Psychosomatika a výživa, hubnutí i podváha: Jak spolu souvisí?

Psychika ovlivňuje naše zdraví více, než si myslíme. Pokud je „nemocná“ naše mysl, projeví se to i na naší fyzické stránce. Propojením mysli a těla se zabývá tzv. psychosomatika. Jak může psychosomatika souviset s výživou, hubnutím a nadváhou?

Co je psychosomatika?

Psychosomatika se zabývá vzájemným vztahem mezi naší psychikou a tělem. Psychický a fyzický stav člověka spolu totiž úzce souvisí. To znamená, že naše duševní rozpoložení a psychické problémy se mohou odrazit na naší tělesné stránce.

Původně psychický problém se tak může projevit nemocí nebo poruchou, která má na první pohled fyzickou podstatu. Stejně to platí i naopak – nějaký tělesný problém nebo nespokojenost se svou tělesnou schránkou může ovlivnit naši psychiku. 

Psychosomatické nemoci mohou být vyvolány potlačováním emocí, dlouhodobým stresem, nadměrným vypětím nebo vnitřním konfliktem.

Příznaky psychosomatických onemocnění jsou velmi různorodé a tělo jimi upozorňuje na nějaký hlubší problém. Na první pohled banální tělesné příznaky mohou mít vážný dopad na organismus, protože ve skutečnosti trpí psychika. Psychosomatické problémy tedy není radno podceňovat.

Příznaky psychosomatických nemocí

Častými příznaky psychosomatických onemocnění jsou bolesti hlavy, bušení srdce, bolesti břicha, vleklé trávicí potíže, problémy s vyprazdňováním, nespavost, svalové křeče, ale také nechutenství nebo vlčí hlad.

Psychosomatika z pohledu výživy

Vnější problémy jsou často spojeny s naším vnitřkem – a platí to i z hlediska výživy. Naše stravovací zvyklosti často rezonují s psychickým rozpoložením a spousta lidí si svým stravovacím chováním nahrazuje nebo kompenzuje strádání po psychické stránce. Mezi psychosomatická onemocnění proto patří i poruchy příjmu potravy, nadváha a obezita.

Lidé často zahánějí psychickou nepohodu jídlem a přibírají na váze, jiní zase naopak přestanou úplně jíst. Nadměrné tloustnutí nebo hubnutí je velmi často odrazem nerovnováhy psychického stavu. Řešením je odhalit, co si člověk daným stravovacím chováním nahrazuje a jaké výhody mu to přináší.

Psychosomatika a nadváha

Z hlediska nadváhy může jít o útěk do tloušťky z důvodu nedostatku životního naplnění, žalu, těžké životní situace, frustrace, nadměrného stresu, deficitu lásky nebo neschopnosti přiměřeně řešit určité situace. V tomto případě je jídlo pro člověka oporou, kterou si spojuje s určitou úlevou od strastí.

Z pohledu psychosomatiky jde u nadváhy v principu o vnější (tělesnou) plnost, která kompenzuje chybějící vnitřní (duševní) naplnění. Za touto tělesnou přeplněností se často skrývá touha po lásce, péči, pozornosti, bezpečí a seberealizaci. Jídlo se pak stává náhradou, která uspokojuje tyto chybějící potřeby.

Psychosomatika a podváha

Protipólem nadváhy je potom podváha, která může také pramenit v naší psychice. Krajním případem jsou potom poruchy příjmu potravy, kdy člověk není schopen vlastně přijmout sebe sama. Lidé s poruchami příjmu potravy mají zkreslenou představu o své vlastní postavě, intenzivně cvičí a snaží se dosáhnout váhového úbytku – často i v případě, že mají nebezpečně nízkou tělesnou hmotnost.

Příčiny poruch příjmu potravy jsou různé, ale spouštěcím faktorem často bývá nějaká těžká životní situace (úmrtí v rodině, těžký rozchod, ztráta práce, nadměrný stres), životní zmatek nebo nepřijetí sebe sama po přechodu z dívky v ženu během dospívání. Tělesná podváha v tomto případě zrcadlí „duševní podváhu“, kdy člověk v podstatě nemůže nebo nechce přibrat, protože ho něco skrytě trápí po psychické stránce.

