Kojení učí děti řídit svůj příjem potravy a bojuje proti obezitě, říká nutriční terapeutka Martina Kučerová, DiS.

V čem dělají pediatři chybu, když váží dítě ve své ordinaci před a po kojení? Jak vůbec správně kojit a proč roli laktačních poradkyň podceňujeme. Čtěte cenné tipy zkušené zdravotní sestřičky a laktační poradkyně.

Jednou z vašich hlavních disciplín je kojení a obecně výživa miminek. Dostávají maminky dost správných informací?

Informovanost maminek o kojení je širokospektrá. Některá maminka se na kojení připravuje v rámci různých předporodních kurzů, jiná jde na přednášku o kojení, některé maminky téma kojení neřeší vůbec. 

Předporodní kurzy jsou věnovány většinou především vlastnímu aktu porodu a kojení je tam probíráno okrajově. Má přednáška Vše o kojení je opravdu jen o kojení. Pravidelně se setkávám s nastávajícími maminkami v A centru v Praze, nebo si mohou zakoupit online záznam přednášky na mém webu. Akce trvá 2 hodiny a pak ještě s maminkami debatujeme.  Je to téma samostatné a obsáhlé. 

Kde ze své zkušenosti vidíte největší problém, co se týče informací o kojení?

Největší problém vidím dnes právě v rozporupném pojetí tématu kojení: Kdy se snažíme rady standardizovat a často chybí naladění na konkrétní situaci. Pro každou maminku a miminko je kojení individuální záležitostí. 

Je rozdíl, zda máte před sebou ženu po fyziologickém nekomplikovaném porodu, nebo maminku zraněnou, unavenou se zdravotními problémy. 

Kojit může každá maminka, jen je potřeba ji podpořit a najít jedinečný způsob, jak přiložit miminko i v náročné situaci. 

Proč to tedy často nefunguje?

Vyžaduje to zkušenost a praxi laktační poradkyně. A tu některé kolegyně z víkendových nebo online kurzů bohužel nemají.

Chybí zde propojení laktačních poradkyň s pediatry, aby se maminkám dostávalo podpory z obou stran. V současnosti jdou často rady proti sobě a maminky jsou tak zmatené. Osobně spolupracuji se třemi pediatrickými ordinacemi a komplikované situace s lékaři konzultuji. 

Společně pak hledáme řešení a často je nacházíme. Výhoda je, že tuto péči mohou alespoň částečně hradit i zdravotní pojišťovny, pokud je ovšem laktační poradkyně zdravotník a spolupracuje s praktickým lékařem pro děti a dorost. Samostatně bohužel nelze s pojišťovnou kódy nasmlouvat.

Vnímám nutnost propojení pediatrů s laktačními poradkyněmi. Nikdo toto téma zatím centrálně neřeší, proto jsem se rozhodla zorganizovat 3. 6. 2023 vlastní přednášku pro laktační poradkyně v terénu, kde se o svou 13letou zkušenost chci podělit.

Poukazujete na možnou souvislost obezity v dospělosti s krmením umělým mlékem. O tom se málo mluví. Jak to je?

Kojení je jedinečná záležitost, která nám je od přírody dána. Jsme savci a máme tuto schopnost v sobě nastavenou. Kojení umožňuje dítěti korigovat si množství mléka a zodpovídat za svůj příjem potravy.

Kojené děti se nerovnoměrně budí a nepravidelně sají. Jednou vypijí větší množství, jindy menší. Podle svých aktuálních potřeb a schopností. 

Většinou si děti za den vezmou to, co opravdu potřebují a tím získávají do svého podvědomí schopnost rozpoznat své skutečné potřeby.

Což je asi to hlavní…

Ano a proto je také vážení kojenců před a po kojení u pediatrů neobjektivní. Prostředí čekárny je často pro maminku stresující a dítě toto cítí, také nemusí mít zrovna chuť se zrovna kojit, to vše ovlivňuje nakojený výsledek a tedy i další doporučení lékaře. Pokud není hmotnostní přírůstek dostatečný, je na místě zavolat laktační poradkyni a vše zhodnotit doma v klidu. Neřešit hned dokrm a určovat dítěti vnějším způsobem kolik toho má vypít.

Jak se tedy liší kojení od sání z lahvičky?

Z lahvičky je sání odlišné, dá se říci, že snazší a dítě většinou vypije více, než je jeho aktuální potřeba. To platí i u kombinovaného kojení a dokrmu. I právě nakojené dítě z lahvičky ještě něco vysaje.

Uměle krmeným, nebo přikrmovaným dětem, někdo jiný určuje, kdy a kolik mléka dostanou. 

