Monika z Restartu hubnutí: Příčina nadváhy nebývá v jídle, ale v hlavě

Usměvavá Monika Divišová se specializuje na práci s výživou, psychikou a motivací. Během víc než 20leté praxe dovedla ke spokojenějšímu životu tisíce klientů. Jak to dělá a co můžete změnit i vy?

Začneme u tebe. Jako malá ses potýkala s různými problémy od ekzému po astma. Co ti pomohlo? Jak to rodiče vyřešili?

Rodiče naštěstí rychle pochopili, že léky neřeší příčinu mých potíží. Zmírňují pouze následky, a tak se člověk točí v bludném kruhu. Když potkali kamarády, co pomohli svým dětem ze stejných obtíží jídlem, neváhali.

Základem přístupu se u nás stala makrobiotická strava. Už žádné zabijačky, zato spousta zeleniny. Vyhodili jsme bílý cukr, mléko, bílou mouku, polotovary, polévky z pytlíku, sladkosti i maso. 

Byla to velká změna a z počátku i dřina. Zapojit se musela celá rodina. Ale vyplatilo se, všichni se uzdravili, nejen já. Tehdy to bylo o to těžší, že neexistovaly zdravé výživy, máma pekla doma chleba, klíčila zrní atd.

Ale zase jsme to nehrotili do extrému. Jedli buchty od babičky nebo šli k narozeninám na dobrý větrník. Ale to bylo opravdu jen ve svátek.

Kromě jídla jsem trávila co nejvíc času venku. Kdykoli to šlo, brali mě rodiče do lesa a na hory.

U vás doma se nemoci léčily bylinkami a zdravým jídlem. Existovalo přece jen něco, co jste doma nezvládli a museli vyrazit k lékaři?

Jasně. Dál jsem užívala i léky na alergie, ale co nejméně to šlo. Nikdo z nás doma nebyl a není proti lékařům. Jen se dřív než po antibiotikách dodnes sahá po inhalaci s heřmánkem, zábalu ve studeném prostěradle, akupresurních bodech, vitaminu C, bylinných čajích nebo mastech. Místo prášku na bolest v krku mi radši rodiče udělali masáž nohou. Na naražené koleno zase dobře fungoval zázvorový obklad, pohádka a pohlazení.

Ale když už to jinak nešlo, šli jsme k doktorovi.

Co lidé, kteří z domova takový dar nedostali? Jde si návyky a zodpovědnost za vlastní zdraví vypěstovat v jakémkoli věku?

Mám takový pocit, že každý opravdu prokoukne, až když ho něco fakt hodně bolí. To pak získá tu potřebnou motivaci a impulz.

I já jsem celá nadšená na vysoké škole mimo mámin dohled začala jíst čínské polévky a šunku. Zdravotní stav se mi ale rapidně zhoršil. Bylo pro mě ale snadné se hezky vrátit k salátu a tofu.

Jsem našim nesmírně vděčná, že nám oběma s bráchou dali tenhle dar, dívat se na zdraví celostně a přes psychiku. Myslím, že se nám tak mnohem lépe orientuje v možnostech, jak se o sebe postarat.

Po studiích ses věnovala čistě nutričnímu poradenství. Po 10 letech jsi metodiku rozvinula na spojení zdraví – výživa – každodenní návyky – psychika. Chápu správně, že tenhle posun vzešel z praxe? Že lidé mají často problém spíš v té psychice?

Ano, přesně tak. Mým klientům se dařilo hubnout tím, že se naučili dobře jíst, jednoduše vařit a že pochopili principy poměrů živin. Ale po pár letech byli zpět. Jenom jídlo totiž většinou neřeší opravdovou příčinu. Pokud je důvodem nadváhy přejídání, chutě na sladké, velké porce, noční jedení, nezvladatelné chutě, alkohol, pozdní mlsání u televize atd., tak pouhé doplnění bílkovin a přidání vitamínů nestačí.

Příčina leží hlouběji.

Vedou k ní otázky typu: 

• Proč jdu večer vyjíst ledničku? 
• Od čeho se potřebuji uvolnit každý večer skleničkou vína? 
• Proč se po cestě z práce každý den nacpu buchtou?
• Proč nemám energii zkusit nové recepty a zapojit je do rodinného repertoáru?

