Nela (Fpohybu): Dlouhé sezení výrazně ovlivňuje naše zdraví. Přitom stačí dělat málo

Pokud většinu dne sedíte, do budoucna se pravděpodobně nevyhnete zdravotním problémům. Už dnes vás možná bolí záda, za krkem nebo hlava. Podle výzkumů ani hodina sportu denně nevykompenzuje celodenní sezení. 

Nela Ďopanová se svým týmem pomáhá zaměstnancům bojovat s dobou sedavou a učí je, jak umět pracovat nejen v práci se svým tělem, aby nebolelo. Díky tomu také zvyšuje jejich výkonnost a přínos pro zaměstnavatele.

Její zkušenosti vychází nejen z práce se stovkami zaměstnanců ve firmách, které využívají služeb její společnosti Fpohybu, ale i z práce s vlastním tělem, jelikož se narodila s rozštěpem páteře a podle doktorů by neměla vůbec chodit. 

Založilas zajímavý projekt Fpohybu. Představíš ho?

Ráda. Prostřednictvím Fpohybu se snažíme ukazovat důležitost všedního, běžného pohybu. Byznysově se jedná o sérii prakticko-vzdělávacích workshopů. Díky nim účastník postupně a systematicky poznává svoje tělo a zároveň si u toho užije trochu srandy. Těmito workshopy zvyšujeme pohybovou gramotnost ve firmách. Přidaným vedlejším efektem je lepší týmová práce. 

S kolika fyzioterapeuty aktuálně spolupracujete? Máte v plánu dál růst?

Máme čtyři fyzioterapeuty, kteří s námi spolupracují a s nimiž jsme v kontaktu. Dále máme dvě šikovné certifikované trenérky, obě dělají i sport na vrcholové úrovni. V týmu je pro nás důležitý hlavně zápal, vystupování, přijímání zpětné vazby a chuť s námi produkt a službu neustále rozvíjet a zlepšovat. Požadavky máme vysoké a osekat to jenom na fyzioterapeuty ze začátku nebylo dobré rozhodnutí. A ano, určitě chceme dál růst 🙂 

Proč by si vás firmy měly pozvat na workshop? 

Sezení se dnes označuje za novodobé kouření. Sedíme ráno v dopravním prostředku, sedíme v práci, pak třeba i večer doma u televize. 

Každý to má samozřejmě jinak, ale podle výzkumů ani jedna hodina strávená sportem nevykompenzuje tohle časté, dlouhotrvající sezení přes den. 

Podle našich zkušeností přes 80 % zaměstnanců trpí bolestmi zad, hlavy, krku nebo natékáním nohou. Snažíme se předat, jak v práci umět pracovat s tím hlavním pracovním nástrojem, kterým každý z nás disponujeme – naším tělem.

Není to jenom o workshopech, ve firmách děláme vstupní i výstupní analýzu a během našich návštěv běží ve firmě gamifikace (týmová hra vytvořená pro podporu nových návyků ve spolupráci s GrowJOB Institutem). Snažíme se, aby výsledky byly co nejlepší a aby každý účastník cítil změnu, uměl k práci přistoupit s čistou hlavou a odnesl si, jak zacházet se svým tělem a jak přistoupit k pohybu nejen v kanceláři, ale kdekoli. 

Jak takový workshop probíhá?

Jednorázový je každý jiný. Záleží na tématu, na počtu účastníků, na prostorech, na časové dispozici. Základ je, aby to bavilo jak účastníky, tak i nás. Z toho důvodu se to snažíme neustále měnit.  

Akademie Fpohybu je naopak přesně daná a dlouhodobá, některé prvky přenášíme i do jednorázového workshopu. Skoro všude máme Pozdrav kanceláři – což je naše rozcvička na celé tělo. Pak v odlehčené formě vzdělávací část. Nesmí chybět týmové hry, energizery nebo jiné takové srandy, které tmelí kolektiv a zároveň ukazují pohyb v úplně jiné rovině:)  

Co když poptávám fyzioterapii sama pro sebe? Pomůžete mi?

