Obezita u dospělých: Jak ji poznat, léčba a ukázkový jídelníček

Obezita svými důsledky připraví ročně o život více než milion lidí. Počet obézních lidí přesto neustále narůstá. Stejně jako u nadváhy, hlavní roli při prevenci i léčbě obezity hraje zdravý životní styl a vyvážený jídelníček.

Co je to obezita a jak se liší od nadváhy

Obezita je označení pro stav, kdy se v těle ukládá nadměrné množství tuku, které ohrožuje zdraví člověka. Na rozdíl od nadváhy, obezita není jen estetickým problémem. 

Obezita představuje extrémně vysoká rizika zdravotních komplikací, která mohou znepříjemnit život a zkrátit jeho délku. Obezita se nejčastěji hodnotí pomocí indexu tělesné hmotnosti (BMI), což je poměr mezi tělesnou hmotností a výškou jedince.

Rozdělení tělesné hmotnosti podle BMI

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je obezita definována jako BMI vyšší než 30. Podle BMI se rozděluje tělesná hmotnost na několik kategorií:

• Podváha (BMI pod 18,5)
• Normální tělesná hmotnost (BMI 18,5 až 24,9)
• Nadváha (BMI 25,0 až 29,9)
• Obezita 1. stupně (BMI 30,0 až 34,9) – první stupeň obezity, kdy tělesná hmotnost začíná představovat vážnější zdravotní rizika.
• Obezita 2. stupně (BMI 35,0 až 39,9) – tento stupeň obezity už představuje výrazné riziko pro zdraví a může vést k vážným zdravotním komplikacím.
• Obezita 3. stupně (BMI 40 a více) – třetí stupeň obezity je známý jako morbidní obezita a vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc, protože přináší extrémně vysoká zdravotní rizika.

Proč nespoléhat pouze na výpočet BMI?

BMI (body mass index) je sice užitečný nástroj pro obecné zhodnocení normální tělesné hmotnosti, podváhy, nadváhy a obezity, ale má své limity. Nebere totiž v potaz spoustu důležitých faktorů. Pro diagnostiku obezity by se proto nemělo používat BMI samostatně, ale v kombinaci s dalšími metodami hodnocení obezity.

Hlavní nevýhody BMI:

1.     BMI nezohledňuje složení těla. BMI nebere v úvahu, kolik tělesné hmotnosti zaujímají svaly a kolik tuky. Zdravotní rizika jsou přitom spojená zejména s vysokým množstvím tuku v těle. Například sportovci nebo kulturisté s vysokým podílem svalů mohou mít vysoké BMI, ale minimum tělesného tuku, přitom jsou v dobré kondici a nemají žádné zdravotní problémy.

2.     BMI neodráží distribuci tělesného tuku – Podle BMI výpočtu nezjistíme rozložení tuku v těle. Nemáme přehled například o viscerálním (útrobním) tuku, který se ukládá v oblasti břicha a je spojen s vyšším rizikem zdravotních problémů.

3.     BMI ignoruje zdravotní stav jedince – BMI neříká nic o tom, jaký vliv má tělesná hmotnost na zdraví konkrétního jedince. Člověk s vysokým BMI může mít vysoké riziko kardiovaskulárních nemocí, ale také může být fit a nemít žádné zdravotní problémy.

4.     BMI zapomíná na věk a pohlaví – U starších lidí a žen se může tuk hromadit jiným způsobem než u mladších lidí a mužů. To se pak také jinak projevuje na zdravotním stavu, což BMI nezohledňuje.

O skutečné obezitě mluvíme v případě, kdy podíl tělesného tuku výrazně přesáhne normální rozmezí. Obezita začíná obvykle při hodnotě tělesného tuku nad 25 % u mužů a nad 32 % u žen.

