Soběstačnost a udržitelnost je cesta ke zdravému hubnutí, říká Aleš Beránek, DiS.

Jako nutriční terapeut pracuje už přes 10 let. Na hubnutí a celkově zdravou životosprávu se dívá skrz celostní medicínu, východní směry i psychologii. Jako svou hlavní přednost vidí lidský přístup. A to můžeme potvrdit.

Myslíte na psychiku a celkovou pohodu klienta. Potěšilo mě třeba ujištění, že se klient nemusí svlékat při měření bioimpedančním přístrojem. Jaké další obavy z vaší zkušenosti klienti řeší před návštěvou výživového poradce?

Obavy mají klienti různé. Svlékání je asi nejčastější obava u žen. Velké obavy mají klienti rovněž ze své minulosti a předešlých pokusů o hubnutí. Zbytečně mnoho klientů se za tyto pokusy linčuje nebo stydí, při tom jim je potřeba vysvětlit, že se jedná o cenné zkušenosti. 

Chvíli to trvá, ale většinou si to pak klient skrze svou praxi, nové zkušenosti a jistotu v sama sebe obrátí do pozitivna. Velká skupina klientů má také obavy ze svých stereotypů a neřestí v jídle. Například sladké. Nebo že už danou potravinu nikdy nebudou moct jíst. Tam je potřeba vysvětlit a ujistit, že tomu tak nebude. 

Podobnost vidím i u strachu sám ze sebe, že jednou udělám chybu a už s tím neskončím. Zde pomůže jednak správně nastavený jídelní plán, aby chutě vymizely, tak jistota, že chyba je přípustná a že moje tělo mi jde naproti. Z předešlých diet zažila většina opak, že za každé vykolejení ze svého aktuálně nastaveného jídelního režimu bylo sečtení chyby i s úroky.

Jak konkrétně aplikujete svůj lidský přístup při první návštěvě klienta?

Je to o naslouchání příběhu každého člověka. Příběhy jsou různé. Někteří se jen chtějí naučit jíst a zhubnout pár kilo. Sportovci zase třeba zlepšit svoji výkonnost a chápat lépe signály svého těla. 

Bohužel ale většina klientů má svůj motiv a cíl již velmi citově zabarvený. Mohou se vyskytovat různé typy méněcennosti spojené se svojí postavou (většinou plynoucí z dětství), přehnaný důraz na svůj vzhled či dokonalost (opět zrcadlo většinou z rodinného prostředí), sebenenávisti z předešlých pokusů o hubnutí, různé druhy vyhoření. 

Často se setkávám s klienty, kteří jedou v módu výkonnosti a tělo je již tak unavené, že nejenom už nezbývá energie na změnu životního stylu (oni si to však nemyslí), ale ani tělo bez odpočinku ideálně hubnout nebude nebo se dokonce pokroky nedostaví vůbec. 

Důležité je nehodnotit klientovu minulost, ale šikovně ji použít pro budoucí nasměrování a učit se, že chyba je nejlepší učitel. 

Jídelníček od vás je snadný na přípravu a nezatěžuje: časově ani finančně. Říkám to správně? Na jaká jídla se mohou vaši klienti těšit? Kolik času denně v průměru zabere jejich příprava?

Troufnu si říci, že jídelníčky ode mě jsou velmi snadné a každý si vybere, na co má chuť. Zohlední si počet jídel. Když chce, vaří si denně teplá jídla, když nechce, může jíst jen studená. Se svačinami, bez svačin, se společnými jídly pro rodinu či s jídlem v restauraci apod.

Avšak pro někoho jsou jídelníčky i různě složité. Každý se učí a každému vyplavou dříve či později situace ze života či z jeho minulosti, které umí nabourat celý proces. Stačí, že budete mít měsíc více oslav a někdo si je chce užít (a za mě je v pořádku zachovávat tradice a určitou lidskost v jídelníčku) a pak přicházejí různé pocity ztroskotání a třeba i náznak demotivace. 

Nebo jiný si nemůže pomoci a nový jídelníček porovnává s minulými dietami a prostě jen pomalu dělá nové změny, protože ho ovládá strach a strachem děláme chyby.

S novými zkušenostmi si zkrátka někdo poradí rychleji, někomu to trvá déle, proto je důležité přistupovat ke každému individuálně.

Časově příprava jídel zabere více tomu, kdo má větší počet jídel denně a více si jídlo hlídá a váží. Časem chci, aby se jídelníčku každý zbavil, nevážil, jinak by to byla jen další dieta. 

Jídelníček slouží jako nástroj. Soběstačnost a udržitelnost je správná redukce. Nic více.

V posledních letech se hodně mluví o celostní medicíně. Upínají se k ní hlavně lidé, kteří už si se svým problémem nevědí rady. Funguje to tak i při hubnutí? Pomůže celostní medicína tam, kde ostatní selhává?

Osobně bych celostní medicínu a celostní přístup vyzdvihnul. Celostní přístup je totiž o propojování všech aspektů, které na nás působí. Jenom tak je možné dobrat se cíle. Skrze onoho dosahování cíle pochopíme, co vše spolu souvisí a ovlivňuje mé tělo, moje chutě, potřeby a náladu.

