví, neumí poradit, nemá ochotu nebo vám bude tvrdit, že je to asi bezlepkové.
Shrnula bych to tedy tak, že jsou možnosti větší a větší, ale tím pádem na nás číhá větší nebezpečí. Stále opakuji, že ověřovat, ptát se a číst etikety, je pro nás, celiaky, to nejdůležitější!!!
9. Jaké mýty související s bezlepkovou dietou bys vyvrátila?
Hlavně ten, že bezlepková dieta je dieta. Jestliže budete jíst jen rýži, maso a zeleninu, tak ano. Pokud ale budete kupovat hotové bezlepkové pokrmy, je to opravdu nášup plný škrobů, ztužovadel, cukrů a kdo ví, čeho ještě. Proto tyto polotovary nekupuji a dělám si vše vlastní.
10. Když nejsi v kuchyni, trávíš čas na cestách. Vnímáš celiakii jako zátěž při cestování?
Rozhodně. Já už se za ty roky naučila vozit všechno s sebou, ale pro nováčky je to opravdu náročné. Nikde na benzině nebo pouliční hospodě vám neudělají bezlepkové jídlo. Zásadně si tedy beru všude s sebou bezlepkovou mouku, chléb a nějaké sušenky, kdyby se cokoliv stalo. 🙂
11. Vozíš s sebou i doplňky stravy? Pokud ano, které z nich jsou určeny výhradně celiakům a proč?
Doplňky stravy užívám. Ne kvůli celiakii, ale jako prevenci. Klasika céčko, zinek, železo.
Celiakům je určitě doporučována kyselina listová, vápník, vitamin D, vláknina, vitamin B1, B2, B3 a železo.
12. Suplementovala jsi nějaké i v době těhotenství?
Žádné, jen ty doporučované v těhotenství, tj. kyselinu listovou.
13. Jak k těhotenství přistupovat s touto nemocí? Hrozí budoucí mamince i děťátku nějaké zdravotní problémy?
Pokud má maminka celiakii diagnostikovanou a drží bezlepkovou dietu striktně, žádné problémy jí nehrozí. Horší je, když se na celiakii během těhotenství nepřijde, nebo přijde v jeho průběhu.
Nezjištěná celiakie stojí za předčasnými porody nebo potraty. Nám, celiakům, kteří máme nemoc diagnostikovanou, hrozí akorát těhotenská cukrovka, kterou jsem také sama měla.
14. Společnost aktuálně sužuje Covid-19. Jsou podle tebe celiaci náchylnější k virovým onemocněním a tomuto obzvlášť?
Pokud mají „aktivní celiakii“, tzn. pokud mají celiakii a neví o ní, tak ti náchylní rozhodně jsou. Pokud je celiakie dobře léčena, je citlivost stejná jako v případě běžné populace.
15. Jakou nejdůležitější radu bys vzkázala všem „začínajícím“ celiakům?
Vždy se ptejte 2× a vždy si 2× přečtěte složení produktu. Pokud máte celiakii, držte bezlepkovou dietu opravdu striktně.
Zdraví máme pouze jedno a hlavně, jsou horší onemocnění. My, celiaci, jen zkrátka víme, co jíme, a to je přeci fajn, no ne? 🙂
Moniko, děkujeme za tvou otevřenost, která, věříme, pomůže našim čtenářům odhalit nemoc včas.