Další metody hodnocení obezity

Kromě BMI existují další ukazatele, které poskytují podrobnější informace o tělesném složení a riziku zdravotních problémů spojených s nadváhou a obezitou. Mezi nejčastěji používané metody hodnocení obezity patří:

• Měření obvodu pasu: Měření obvodu pasu může odrážet zvýšené množství viscerálního tuku (tuku uloženého kolem vnitřních orgánů), který je spojený s větším rizikem metabolických onemocnění (např. cukrovky 2. typu a srdečních chorob). Za obezitu a vysoké zdravotní riziko se považuje obvod pasu nad 102 cm u mužů a nad 88 cm u žen.
• Poměr pasu k bokům (WHR – Waist to Hip Ratio): Tento ukazatel měří poměr mezi obvodem pasu a obvodem boků, přičemž poukazuje na distribuce tuku v těle. Na periferní typ postavy neboli „hruška“ (tuk se hromadí na bocích a hýždích) poukazuje WHR méně než 0,75 u žen a méně než 0,85 u mužů. Vyrovnaný typ postavy udává WHR 0,75–0,8 pro ženy a 0,85–0,9 pro muže. WHR nad 0,9 u mužů a nad 0,85 u žen znamená vysoké riziko zdravotních problémů, protože tuk se hromadí v oblasti břicha (typ postavy „jablko“).
• Měření složení těla na přístroji InBody: Pomocí bioelektrické impedance se dozvíme množství svalů a tuku v těle, ale také hodnotu viscerálního tuku a bazálního metabolismu. Tyto údaje jsou velmi důležité pro objektivní hodnocení nadváhy a obezity. U mužů se za normu považuje 10 až 20 % tělesného tuku a u žen 18 až 28 %.
• Laboratorní testy: V případě podezření, že je obezita spojena s metabolickými nebo hormonálními poruchami, může lékař doporučit laboratorní vyšetření, jako je vyšetření hladiny cukru v krvi (glykémie), cholesterolu a triglyceridů nebo hormonů štítné žlázy.

Kdy se obezita stává zdravotním problémem?

Obezita se stává problémem, když začne negativně ovlivňovat zdravotní stav a kvalitu života člověka. Vysoké procento tělesného tuku, zejména v oblasti břicha, je spojeno s vyšším rizikem srdečních onemocnění, hypertenze (vysokého krevního tlaku), vysokého cholesterolu, cukrovky 2. typu, infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, respiračních problémů (např. spánková apnoe) a dalších vážných zdravotních komplikací.

Riziko zdravotních problémů je přímo úměrné stupni obezity. S rostoucí tělesnou hmotností a rostoucím podílem tuku v těle se zvyšuje i pravděpodobnost výskytu těchto onemocnění. Tyto zdravotní komplikace jsou potom hlavním důvodem, proč se obezita považuje za nemoc, která zkracuje délku života.

Příčiny obezity

Obezita je tzv. multifaktoriální problém, který má mnoho různých příčin. Mezi příčiny obezity patří genetické, psychologické a sociální faktory a faktory životního stylu. Každý z těchto faktorů může ovlivnit schopnost těla regulovat hmotnost, což v konečném důsledku může vést k obezitě.

Na vzniku obezity se může podílet genetika, ale hlavní příčinou bývá nezdravý životní styl. Genetika ovlivňuje náš metabolismus, schopnost těla spalovat kalorie, rozložení tělesného tuku a chuť k jídlu. Ačkoliv geny mohou zvýšit náchylnost k obezitě, nejsou tím hlavním důvodem, proč člověk přibere na váze. I člověk s genetickou predispozicí k obezitě může mít normální tělesnou hmotnost, pokud žije zdravě, správně se stravuje a pravidelně se hýbe.

Klíčovými faktory, které vedou k rozvoji obezity, jsou sedavý způsob života a nevhodná strava. Sedavé zaměstnání, pasivní trávení volného času a konzumace potravin s vysokým obsahem kalorií, cukrů, nasycených tuků a trans tuků – to jsou hlavní přičiny nárůstu tělesné hmotnosti. Jednoduše, pokud člověk konzumuje více kalorií než spálí, tělo si začne přebytek energie ukládat do zásob a problém je na světě.

Na vzniku obezity se může podílet samozřejmě i stres a psychické problémy. Velmi častým viníkem nárůstu váhy je emoční stravování, kdy člověk uspokojuje stres, psychické vypětí a negativní emoce jídlem. V náročných situacích lidé sahají nejčastěji po sladkých a nezdravých potravinách, jejichž nadměrná konzumace podporuje ukládání tělesného tuku.