Odpovědi už vůbec nejsou o jídle, ale o spokojenosti se sebou. O tom, jak vlastně žijeme, co děláme a s kým. Vyplynou na povrch třeba veliké stresy, které nám přináší život v nezdravém partnerském vztahu nebo neuspokojivá práce.

Malá sebeláska nebo dokonce velká sebesabotáž, negativní vztah k tělu vlivem výchovy nebo reklamy, vyčerpání z nezdravého vztahu…To všechno vede k celkové fyzické únavě. Potřebovala jsem mít nástroje, jak tato témata uchopit a pracovat s nimi. Naučit klienty vidět širší obrázek, nasměrovat na cestu seberozvoje nebo k psychoterapeutovi.

Jaké kurzy a studia sis vybrala?

Kromě dalšího vzdělávání v oblasti celostního zdraví a osobnostního rozvoje jsem absolvovala tříletý výcvik práce s tělem a traumatem, tzv. Somatic Experiencing, jehož autorem je americký psycholog Peter Lewin. Základem je práce s nervovým systémem, který ovlivňuje to, jestli jsme zrovna v pohodě nebo ve stresu.

Jakmile se dokážeme vědomě dívat na to, které situace nás uklidňují a které naopak aktivují, a že právě jídlo a alkohol slouží jako umělé “zklidňovače”, tak máme šanci změnit svoje chování a tím i váhu.

Objevují se dokola stále stejné vzorce, proč lidé v hubnutí selhávají?

Ano, když se redukčním programem neřeší nebo dostatečně nevyřeší opravdová příčina. Pokud se někdo přejídá ze stresu z nefunkčního vztahu nebo hlubokého zranění z dětství, jen těžko to vyřeší dlouhodobým počítáním kalorií.

Stejně tak, když je někdo sice při těle, ale z nutričního hlediska podvyživený, a sáhne třeba po krabičkové dietě, pomůže mu sice krátkodobě zhubnout, ale když si nezajistí kvalitní jídlo dlouhodobě, váhu neudrží.

Velkou roli hraje také nepodporující okolí, kde je třeba pivo a řízek stále ještě to největší potěšení. Dále společenské zvyky, nabídky restaurací. Jít mimo dav stojí extra úsilí. Ale časem se lidem, co se o sebe začnou vědomě starat, bude jíst zdravě snáze a promění se i jejich okruh přátel.

Další častou výmluvou je také “neumím vařit, nechci tomu dávat prioritu…” Zkrátka nepochopení, že zdraví je opravdu na prvním místě. Někteří toho mají v životě naskládaného už moc a zdraví pro ně není priorita.

Dalším problémem je nedostatek živin a následná podvýživa. Rychlé jídlo z jídelny nebo houska ze sámošky tělo prostě nevyživí.

Ještě je skupina lidí, pro kterou i po redukci váhy jídlo zůstává největším potěšením, co v životě mají. Nejsou ochotní změnit nic z toho, jak k nadváze přišli (životní styl, návyky…) a tak sice chvíli drží dietu, ale logicky se rychle vrací zpět na původní váhu.

Hodně lidí si také neřekne o podporu a spolupráci rodiny, partnera nebo rodičů. Tím zůstávají na hubnutí sami a častěji pak selhávají.

Pátráš s klienty třeba i po zmiňovaných kořenech v dětstvích?

Ano, zkoumáme společně, jaký mají vztah k jídlu, k váze i ke svému tělu. Lidé, kteří vyrostli v prostředí, kde byl zdravý vztah k jídlu, k tělu a k pohybu, to mají mnohem snazší. 

Lidé s vysokou psychickou odolností a zdravými emocemi to mají při hubnutí jednodušší. Důvěřují odborníkům (sami jsou většinou také na něco experty), rádi si nechají poradit, nebojují s autoritou. Umí se rozhodnout a když jim něco dělá dobře, tak to prostě začnou dělat. To jsou většinou lidé, kteří vyrostli v emočně zdravém prostředí.

Lidé, kteří prožili dětství s věčně dietující maminkou, nebo do nich babička cpala vepřové na sílu, mají s jídlem spojených spoustu negativních zážitků.

Co bys vzkázala rodičům malých dětí? Jak nechybovat ve výživě a předat ty správné návyky?

Jděte příkladem. Když vás budou odmalička děti sledovat, jak přidáváte k jídlům zeleninu, jaký kupujete chleba nebo jak si na oslavě vychutnáte buchtu od babičky, nemusíte nic říkat. Děti to prostě budou dělat také. 