Budeme se snažit. Já se v tomto oboru pohybuju už “odmalička”. Za život jsem fyzioterapeutů poznala už nespočet. Založila jsem i skupinu na facebooku – Fyzioterapeuti – diskuze a zkušenosti. Ta má k dnešnímu datu přes 2 000 členů. Ráda doporučuji někoho, koho osobně znám a můžu se za něj zaručit. Případně se zeptám se o doporučení jich a tak se to řetězí.  

Jak poznat dobrého fyzioterapeuta?

Za mě – dobrý fyzioterapeut si mě prohlédne, nezajímá ho jenom diagnóza na papíře, ale hodně se ptá. Jak se pohybuji, co mě baví, třeba i co plánuji (jak na tom chci pohybově být za 10 let). 

Ví o problému, se kterým jsem za ním přišla, ten si plně uvědomuje, ale zároveň hledá souvislosti. 

Z čeho problém vznikl? Jak se zbavit příčiny a nepracovat jenom na následcích? Určí i cíl, kam se chceme dostat, kam rehabilitace povede plus se mi snaží předat, co pro svoje tělo můžu dělat navíc, co jsem doteď nedělala. Přístup a jak na mě působí, hraje velkou roli. Já vím, jsem dost náročný pacient. 

A jak vůbec poznám, kdy potřebuji fyzioterapii? Málokdo ví, co všechno takový specialista dokáže…

Moc pěkná otázka 🙂 Fyzioterapeuti jsou za mě odborníci, kteří rozumí tělu.

Já osobně bych doporučila zajít k fyzioterapeutovi kdykoli! 

V rámci prevence. Aktuálně k nim lidé dochází hlavně tehdy, kdy už mají bolest, když už je něco trápí. To je podle mě trochu škoda. Přijít k němu ještě v moment, kdy mě nic nebolí, popsat mu svoje aktivity, ať mě prohlédne a vyjádří se, co za pohyb mi doporučuje nejvíce, na co bych si měla dát pozor atd., mi může ušetřit nebo minimálně oddálit některá zdravotní komplikace. Takže za mě by ta návštěva byla kdykoli.  

Pro veřejnost teď nabízíte i sérii workshopů Fpohybu. Pro koho se hodí a co řeší?

Měsíc Fpohybu pro veřejnost probíhal v říjnu, kdy jsme se s účastníky viděli každý čtvrtek navečer na hodinu. Za nás to upřímně byla taková zkouška workshopů, co nabízíme i do firem, jen trošku modifikovaná. Už jsme dostali spoustu zpětné vazby od zaměstnanců, kteří nás chtěli ve své firmě, ale z nějakého důvodu to u vedení neprošlo, tak že by rádi chodili sami za sebe.

Během toho měsíce účastníci systematicky, v odlehčené formě poznávali svoje tělo, pořád tam byl důraz na celodenní pohyb, tedy hlavně i ten během pracovní doby. Vesměs jsme dostali moc pěknou zpětnou vazbu, takže asi by bylo žádoucí to zopakovat. Bohužel na to teď úplně nemáme časové kapacity, ale snad v budoucnu bude příležitost:) 

Co děti? Chystáte něco i pro ně?

Ano, moc rádi bychom. Nyní se ale snažíme věnovat firmám, dát do toho všechno a postupně uvidíme, za jak dlouho se nám to podaří rozšířit dále. 

Tvoje cesta k poznání lidského těla je hodně zajímavá. Povíš nám o ní víc?

Hehe, dobrá:) Narodila jsem se s rozštěpem páteře. Podle doktorů bych s touto diagnózou neměla chodit. Moje pohybová cesta je dost náročná, dlouhá a snad nikdy nekončící. Už odmalička jsem se musela naučit se svým tělem pracovat a vycházet, i přesto, že mě ne vždy poslouchá.

Velká část je v hlavě, nastavení hlavy, jak o tom svém těle a pohybu přemýšlím, jaký k němu mám vztah. Musela jsem si to poskládat relativně dost brzy. V rámci pohybu to bylo nespočet spoluprací s pohybovci, závodní plavání, vyzkoušení několika rehabilitačních metod, čínská medicína, meditační techniky, idoportal metoda pod vedením Petra Růžičky a vlastní edukace v IQ pohybu. Bylo a je toho hodně.. 

Přes 8 let jsi závodně plavala. Proč zrovna tento sport?