V některých případech k nárůstu tělesné hmotnosti dochází i v důsledku chronických onemocnění a hormonálních poruch. Například hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy) nebo inzulinová rezistence, mohou vést ke snížení bazálního metabolismu a zvýšit riziko ukládání tuků v těle. Pokud se tyto problémy neléčí, mohou vést k nárůstu tělesné hmotnosti i při zdravém a vyváženém stravování.

Také některé léky mohou přispět k nárůstu tělesné hmotnosti. Jde například o léky na úzkost, depresi nebo vysoký krevní tlak. Mezi vedlejší účinky těchto léků může patřit zvýšení chuti k jídlu nebo zpomalení bazálního metabolismu. V těchto případech je vhodné se poradit s lékařem o alternativních možnostech léčby a změně medikace.

Obezita a její dopady na zdraví

Obezita není pouze kosmetickým problémem, ale především tím zdravotním. Nadměrná tělesná hmotnost negativně ovlivňuje jak fyzické, tak i psychické a sociální zdraví člověka. Svými dalekosáhlými dopady pak může člověka pořádně potrápit a dokonce zkrátit délku života.

Hlavní důsledky obezity

1. Kardiovaskulární (srdečně-cévní) onemocnění – Obezita je jedním z největších rizikových faktorů pro rozvoj kardiovaskulárních onemocnění, včetně ischemické choroby srdeční, infarktu myokardu, mozkové mrtvice a vysokého krevního tlaku (hypertenze). Příčinou je vysoká hladina cholesterolu a triglyceridů v krvi, ke které obvykle dochází při nadměrném množství tuku v těle. To může vést k usazeninám v cévách, zúžení cév (ateroskleróze) a zvýšenému riziku závažných srdečních onemocnění.
2. Diabetes mellitus – Dalším dopadem obezity je vznik cukrovky 2. typu. Při obezitě může dojít k inzulinové rezistenci, což znamená, že buňky nereagují na inzuiín – hormon, který reguluje hladinu cukru v krvi. Tato situace vede k chronicky zvýšené hladině glukózy v krvi (hyperglykémie), která může způsobit poškození cév, nervů a dalších orgánů.
3. Problémy s pohybovým aparátem – Dalším častým problémem spojeným s obezitou jsou kloubní problémy, především v oblasti kolen, kyčlí a páteře. Nadbytečná tělesná hmotnost představuje nadměrnou zátěž pro klouby, přispívá k bolestem zad a může vyústit v artrózu (degenerativní onemocnění kloubů).
4. Dýchací potíže – Obezita zvyšuje riziko vzniku spánkové apnoe. Při spánkové apnoi dochází k opakovanému přerušení dýchání během spánku. Tento stav bývá způsobený ukládáním tukových usazenin v oblasti krku a dýchacích cest. Neléčená spánková apnoe vede k únavě, zvýšenému riziku srdečních problémů a zhoršení kognitivních funkcí, v horších případech až k poškození mozku.
5. Zvýšené riziko nádorových onemocnění – Obezita je spojena i se zvýšeným rizikem některých typů rakoviny, jako je rakovina prsu, tlustého střeva, endometria (děložní sliznice), ledvin a jater. Nadbytečný tuk v těle ovlivňuje hladiny hormonů, například estrogenu, a to může zvyšovat riziko rakoviny hormonálně závislých orgánů. Obézní lidé mají také vyšší hladinu některých zánětlivých cytokinů – molekul, které mohou podporovat vznik rakovinných buněk.
6. Psychické problémy – Obézní lidé se mnohdy potýkají se sociální diskriminací, takže jsou náchylnější ke sníženému sebevědomí, depresi a úzkosti.
7. Sociální izolace – Jedinci s vysokou váhou se často vyhýbají sociálním kontaktům a účasti na veřejných aktivitách, protože se bojí posměchu a negativních poznámek na jejich postavu. To vede k sociální izolaci, která zhoršuje psychické zdraví člověka a zvyšuje riziko emočního přejídání.
8. Zhoršení kvality života – Obézní lidé se potýkají s chronickými bolestmi, omezenou pohyblivostí, problémy s dýcháním a s únavou. Kvůli tomu si nejsou schopni plně užívat běžné každodenní činnosti. To se negativně podepisuje na jejich psychickém i fyzickém zdraví, ale i na ztrátě produktivity a schopnosti pracovat.
9. Snížená imunita – Nezdravý jídelníček a nedostatek pohybu zhoršují fungování imunitního systému. Obézní lidé jsou proto mnohem více náchylní k běžným respiračním onemocněním a dalším zdravotním problémům.
10. Předčasná invalidita a úmrtnost – Obezita výrazně zkracuje průměrnou délku života. Podle statistik mohou lidé s těžkou obezitou žít o 10 až 20 let méně než lidé s normální hmotností. Předčasná úmrtnost je důsledkem kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky 2. typu a dalších vážných nemocí, které s obezitou souvisí.