Naučte je vařit a nechte je, ať vám pomáhají. Dělejte kolem jídla hezké rituály včetně nakupování nebo stolování. 

Pohyb, odpočinek, spánek. To jsou další zdravé návyky, co od vás děti mohou okoukat. Netlačte na pilu, spíš je inspirujte.

Může přijít doba, kdy dětem nebudou vaše zdravá jídla chutnat a guláš od tety bude lepší. Ale základy už jim nikdo nevezme.

Jak řešit s dětmi téma váhy nebo hubnutí?

Téma váhy a hubnutí komunikujte velmi velmi opatrně. Veďte spíš k pohybu a dobrému jídlu, než pak děti nutit do hubnutí. U holčiček je téma sebelásky a spokojenosti ve svém těle velmi křehké. Dívejte se s nimi na krásky “s filtrem” na sociálních sítích a komunikujte, vysvětlujte, zajímejte se… 

Pozornost a naslouchání jsou protijedem pochroumaného pohledu na ženskou krásu.

Říkám to správně, že zdravá strava a styl jsou důležité hned od početí? Možná ještě dřív…

Ještě před početím. Když je tělo muže i ženy v dobré kondici a síle, tak jsou v dobrém stavu i vajíčko a spermie. A to nejen na těle, ale i na duchu.

Když o sebe budete pečovat už od momentu, kdy chcete počít, řekla bych, že se to vyplatí. Byla jsem svědkem “krásných a pohodových” těhotenství u žen, které našly svůj vyvážený životní styl. Byly zdravé a plné síly, když otěhotněly. Nejen, že měly z čeho dávat, ale také je miminko tolik nevyčerpalo. A jejich děti mají o poznání méně alergií, mají silnější imunitu i celkovou kondici.

Hodně pracuješ s léčivými postupy našich předků a silou bylinek. Uvedeš prosím příklad, jak s klienty řešíte konkrétní problémy přírodní cestou?

Například zácpa. Tam místo projímadel volíme psyllium, vodu, zeleninu, luštěniny nebo chlorellu.

Hodně s klienty řešíme také pálení žáhy. Tam pomáhá vynechat uzeniny, kynuté těsto, bílou mouku, alkohol a smažená jídla. A přidat k jídlům nebo do jídla zeleninu. Z doplňků doporučuji trávicí enzymy nebo už zmiňovanou chlorellu.

V rámci práce s psychikou aplikuješ metody psychosomatiky, práce se stresem a traumatem. Jak to probíhá v praxi?

Pracuji hlavně s nervovým systémem a využívám moudrosti a komunikace těla, které mnohdy ví lépe, co potřebujeme než to, co si myslíme, že máme dělat.

Celé je to o “vědomí” a uvědomování si, co se děje. Jakmile si uvědomujeme a všimneme si, že nás po každém smaženém jídle pálí žáha, pak už logicky nemusíme pojídat prášky na pálení žáhy. Protože víme, proč se to děje.

Také je potřeba maličko zpomalit a naučit se sledovat jemné signály svého těla.

Příklad zastavení představuje třeba otázka: Co právě teď potřebuji? Příkladem může být třeba káva, alkohol nebo sladké. I když lidé ví, že jim nedělají dobře, nemohou s nimi často přestat.

Když ke mně takový klient přijde, nejdříve se společně koukáme na to, co je to za situace, kdy sahá po těchto dobrotách. Mnohdy je to únava, nespokojenost, frustrace, nuda…

Co s tím?

Dalším krokem je sledovat sám sebe naživo, když se něco takového děje. Jak nám je? Jak se chováme? Společně vneseme do téhle otázky uvědomění.

Když si dávám už třetí kafe, tak se zastavím a zeptám se: Co právě teď potřebuji? Odpověď není “kávu”. Může to být chvilka pauzy, vyvětrat si hlavu, odměnit se, odejít z místnosti, zvednout se od práce, popovídat si v klidu s manželem. Jakmile máme takový seznam, už existuje spoustu jiných řešení než kafe.

Představ si našeho čtenáře, kterého trápí nadváha a ne a ne se vymanit z bludného kruhu diet. Co má dělat?