Poruchy příjmu potravy jsou skupinou velmi vážných onemocnění, která s sebou nesou řadu komplikací a není radno je podceňovat. Poruchy příjmu potravy považujeme za komplexní onemocnění, která postihují tělo i mysl. Na léčbě poruch příjmu potravy by se proto měl podílet tým kvalifikovaných odborníků, mezi které patří praktický lékař, psycholog nebo psychiatr, nutriční terapeut či nutriční specialista a samozřejmě rodina.

Psychosomatika a hubnutí

Hubnutí je dnes velice diskutovaným tématem. Málokdo ale ví, že hubnutí souvisí nejen s naším tělem, ale i s naší myslí. Špatné nastavení mysli nebo psychické potíže proto mohou být hlavními překážkami v hubnutí nebo klíčovým důvodem, proč se hubnutí po krátké době zastaví.

Předpokladem úspěšného hubnutí je proto i správně nastavená psychika – nejen vhodně nastavený redukční jídelníček a pravidelný pohyb. Jednoduše řečeno, teprve až si „uklidíme“ ve své mysli, dá se do pořádku i naše tělo a můžeme snadněji dosáhnout svých cílů, tedy naší vysněné postavy.

Pokud duše trpí nějakým nedostatkem, tělo ho vyrovná v podobě fyzické přeplněnosti. Když je naopak duše nasycena, můžeme se snáze vzdát své tělesné hmotnosti.

Pokud člověk pro svůj cíl začne držet drastickou dietu nebo hladovku, bude se jednat o velmi krátkodobé řešení. Jakmile si začneme něco úplně odpírat, o to více po tom budeme toužit a celá naše snaha brzy kompletně selže.

Když ale změníme své vnitřní nastavení a zvolíme si k hubnutí trvale udržitelný způsob stravování včetně občasných „hřešících“ odměn, bude pro nás takový režim mnohem více reálné dlouhodobě dodržovat. Často se samy změní naše chutě i výběr jídel a máme pak automaticky tendence vybírat spíše zdravější potraviny, které odrážejí naše nové vnitřní nastavení.

Závěr

• Tělo a duše spolu úzce souvisí a navzájem se ovlivňují. Výživa tak může odrážet nerovnováhu či nestabilitu v naší psychice, stejně tak jako se na naší psychice může odrazit subjektivní vnímání vlastního těla. 
• Základem je si svou psychiku urovnat a umět si navodit příjemné emoce i v případě, že čelíme náročné situaci.
• Jídlo by rozhodně nemělo sloužit jako prostředek pro kompenzování naší nevyrovnané psychiky nebo nezvládnuté stresové situace. Jídlo sice umí vyvolat příjemné pocity, ale jsou i jiné a vhodnější způsoby než zajídání problémů, anebo naopak cílené hladovění – například dobrý film, oblíbená písnička, hovor s kamarádem nebo kamarádkou, mazlení se s pejskem, horká koupel, procházka v parku nebo vybití si vzteku v posilovně. Možná to bude chtít trochu cviku, ale časem to půjde.

Zdroje

1.      Artemieva, M. S., Tsygankov, B. D., Danilin, I. E., Suleymanov, R. A., & Lazukova, A. G. (2021). Psychosomatics in Eating Disorders. Psychiatria Danubina, 33(Suppl 4), 552–557.

2.      LUBAN-PLOZZA, B. (1964). ERNAEHRUNGSFRAGEN IN SOZIALER UND PSYCHOSOMATISCHER SICHT [NUTRITION FROM THE SOCIAL AND PSYCHOSOMATIC VIEWPOINT]. Therapeutische Umschau, 21, 491–499.

3.      Boykin, L. (1975). The relationship of nutrition to psychosomatic disorders. American Society of Psychosomatic Dentistry and Medicine, 22(4), 108–109.

4.      Haghighatdoost, F., Feizi, A., Esmaillzadeh, A., Hassanzadeh Keshteli, A., Roohafza, H., Afshar, H., & Adibi, P. (2020). Dietary patterns in relation with psychosomatic complaints profile: Results from SEPAHAN study among a large sample of general adults. Nutritional Neuroscience, 23(3), 190–200.

5.      Kalarchian, M. A., & De Zwaan, M. (2020). Editorial: Psychosomatic Aspects of Obesity. Frontiers in Psychiatry, 11, 614903.

6.      Herpertz-Dahlmann, B., Seitz, J., & Konrad, K. (2011). Aetiology of anorexia nervosa: from a „psychosomatic family model“ to a neuropsychiatric disorder? European Archives of Psychiatry and Clinical Neuroscience, 261 Suppl 2, S177–S181.