Kdo obezitu diagnostikuje a léčí?

Diagnostika a léčba obezity spadá do kompetence několika odborníků. Obezita je komplexní problém, který vyžaduje multidisciplinární přístup, protože kromě fyzického zdraví je nutné zohlednit i psychické, sociální a životně-stylové faktory, které vedly k nárůstu tělesné hmotnosti.

Praktický lékař

Prvním odborníkem, který může diagnostikovat obezitu, je praktický lékař. Ten provádí základní vyšetření, jako je měření BMI a obvodu pasu. Na základě výsledků doporučí další kroky, včetně případného doporučení na specialisty.

Endokrinolog

Při podezření na hormonální příčiny obezity, například při hypotyreóze, syndromu polycystických ovarií nebo jiných hormonálních poruchách, může být obézní člověk odeslán k endokrinologovi. Tento odborník provádí podrobné vyšetření hladin hormonů a navrhuje léčbu hormonálních poruch, které mohou přispívat k nadměrnému přibývání na váze.

Nutriční terapeut a dietolog

Pro dlouhodobé a úspěšné snížení váhy při obezitě je nesmírně důležitá spolupráce s nutričním terapeutem či nutričním specialistou nebo dietologem. Tito odborníci poskytují odborné poradenství a podporu při změně stravovacích návyků, navrhují vyváženou a zdravou stravu a pomáhají sestavit redukční jídelníček na míru, který povede k udržitelnému hubnutí.

Psycholog nebo psychiatr

Pokud má obezita psychické příčiny (například emoční stravování nebo poruchy příjmu potravy), může být nezbytné vyhledat i pomoc psychologa nebo psychiatra. To pomůže odhalit a vyřešit hlubší psychické problémy, které mohou být překážkou v hubnutí.

Specialista na bariatrickou chirurgii

V extrémních případech, kdy obezita drasticky ohrožuje zdraví a nezlepšuje se ani při běžné léčbě, může být člověku doporučena bariatrická operace. Tento chirurgický zákrok je určený hlavně pro osoby s morbidní obezitou, u nichž BMI přesahuje 40. Nárok na ni mají také osoby s BMI nad 35, které současně trpí závažnými zdravotními problémy, jako je diabetes mellitus 2. typu, vysoký krevní tlak nebo srdeční onemocnění.

Nejznámějšími bariatrickými zákroky jsou gastrický bypass, bandáž žaludku nebo gastrický sleeve (rukávová gastrektomie). Tyto operace vedou k omezení příjmu potravy prostřednictvím zmenšení kapacity žaludku. Operace se však provádí pouze po pečlivém posouzení lékaře a vyčerpání všech ostatních možností léčby. Bariatrické zákroky mohou mít totiž i svá rizika (např. riziko infekce, krvácení, vzniku krevních sraženin nebo nedostatku důležitých živin), takže je nutné zvážit všechna pro a proti. 

Bariatrická operace může být velmi efektivní způsob, jak dosáhnout rychlého úbytku hmotnosti při obezitě. Samotný zákrok ale nezaručuje dlouhodobý úspěch, pokud po něm člověk nedodržuje zdravý životní styl.

Léčba obezity

Léčba obezity je dlouhodobý a komplexní proces, který zahrnuje změnu životního stylu, úpravu stravovacích návyků, zvýšení pohybové aktivity, ale také dostatek vlastní motivace a pravidelný odborný dohled. Neodmyslitelnou součástí léčby obezity je úprava jídelníčku a zařazení fyzické aktivity. Ve vážnějších případech může být nutné i užívání speciálních léků na obezitu nebo bariatrická operace.

