Táta Petr vaří v MasterChef Česko: Nelituju ani minuty z natáčení soutěže

Sympatický 41letý bankéř Petr Březina zaujal v soutěži MasterChef Česko 2019 nadšením pro každou výzvu a nekonečně velkým srdcem. Jak to sakra dělá, že vaří tak dobře a ještě s úsměvem?

1. Jsi opravdu při vaření vždycky tak klidný, jak to vypadá?

Nemůžu říct, že bych byl pořád klidný. Někdy, hlavně jak jsem dál a dál v soutěži, už je to místy na nervy. Představte si, že vaříte, rozvrhnete si recept na hodinu, a najednou vám porota zkrátí čas o patnáct minut.

Co uděláte? Voda se neuvaří rychleji, trouba se rychleji nerozpálí, rizoto se také prostě dřív neuvaří. Nebo si vymyslíte recept, přijdete do skladu a nemáte tam hlavní surovinu, která tam ale obvykle bývá. Tady podle mě není úplně fyzicky možné zůstat bez emocí ?

Na druhou stranu, patnáct let v bankovnictví se na mně podepsalo, naučil jsem se nedat na sobě rozčílení moc znát, zachovávat co možná největší odstup a racionalitu, poprat se s nastalou výzvou a řešit jí. A upřímně, já mám výzvy rád!

2. Co zavane bankéře do pořadu typu MasterChef? Tuším, že nikdo s podobným povoláním ještě tak daleko nedošel…

Poslední dva tři roky procházím změnou. Docházím pomalu ale jistě k přesvědčení, že v životě stojí za to věnovat čas věcem, které člověka naplňují a dělá je srdcem. Že je to vlastně to nejdůležitější. Když mluvím o vaření, a koneckonců i když píšu tyto odpovědi, mám na tváři úsměv a dává mi to energii.

Chci se rozhoupat, vystoupit z vcelku pohodlného života bankéře a udělat krok do nejistoty a změnu, která pro mě má smysl. MasterChef Česko považuju za katalyzátor, který mi umožňuje ji uskutečnit.

3. Na castingu jsi naservíroval porotě zapečené ústřice s holandskou a barbeque omáčkou. Proč tahle volba?

Jsem člověk, který o věcech dost přemýšlí. Tady šlo o to, že jsem si říkal:

Každý zná ústřice se šampaňským. Ale ne každému syrová ústřice, zakápnutá citronem, chutná. Chci udělat recept, kde budou ústřice jinak, a zpřístupní se i pro lidi, kteří jejich výraznou syrovou chuť nepreferují.

Myslel jsem i na to, abych v případě, že bych nepostoupil, dal divákům nějakou kuchařskou inspiraci. O to samé – poskytnout inspiraci, se snažím na rodinném blogu o vaření www.petrvari.cz.

4. Za svůj budoucí „signature dish“ ale označuješ krevety. Platí to? Už to máš vymyšlené?

Není to budoucí, ale aktuální signature dish. Recept na krevety, co dělám, je vcelku jednoduchý. Zajímavé je na něm spojení francouzské kuchyně (variace beurre blanc) a Asie (chilli pasta, koriandr, zázvor, limetka, česnek).

Když někde udělám degustační menu a jsou v něm tyhle krevety, tak za mnou lidi velmi často chodí spontánně do kuchyně s pochvalou.

5. Co byla zatím v soutěži největší výzva? Tipuju hmyzí chodící box, nebo živého humra…

Vím, že správnému kuchaři nemůže vadit zabíjet zvířata za účelem vaření, ale mně to pořád dělá trochu problém. Neznamená to ale, že nejsem schopen uvařit humra nebo osmažit cvrčky. Jenom to zatím nedělám automaticky a není mi to příjemné.

Jinak v soutěži MasterChef jsem byl jeden z těch soutěžících, co měli trochu problém s orientací ve skladu a s tím zapamatovat si všechny ingredience. Pamatuju si, že jednou jsem počítal komponenty na 5 druhů tapas, ve kterých jsem soupeřil s Monikou. Napočítal jsem neuvěřitelných 46 přísad, které jsem si během pěti minut musel ve skladu nabrat a na nic nezapomenout!

6. Hodně sis užíval vaření s dcerkou Isabelkou. Až za tebou ona, nebo starší dcera Zina, přijdou, že chtějí ohromit jídlem svého kluka… Co je naučíš?

Naučím je dobrý steak, s domácími belgickými hranolky, s bylinkovou nebo chilli majonézou a pepřovou nebo houbovou omáčkou. To je jídlo pro chlapy, které navíc není nijak složité, pokud víte, jak na to. Neznám kluka, kterému by dobře propečený steak s křupavými hranolky a domácí omáčkou nebo bylinkovou majonézou nechutnal.

7. Jak to děláš, že tě vždycky napadne něco tak kreativního a přitom dokonale ladícího? Mám pocit, že i kdyby ti dali obyčejnou bramboru, vykouzlíš z ní geniální chod korunovaný espumou…

V soutěži MasterChef jsem se naučil o jídle přemýšlet jinak, než jsem o něm uvažoval předtím doma. Když teď přijdu do skladu, podívám se na ingredience, okamžitě mi začnou v hlavě nabíhat kombinace a recepty – od polévek a omáček přes saláty, chipsy, crumbely až po pěny a podobně.

A stejně tak i při vaření, dost často se stává, že upravím recept v průběhu vaření. Nedokážu vařit čistě intuicí jako někteří jiní soutěžící. Znám dobře základní postupy a na jejich základě je dále rozvíjím a improvizuji.