Plavání je pro mě snad jediný sport, kde se dokážu fakt plně “vybít, vyřádit se”. Ten stav bez tíže je pro mě nepopsatelný a po žádném cvičení jsem se ještě nikdy necítila tak dobře, jako po kvalitním plavání.. 

Hodně našich čtenářů má problémy s nadváhou a trenéři jim radí právě plavání jako vhodný pohyb. Souhlasíš?

 Ano, souhlasím. Při plavání člověk nezatěžuje klouby, to je při nadváze určitě žádoucí. 

Jaké další sporty bys doporučila někomu, kdo zatím vůbec necvičí, ale chce nabrat svaly a zlepšit fyzičku? 

Určitě bych doporučila hlavně pohyb. Jít ven, chodit co nejvíce pěšky, zvedat se co nejčastěji ze sedu, prostě využít každou příležitost pro pohyb. Pak postupně začít s cíleným pohybem, čímž myslím obleču se a jdu cíleně dělat nějakou pohybovou aktivitu (sport). Tady bych se zaměřila na to, aby daného člověka hlavně bavil. 

Plus bych zároveň zařadila vícero druhů sportu, ideálně kombinaci vytrvalostního a odporového tréninku. 

Kdo nemá žádnou zkušenost s cíleným pohybem, třeba už má i nějaké bolesti nebo zdravotní problém, tak bych doporučila na začátek i pomoc odborníka. Ať už trenéra, nebo fyzioterapeuta. Minimálně, aby mě nasměroval, který pohyb pro mě bude nejpřínosnější, čemu se naopak vyhnout.  

Sdílíte příběhy lidí, kteří i přes zdravotní překážku bojují a zůstávají v pohybu. Vzpomínáš si na nějaký, který tě zaujal nejvíc?

Který mě zaujal nejvíc, nedokážu říci, u každého mě zaujme něco jiného. Vyslechnout si příběh je jedna věc, ale mě většinou zajímá, co je pod tím, jak ten člověk nad svými problémy přemýšlí, jaké má vztahy, co je pro něj důležité, v čem vyrůstal. Vidět tu zdravotní překážku v celé komplexnosti. Pak jsou to právě ty drobnosti a detaily, které mě u každého zaujmou jiné, jen to by bylo na další rozhovor a dlouhé vyprávění:) 

Jak to, že zdraví lidé často leniví a ti „handikepovaní“ většinou bojují, co můžou?

Podle mě je to taková ta klasika – hodnotu a cenu něčeho si uvědomíš, až když to ztratíš nebo je ti to nějakým způsobem z části vzato. Pak je na každém, jak k dané situaci, ale vůbec svému životu přistoupí. Někdo si začne vážit nejen toho zdraví, ale vůbec všech maličkostí, co každý den přináší a je za ně vděčný:)

Někomu to třeba moc nepomohlo a spíše rezignoval na to, co se mu stalo. Pak samozřejmě více povrchově to může být i z toho důvodu, že ti kdo mají nějaký zdravotní problém prostě musí. Ať už, aby si zdravotní stav zlepšili nebo pak jsou takoví, kteří musí makat jenom proto, aby se jim zdravotní stav nezhoršoval. To jsou teprve bojovníci. 

Co bys vzkázala těm, co teď čtou náš článek z gauče a nemají v plánu žádný pohyb?

Ať se obrátí na druhý bok, už tím se pohybují.

Na jaké další akce Fpohybu se můžeme těšit?

Teď se primárně soustředíme hlavně na Akademii Fpohybu ve firmách, pro veřejnost toho momentálně moc neplánujeme, ale minimálně se snažíme být v kontaktu na našich sociálních sítích. Tak třeba na Instagramu sdílíme tipy na celodenní pohyb plus do stories dáváme podněty pro pohyb právě teď, takže kdo by chtěl, může se s námi pohybovat prozatím minimálně tam.

Pak se můžeme potkat na konferencích, nejbližší kde budeme vystupovat bude 26.1., Osobní růst od GrowJOB Institutu. Během února plánujeme vydat další příběhové video. Dál mě už nic nenapadá:)

Je čas se zvednout ze židle!

…(Zuzka se zvedá a mizí aspoň na krátké protažení)….děkujeme za cenné rady a spoustu energie pro všechny 🙂