Jídelníček při obezitě

Základem úspěšného hubnutí je zdravá a vyvážená strava s přiměřeným kalorickým deficitem. Důležitá je jak kvalita, tak i kvantita stravy. I zdravé potraviny mohou přispět k přibírání na váze, pokud je jí člověk v nadměrném množství. Jaké byste měli dodržovat hlavní zásady, aby bylo hubnutí efektivní a trvale udržitelné?

1. Snižte kalorický příjem

Aby došlo k hubnutí, je potřeba vytvořit kalorický deficit. To znamená, že váš kalorický příjem musí být o něco nižší než kalorický výdej (cca o 15 až 20 %). Jednoduše řečeno, je potřeba přijmout méně kalorií, než vaše tělo spálí (bazálním metabolismem, trávením a fyzickou aktivitou).

Pokud máte například denní potřebu kalorií 2500 kcal, při hubnutí byste měli přijímat kolem 2000–2250 kcal v závislosti na vaší fyzické aktivitě. Příliš drastické snížení kalorií může mít negativní dopad na metabolismus a může vést k jojo efektu, takže je lepší držet se přiměřeného kalorického deficitu a nedělat extrémy.

2. Zaměřte se na přirozené a nutričně hodnotné potraviny

Ve vašem jídelníčku by neměly chybět tyto potraviny:

• ovoce
• zelenina
• celozrnné výrobky
•  neochucené mléčné výrobky a sýry s nižším obsahem tuku – bílé jogurty do 3 % tuku, nízkotučný tvaroh, neochucený kefír, sýry do 30 % t.v.s., cottage, tvarůžky, mozzarella light
• libové maso – kuřecí prsa, krůtí prsa, vepřová kýta, vepřová panenka, libové hovězí zadní
• ryby (bez kůže)
• luštěniny
• vejce (při vysokém cholesterolu v krvi omezte na 1 až 2 kusy denně)
• zdravé tuky – ořechy, semena, olivový olej, lněný olej, avokádový olej, avokádo, olivy, 100% ořechová másla

3. Vyhýbejte se průmyslově zpracovaným potravinám

Omezte konzumaci cukrů, nasycených tuků, polotovarů, slazených nápojů a dalších průmyslově zpracovaných potravin, které jsou hlavními příčinami přibývání na váze. Nevhodné jsou sladké nápoje, zákusky, sladké a křehké pečivo, čokolády, mražená jídla, polotovary, sušenky a chipsy, smažená a fritovaná jídla, fast food a výrobky z bílé pšeničné mouky (např. bílé pečivo, klasické těstoviny, pizza).

Tyto potraviny obsahují tzv. prázdné kalorie – poskytují tělu jen energii, ale neobsahují žádné prospěšné živiny (vitaminy, minerální látky, vlákninu, bílkoviny). Zároveň příliš nezasytí, takže mohou rychle vést k přibírání na váze.

4. Jezte pravidelně

Snažte se jíst pravidelně, ideálně 4–5 menších jídel denně. Pravidelné stravování pomáhá udržet stabilní hladinu krevního cukru, což omezuje návaly hladu a chutě na sladké. Při pravidelném příjmu jídla je navíc jednodušší kontrolovat velikost porcí a snižuje se přejídání.

5. Udržujte správný poměr bílkovin, sacharidů a tuků

Při hubnutí je zásadní správné rozvržení základních živin – bílkovin, sacharidů a tuků. Právě to totiž nejvíc ovlivní, jestli budete ztrácet tuky (to chcete), anebo svaly (to nechcete). Od věci proto není konzultace jídelníčku s nutričním terapeutem, který vám pomůže s optimálním nastavením příjmu kalorií a jednotlivých živin.

K nastavení správného jídelníčku je důležité přistupovat individuálně, protože každý člověk má jiné výživové potřeby v závislosti na věku, pohlaví, úrovni fyzické aktivity, množství svalové hmoty a zdravotním stavu. Obecně se dá příjem živin při hubnutí shrnout následovně:

Bílkoviny

Bílkoviny jsou klíčové při hubnutí, protože pomáhají zachovat svalovou hmotu a zvyšují pocit sytosti. Bílkoviny by měly být součástí každého denního jídla.