Jako nutriční terapeut zohledňuji jak západní směr diagnostiky, nemoci, léky, různá omezení, počítání makro i mikro živin, tak učím klienta psychosomatickou rovinu, odhalujeme psychologii propojenou s jídlem, dětství, návyky (velmi podceňovaná složka!), hormonální činnost všech žláz (často úzce spjatou s dosahováním cíle obecně, potažmo s mojí motivací, ale i imunitou a nemocí), tak i směr východní medicíny, který se hodí zejména u situace, kdy západní směr nic nenašel nebo jen zaléčuje a neřeší podstatu.

A v neposlední řadě také zohledňuji aktuální životní situaci, víru a filtr, přes který se dívám na svět.

Uvedete příklady zapeklitých situací, které jste s klientem vyřešili celostním přístupem?

Často se zapeklité situace točí okolo důsledků vyčerpání nadledvin a vysokého kortizolu. To je totiž vysoké procento klientely a obraz dnešní společnosti. Ať to jsou chronické únavy, nehubnoucí stavy, migrény, snížené libido, dokonce i neplodnost.

Na druhou stranu běžně řeším s klienty také zlepšení či odstranění medikace na diabetes II. typu, vysoký tlak, zlepšení ekzémů, různé typy intolerancí, odstranění osteoporózy apod.

A co východní směry, se kterými také pracujete. V jakých případech jdete s klienty touto cestou?

Jedná se pomyslně o nadstavbu jídelníčku. Ne vždy je to nutné. Východní směr se uplatńuje dobře při různých typech špatného trávení (přestože jíme zdravě a racionálně podle západního směru), nebo při jednom z typů závislosti na sladkém. Dokáže také pomoci při lymfatických obtížích, při nadměrném zápachu z úst, zahleněnosti atd.

Východní směr může být stejně nápomocen jako západní pohled. Je dobré oba směry umět propojit.

Pojďme zpátky k psychice. Jaký je vztah mezi stravou člověka a jeho duševní pohodou? Existují potraviny, které zvednou náladu každému, nebo je to individuální?

Zde začnu u východního směru. Východní pohled dokáže rozdělit potraviny podle afinity (vzájemné působení) k orgánům a emocím. Ví, jak daný orgán ovlivňují. Jak ty dobré, tak ty špatné emoce.

Je také dobré zmínit pojem mikrobiom. Jsou to bakterie ve střevě, které mají úzký vztah s naším mozkem, depresemi a náladou. Existují jedinci, kteří mikrobiom mají špatný a pak existuje i šance, že se jim nálada/deprese po pro+prebiotické kúře zlepší. Nicméně vytvořil se okolo tohoto tématu velký business a za mě je to stále neprobádaná oblast.

Potraviny typu káva mohou určité typy lidí velmi duševně rozptýlit, stejně tak adaptogenní látky mohou tělo duševně posílit. V přírodě můžeme nalézt ledasco.

Není ani radno podceňovat prostředí, kde jíme, s kým jíme, naše vzpomínky z dětství: oblíbené chutě, vůně i naše rituály. To má na naši náladu velký vliv a leckdy nejzásadnější! 

Jde zdravou, vyváženou stravou snížit míru stresu, nebo zlepšit spánek? Pokud ano, jak?

Ano i ne a jak u koho. Vyšší míra stresu nebo špatný spánek je skoro vždy multifaktoriální záležitost. Jídlo je jen jeden z potenciálních faktorů. Potom záleží, jaké procento daného problému způsobuje jídlo či jak je nastavený jídelní plán obecně.

V praxi to mohou být například přetížené nadledvinky, kde už existují různé dietní protokoly a další zásady, které sníží stresový hormon či vylepší spánek.

S jakými psychickými problémy se z vašich zkušeností nejčastěji lidé s nadváhou potýkají?

Jedná se často o prohloubený stav frustrace sám ze sebe po předchozích dietách či jo-jo stavech.

Dále tam často vidím méněcennost a nízkou atraktivitu v oblasti partnerské i pracovní. Sociální média, pohled na dnešní krásu a úspěch tomu bohužel nepomáhají.

Je také pro mě s podivem, kolik klientů s nadváhou má fobii jíst na veřejnosti. Bojí se předsudků. Ve skutečnosti se bojíme sami sebe. A při tom realita je opačná, že téměř každá obezita u mě v poradně je způsobena z nedostatku jídla a živin, tedy jedli málo.

Přidáte na závěr motivaci či radu pro ty, kteří chtějí na své životosprávě něco změnit, ale ne a ne se rozhoupat ke konkrétní akci? 

Zastavte se na moment a chvíli přemýšlejte, proč chcete něco změnit a nemůžete se odhodlat. Pod těmi vrstvami totiž téměř každý odhalí podstatu. Je to strach? Jsem vlastně spokojen? Dělám to pro někoho? Nebo je to druh mojí životní nespokojenosti, která mi bere sílu něco měnit? Většinou ta brzda není o jídle, ale o naší psychice.

Jednoduchá rada zní, že pokud se nemohu rozhoupat, tak na to nemusíte být sám/sama. A hledejte pomoc. Kamarád/ka, psychoterapeut, trenér, dobrá motivační kniha, nutriční terapeut, poznávání nových lidí a příběhů..

Totiž představa, že máte parťáka, o kterého se můžete opřít, znamená větší šanci, že to dokážete. Lépe se pak začíná. 

Kdo dočetl až sem, věří, že má úžasnou energii a sílu začít. Děkujeme za vaše slova.