8. Na sociální síti ses dal slyšet, že bys nikdy nepozřel šváby. Takže všechno ostatní je OK?

Víceméně i ty šváby bych se asi naučil jíst. Víte, podle mého názoru je to, co jíme a nejíme, o psychice. Když jsem byl před lety ve Venezuele, smažené červy tam automaticky servírovali k pivu, nikdo o tom nepřemýšlel. Je to otázka tradice, zvyku a mentálního nastavení.

Je pravda, že kromě hmyzu asi není žádná jiná ingredience, která by mě nelákala k dobrému vaření.

9. Tvoje vítězná bageta se těšila v síti Bageterie Boulevard rekordním prodejům. Zajdeš ty sám občas do fast foodu? Co si tam dáš?

Teď se na Netflixu díváme se ženou na seriál o street foodu na různých kontinentech. Ukazuje se tam kultura národa na příběhu člověka, co vyrábí a prodává seafood a má to jako svůj životní cíl.

Teď se mě někdo na instagramu @tata_vari ptal, co je to vlastně „gastronomie“ a já jsem mu odpovídal, že je to vztah kultury a tradice toho kterého národa a jeho odraz v jídle.

Já osobně si myslím, že gastronomie je okno do duše toho kterého národa. Myslím, že právě street food je gastronomické srdce.

Podívejme se třeba na tacos ve Španělsku a porovnejme pálivé chutě s živou povahou Španělů, sushi v Japonsku se zvyky a tradicemi Japonců, podívejme se na herinky v Holandsku, gyros a tzatziki v Řecku…

10. Spolu se 3 soutěžícími dámami jste rozjeli projekt Křepelky v čokoládě. Představíš ho?

Křepelky v čokoládě je platforma, kde se snažíme společně s dalšími třemi soutěžícími MasterChef Česko pomáhat mladým maminkách s vařením doma – pro muže a děti.

Zatímco v našem dětství nebylo tolik peněz a bylo normální doma vařit a scházet se u stolu celá rodina a předávat kuchařské umění dětem bylo přirozené, posledních deset let pozorujeme, že je víc a víc obvyklé, že rodiny chodí do restaurace nebo si jídlo objednávají. Doma už tolik nevaří.

To je samozřejmě dáno zvýšeným pracovním úsilím a stresem. Připadá nám to škoda, vycházíme z toho, že jídlo spojuje, dává rodinu dohromady. Chceme v tomhle podpořit maminky, které mají zájem, podat jim pomocnou ruku, kterou třeba doma v té oblasti vaření nedostaly.

Prostřednictvím kuchařských kurzů, ale i webinářů, přednášek, kurzů online, chceme poradit, pomoct a vytvořit komunitu.

Založili jsme na to neziskovou organizaci Křepelky v čokoládě, z. s. Tenhle projekt mi dává osobně obrovský smysl a pozitivní reakce lidí dokazují, že jdeme správným směrem.

11. Ty sám spouštíš blog Petrvari.cz. Jaké s ním máš plány?

Blog petrvari.cz je moje láska. Je to blog o rodinném vaření, pro rodiče, kteří nemají moc času, ale jednou za týden si chtějí udělat doma jedno skvělé jídlo, ideálně i s dětmi. K receptům vždy dávám příběh, jak jídlo vzniklo, kde a v jakém kontextu.

Beru vlastně čtenáře na výlet do jiné doby, jiné země, aby pochopili kořeny toho kterého receptu. Mám za to, že jídlo s příběhem už ze zásady lépe chutná a navíc nám rozšiřuje obzory.

Jsem strašně nadšený, když třeba po zveřejnění receptu na Crepes Suzette, které jsem vařil s Isabelkou, jsem dostal desítky fotek od čtenářů, kteří si je doma podle mého návodu uvařili. V takových chvílích si říkám, že to celé má smysl.

12. Hodně našich čtenářů svádí boj s váhou. Jak jsi na tom ty? Máš výkyvy, nebo držíš stabilní číslo?

Po dobu natáčení jsem se nemohl věnovat žádnému sportu a výrazně se to projevilo na mojí váze. Mám osobně vyzkoušené, že váha se dá zredukovat trvalou změnou stravovacích návyků, konkrétně omezením nebo nahrazením dvou surovin: cukru a mouky.

Zjistil jsem, že omezením těchto dvou surovin lze během krátké doby dosáhnout výrazné redukce váhy. Na druhou stranu mám kamarády, kteří neomezují žádné suroviny. Pouze snížením množství jídla (řekněme snížením běžných porcí o třetinu až polovinu) dosahují stejného výsledku.

13. Ještě krátce ke sportu. Běháš půlmaratony. Jaké další sporty děláš?

Za mlada jsem se hodně věnoval surfingu. Bylo to v době, kdy jsem žil v Austrálii. Kromě běhání chodím do fitness. Mám sedavé povolání. Abych se vyhnul bolesti zad, chodím posilovat břicho.

Rád chodím po horách, i několikadenní túry se stanem, naposledy jsem byl v Pyrenejích, rok předtím jsem šel přes hory do Santiago de Compostella.

14. Soutěž MasterChef je předtočená. Ty už znáš vítěze, jen ho nesmíš říct. Jaký je život po natáčení? Změnil se hodně?

Život se mi změnil zásadně. Na jednu stranu mě soutěž gastronomicky nesmírně posunula a celkově zocelila. Na druhou stranu, během tří měsíců natáčení, kdy jsem vypadl z běžné denní operativy, jsem byl schopen podívat se na svůj život z jiné perspektivy. Nelituju ani jedné minuty z natáčení pořadu. Přestože to byla nejtěžší zkušenost v mém životě, šel bych do toho bez váhání znovu.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí v osobním i kulinářském životě.