• Doporučený příjem bílkovin: 1,2–2,0 g bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti denně. U lidí s nadváhou nebo obezitou se může příjem bílkovin pohybovat na vyšší hranici tohoto rozmezí z důvodu ochrany svalové hmoty při kalorickém deficitu.
• Vhodné zdroje bílkovin: libové maso, ryby, neochucené mléčné výrobky s nižším obsahem tuku, luštěniny, tofu, tempeh,  vejce, proteinové doplňky stravy (ideálně po cvičení)

Sacharidy

Sacharidy jsou pro člověka hlavním zdrojem energie. Při hubnutí je ale důležité snížit jejich příjem, protože nadbytek sacharidů si tělo rádo ukládá do tukových zásob. Neméně důležité je vybírat kvalitní zdroje sacharidů, které mají nízký glykemický index a vysoký obsah vlákniny, takže nevedou k rychlým výkyvům hladiny cukru v krvi.

• Doporučený příjem sacharidů: 30–50 % celkového denního příjmu kalorií
• Vhodné zdroje sacharidů: zelenina, ovoce, celozrnné pečivo, ovesné vločky, celozrnná rýže, kuskus, bulgur, jáhly, quinoa, pohanka, amarant, nepřislazované müsli, luštěniny

Tuky

Tuky jsou nezbytné pro správné fungování těla a vstřebávání některých vitaminů (A, D, E a K), nicméně je třeba dávat pozor na jejich celkové množství a kvalitu. Tuky patří mezi nejvíce kalorické živiny, takže s jejich příjmem opatrně. Současně je důležité vybírat zdravé tuky, které obsahují nenasycené mastné kyseliny (zejména omega-3 mastné kyseliny). Naopak je vhodné omezit příjem nasycených tuků (např. tučné maso, tučné uzeniny, plnotučné mléčné výrobky).

• Doporučený příjem tuků: 20–35 % celkového denního příjmu kalorií nebo 0,8 až 1,0 g tuků na kilogram tělesné hmotnosti denně
• Vhodné zdroje tuků: ořechy, semena, tučné ryby, rostlinné oleje, avokádo, olivy

6. Omezte alkohol

Při hubnutí je velmi důležité omezit, anebo ještě lépe úplně vyřadit alkohol. Alkohol obsahuje velké množství kalorií, ale žádné pro tělo prospěšné živiny. Může také negativně ovlivnit metabolismus a zpomalit spalování tuků, podporuje chuť k jídlu a přispívá ke vzniku metabolických onemocnění.

Může člověk obezitu léčit sám, nebo raději s odborníkem?

To závisí na mnoha faktorech, včetně závažnosti obezity, individuálních potřebách a zdravotním stavu. I když obézní člověk může některé změny životního stylu provést samostatně, v případě obezity spojené s vážnými zdravotními následky, je vždy lepší spolupracovat i s odborníky.

Léčba obezity samostatně může být možná v případech, kdy je obezita mírná nebo pokud má obézní člověk dostatečnou motivaci a znalosti o zdravé redukční výživě a cvičení. Nicméně, bez odborného vedení může být těžké stanovit si realistické a udržitelné cíle, kontrolovat pokroky a vyhnout se nebezpečným způsobům hubnutí, jako jsou módní diety, detoxy a pilulky na hubnutí.

Odborníci, jako jsou dietologové, nutriční terapeuti nebo nutriční specialisté, mohou člověku poskytnout odborné poradenství, podporu a přizpůsobit plán léčby individuálním potřebám. Pokud obezita souvisí s psychologickými problémy (například emočním stravováním), může být klíčová i pomoc psychologa, který pomůže najít zdravější způsoby řešení emocí.

Dále, pokud je obezita způsobena nebo zhoršena nějakými zdravotními problémy (například hormonálními poruchami nebo metabolickými nemocemi), je vždy nutné odborné lékařské vyšetření. Tyto stavy člověk nevyléčí sám.