Uvědomit si, jestli chce rychlé řešení, nebo změnu. Podle mě cesta ven z bludného kruhu vede skrz změnu. Pak bych doporučila podívat se s někým na to, co je teď nejvíce potřeba posunout. U každého je to jiné.

Často chodí klienti, kteří by mohli výživovou teorii přednášet, ale chybí praktická realizace. To nás vede k otázce: Proč to nejde? Překážky jsou buď zvenku (domácnost, cestování, práce, směny, nemoc v rodině…), nebo uvnitř (sabotáž, nespokojenost, lenost, naštvání…)

U někoho je to opravdu o tom, že neumí vařit. Nemá třeba dobře vybavenou kuchyň, nebo má partnera, co vyžaduje řízky…

Co když za to může psychika?

Často je to o psychice. Jídlo je kromě výživy také uspokojení, naplnění, potěšení, uvolnění…Když nám toto nepřichází odjinud, tak si to logicky doplňujeme jídlem. Uspokojení by ale mělo přicházet třeba z dobře vykonané práce, naplnění službou nebo pomocí nebo uvolněním v podporujícím vztahu. 

Pokud je příčina zde, tak bych doporučila pracovat s koučem (práce, time management) či terapeutem. Dnes existují spousty velmi laskavých a účinných terapeutických technik, které pomohou udělat právě v těchto oblastech krok dál.

Dokáže vůbec laik sám na sobě poznat, že ho blokuje v posunu vlastní mysl?

Pohled na sebe, vlastní návyky, svůj život a aktuální situaci se hodí udělat občas z nadhledu. Naše mysl miluje rutinu a dělá všechno pro to, aby se nic neměnilo. Proto se hodí mít někoho kolem sebe, kdo nám může pomoci takový pohled získat. Může to být partner, ale mnohem “čistší” je dobrý kamarád s nadhledem, kouč, terapeut…

Zeptají se nás na otázky, na které se sami sebe nezeptáme. Ukážou nám trochu jiný pohled na situaci, ve které se nacházíme. Na rozpor mezi naším cílem a kroky, které děláme.

Když máme pocit, že se věci opakují, dostáváme se znovu a znovu do stejného místa…pak nám zřejmě stojí v cestě naše mysl.

Kde ty osobně nabíráš sílu k tak náročné práci?

Je to takový koloběh. Dělám, co mě opravdu baví, naplňuje, vyživuje. Neustále se učím nové věci, mám možnost růst a poznávat sama sebe. To mě nabíjí energií a radostí. Nepotřebuji sílu tedy příliš sbírat, dostávám ji zase hned zpět, když slyším příběhy spokojených klientů, když vidím lidi v týmu, jak rostou do síly a moudrosti…

I já se ale o sebe musím samozřejmě starat. Tvorba Restartu hubnutí byla a stále je dlouhá a náročná cesta. Hodněkrát jsem zatínala zuby a startovala svou disciplínu. 

Dobře spím, jím, medituji, mám čas pro sebe na odstup a reflexi, mám svého terapeuta na supervizi, studuji a vzdělávám se. Mám kolem sebe krásné lidi a dobré vztahy. Pečuji o ně.

Je něco, co bys chtěla vzkázat našim čtenářům, kteří teď třeba nejsou úplně spokojení se sebou a svým životem?

Každý malý krok se počítá. Nečekejte na pondělí. Ještě dneska si udělejte salát a vypijte o jednu sklenici vody víc. Nečekejte od nás odborníků na další zázračné postupy a tabletky. Následujte svůj impulz a pak si nechte trochu poradit a inspirovat se.

Nikdo jiný než vy sami vám nepomůže. Nikdo jiný nepíše příběh vašeho zdraví, těla a váhy než vy sami. Buďte k sobě laskaví a pevní zároveň.

Druhým přejeme zdraví. Dopřejte si ho také. Ale ne, až když je pozdě. Ale každý den, když jdete včas spát a místo rohlíku si dáte celozrnný chleba.

A spokojenost se svým životem… Dejte si čas a prostor si s někým povídat. O tom, kde jste a kam jdete. Dejte si chvilku na uvědomění toho, co opravdu chcete a co je pro vás důležité. Pro každého je to něco jiného. Ale když najdete to svoje “důležité”, budete mít najednou mnohem více energie na život i vaření. 

Moniko, děkujeme za úžasný rozhovor a přejeme spoustu energie a radosti tobě i tvým klientům 🙂