Důležité je si uvědomit, že obezita je vážným zdravotním stavem, který může mít dlouhodobé následky. Proto je pro většinu lidí s obezitou vždy lepší spolupracovat s odborníky, kteří mohou pomoci nejen s dosažením cílové hmotnosti, ale i s dlouhodobým udržením zdravé váhy a celkovým zlepšením zdraví. Odborníci dokážou efektivně monitorovat pokrok, přizpůsobovat plán léčby podle aktuálních potřeb a poskytnout cennou motivaci, což značně zvyšuje šance na úspěch.

Ukázkový jídelníček při obezitě

Jak by měl vypadat jídelníček v případě obezity? Inspirujte se naším týdenním ukázkovým jídelníčkem na hubnutí. Jídelníček je přizpůsobený tak, aby pomáhal postupně snižovat tělesnou hmotnost a zlepšoval celkové zdraví. Porce a složení jídel je však nutné upravit podle individuálních potřeb.

Pondělí

• Snídaně: Ovesná kaše s polotučným mlékem, jahodami a chia semínky
• Svačina: Nízkotučný řecký jogurt s jablkem a mandlemi
• Oběd: Grilované kuřecí prso, quinoa, dušená brokolice a mrkev
• Svačina: Celozrnný toast s libovou šunkou, cherry rajčata
• Večeře: Pečený losos s dýní Hokkaidó a paprikou

Úterý

• Snídaně: Celozrnný toast s míchanými vajíčky, rajče
• Svačina: Kefír
• Oběd: Grilovaný krůtí steak s batáty, zeleninový salát s olivovým olejem
• Svačina: Zeleninové tyčinky (mrkev, okurka) s hummusem
• Večeře: Pečený pstruh s bramborami, mrkvový salát

Středa

• Snídaně: Smoothie s banánem, ovesnými vločkami, nízkotučným tvarohem a malinami
• Svačina: Cottage sýr s borůvkami
• Oběd: Hovězí zadní na houbách s rýží, cherry rajčata
• Svačina: Celozrnný toast s 30% sýrem, kedluben
• Večeře: Žitný rohlík s žervé a libovou šunkou, paprika

Čtvrtek

• Snídaně: Ovesné vločky se Skyrem, banánem a lněnými semínky
• Svačina: Polotučný tvaroh s čekankovým sirupem
• Oběd: Pečená krůta s dušenou zeleninou (brokolice, cuketa, mrkev), bramborová kaše bez másla
• Svačina: Knäckebrot s cottage sýrem, paprika
• Večeře: Ředkvičková pomazánka (z žervé a nízkotučného tvarohu), žitný chléb

Pátek

• Snídaně: Celozrnné palačinky s borůvkami a bílým jogurtem (3 % tuku)
• Svačina: Celozrnný toast s ricottou a rajčaty
• Oběd: Pečená paprika plněná kuskusem a mozzarellou light
• Svačina: Zeleninové tyčinky (mrkev, okurka, paprika) s guacamole a šunkou
• Večeře: Rybí filet s bramborovou kaší (bez másla) a restovanou zeleninou

Sobota

• Snídaně: Celozrnné toasty s avokádem, vejcem na měkko a rajčaty
• Svačina: Smoothie s lesním ovocem a nízkotučným řeckým jogurtem
• Oběd: Vepřové (kýta) na mrkvi, vařené brambory
• Svačina: Sýrovo-šunková variace, křehký plátek, ředkvičky
• Večeře: Caprese salát, žitný rohlík

Neděle

• Snídaně: Omeleta s houbami, špenátem a rajčaty, celozrnný toust
• Svačina: Cottage sýr s jablkem
• Oběd: Grilovaný losos s vařenými bramborami a zelným salátem
• Svačina: Celozrnný toast s ricottou a jahodami
• Večeře: Zeleninový stir-fry s tofu a hnědou rýží

Závěr: Co si z článku odnést?

• Hubnutí při obezitě je proces, který vyžaduje čas a trpělivost. Neexistuje žádná zázračná dieta nebo pilulka, která by poskytla trvalý výsledek přes noc. Klíčové je přistupovat k hubnutí s realistickými očekáváními a zaměřit se na dlouhodobý, udržitelný přístup, který zahrnuje zdravé stravovací návyky a pravidelnou fyzickou aktivitu.
• Celkově je při léčbě obezity nezbytné, aby byl jídelníček dlouhodobě udržitelný, zdravý a vyvážený, ne extrémně nízkokalorický nebo restriktivní. Ideálně by měl být přizpůsobený individuálním potřebám a konzultovaný s odborníkem, například s nutričním terapeutem nebo nutričním specialistou.

Zdroje

1. World Health Organization (WHO). (2020). Obesity and Overweight. [online] Available at: https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/obesity-and-overweight [Accessed 3 Feb. 2025].
2. Hruby, A., & Hu, F. B. (2015). The Epidemiology of Obesity: A Big Picture. Pharmacoeconomics, 33(7), 673-689.
3. Goff, L. M., & Bell, J. D. (2018). Obesity treatment and management: Current approaches. British Journal of Nutrition, 119(7), 747-753.
4. Schwartz, M. W., & Woods, S. C. (2019). Obesity: Pathophysiology and Treatment. The Lancet, 393(10173), 1664-1674.
5. Kumar, S., & Preedy, V. R. (2015). Obesity and Weight Management. Springer International Publishing.
6. NIDDK (National Institute of Diabetes and Digestive and Kidney Diseases). (2021). Overweight & Obesity. [online] Available at: https://www.niddk.nih.gov/health-information/weight-management/adult-overweight-obesity [Accessed 3 Feb. 2025].
7. Haslam, D. W., & James, W. P. (2005). Obesity. The Lancet, 366(9492), 1197-1209.
8. American Medical Association (AMA). (2013). Obesity as a Disease. JAMA, 310(11), 1189.
9. Smith, J., & Clark, M. A. (2017). Psychological Interventions for Obesity Treatment. Psychiatric Clinics of North America, 40(3), 519-530.
10. Flegal, K. M., & Graubard, B. I. (2010). Mortality among overweight and obese adults. The New England Journal of Medicine, 363(23), 2212-2221.
11. Bariatric Society of India. (2020). Bariatric Surgery in Obesity Management. Indian Journal of Surgery, 82(3), 277-282.
12. Puhl, R. M., & Suh, Y. (2015). Stigma and obesity: A review of the literature. Journal of Clinical Psychology, 71(3), 227-243.
13. Wadden, T. A., & Butryn, M. L. (2007). Behavioral treatment of obesity. Endocrinology and Metabolism Clinics of North America, 36(1), 22-33.
14. Lau, D. C., & Douketis, J. D. (2006). 2006 Canadian Clinical Practice Guidelines on the management and prevention of obesity in adults and children. Canadian Medical Association Journal, 176(8), S1-S13.
15. Christou, N. V., & MacLean, L. D. (2006). The surgery for obesity and the impact of bariatric surgery. Canadian Journal of Surgery, 49(1), 50-56.
16. Rojas, L. B., & Wendt, D. (2021). Obesity and its implications for public health in the United States. American Journal of Public Health, 111(4), 723-731.
17. Tsai, A. G., & Wadden, T. A. (2013). Treatment of obesity in adults. Journal of the American Medical Association, 310(11), 1213-1223.
18. Johnston, J. M., & Hunter, R. G. (2017). Role of the physician in obesity management. The American Journal of Medicine, 130(6), 616-622.
19. Anderson, J. V., & Dall, T. M. (2012). Obesity in the United States: An economic perspective. Journal of Public Health Policy, 33(4), 486-495.
20. Olshansky, S. J., & Carnes, B. A. (2005). Obesity and longevity: The irony of life expectancy. Obesity Research, 13(8), 1383-1386.
21. Burgi, A., & Uder, M. (2017). Obesity and its diagnostic challenges. Journal of Obesity, 2017, Article ID 1236989.
22. Sullivan, D. M., & Singh, A. (2016). Role of diet in obesity prevention and management. The Lancet Diabetes & Endocrinology, 4(10), 854-863.
23. Robinson, E., & Kirkham, T. (2019). The psychology of obesity: A cognitive-behavioral approach to treatment. Psychology of Eating Disorders, 3(1), 11-20.
24. Srinivasan, S. R., & Berenson, G. S. (2005). Obesity and cardiovascular risk factors in children and adolescents. American Journal of Hypertension, 18(5), 481-488.
25. Trost, S. G., & Kaczynski, A. T. (2006). Physical activity and obesity prevention: A review of the literature. American Journal of Preventive Medicine, 30(5), 359-374.