Vychází se z tabulek a průměru, kolik v daném období má dítě přibrat na váze. 

Je to stejné, jako kdybychom chtěli, aby v 18 letech všichni měřili a vážili stejně. Odlišnosti jsou patrné již od kojeneckého věku. Pokud na každý neklid dítěte reagujeme krmením, nevědomě ho učíme, máš-li problém, najez se. Jinými slovy máš stres? Zajez ho… 

To je pravda…Divím se, že nám tak zjevná věc nedochází.

S některými klienty řeším obezitu a často jsou to dámy, které měly v dětství problém s podváhou. Byly to takové hubené děti, které stále někdo něčím cpal. Nebylo respektováno, že jejich tělo v tom a tom období rostlo pomaleji, bylo hubené, ale jinak zdravé a aktivní. 

Tyto děti pak jezdily do ozdravoven: výkrmen. Tam zpravidla získaly další špatné stravovací návyky, neboť cílem byl váhový přírůstek za každou cenu, bez ohledu na kvalitní a pestré složení stravy. 

Co dělat, když dítě v prvních měsících, jak se říká, neprospívá? 

Univerzální rada neexistuje. Vždy je třeba přistoupit ke každému individuálně. Osobně si také myslím, že neprospívání je dost nešťastný termín. Dítě psychomotoricky odpovídá svému věku, je šikovné, často dlouhé a hubené. 

Neprospívající děti v současném pojetí pediatrů mají většinou jen nižší hmotnost. 

Tedy neodpovídající tabulkám, které pediatři stále používají, bez ohledu na genetickou dispozici dítěte. Drobná maminka a štíhlý tatínek většinou cvalíka mít nebudou. 

Neprospívající děti se jinak vyvíjí bez problémů, jen mají nižší váhový přírůstek.

Jaký bývá důvod?

Často je na vině nesprávná technika kojení. Maminka má dítě u prsu hodinu a ono vlastně efektivně vůbec nesaje. Jen tam tak je, visí za konec bradavky a čeká, co mu do pusinky tak nějak nakape. Je v klidu jen u prsu, neboť ho uklidňuje kontakt s maminkou. 

Pediatr pak zjistí nižší přírůstek a než by doporučil návštěvu laktační poradkyně, ordinuje umělé mléko a potřebu dokrmovat. Tím se dítě jakoby zklidní a usne na 3 hodiny. 

Co se děje dál?

Maminka dá dítě spát do postýlky a smíří se s mylným faktem, že má málo mléka. Dítě začne přikládat v delších intervalech a laktace poklesne. Návrat k plnému kojení je pak obtížný, neboť mýtus krmit děti po 3 hodinách někteří lékaři stále doporučují.

Jaký je správný postup kojení?

Správně by bylo zkontrolovat techniku kojení, poradit mamince různé kojící polohy a přikládat často a efektivně. Občas řeším i takové kuriozity, kdy maminka dítě krmí umělým mlékem a zároveň bojuje s retencí a nedostatečným vyprazdňováním prsu, který přejde v zánět. 

Nebo naopak, řešila jsem situaci s maminkou, která má 180 cm a tatínek 205 cm a pediatr zakazoval mamince kojit častěji než po 4 hodinách, neboť dítě bylo moc velké.

A co samotná maminka? I u ní je přece důležité, co jí…V těhotenství i při kojení.

Strava je sice důležitá, ale tvoří část úspěchu, dále je potřeba žít vyrovnaně v klidu a adekvátně svým možnostem se hýbat. 

I zdravé jídlo se dá praktikovat nezdravě ve stresu. To vše se počítá. 

Osobně doporučuji stravu pestrou, tedy složenou z mnoha různých potravin za den. Často jsou doporučovány maminkám různé diety, aby děti neměly koliky, ale i toto je individuální. 

Každé miminko reaguje na určité spektrum potravin odlišně. Někomu vadí cibule, jinému brambory nebo hruška. Je nutné najít souvislosti. 

Maminka nemůže jíst půl roku výrazně omezenou stravu, hrozil by jí nedostatek různých živin. Pokud dítě nějaký problém má, je dobré ho řešit, ale preventivně nedoporučuji vyřadit z jídelníčku nic zásadního. 

Jak si tedy poskládat jídelníček při kojení?

Všeobecně se při kojení nedoporučuje čerstvé, kynuté pečivo. To ale podle mě není moc vhodné ani pro nekojící osoby, neboť to našemu tělu nic moc výživného nepřináší, lepší je kváskový žitný chléb. Alkohol, káva a stimulační preparáty, energetické nápoje apod. opravdu nejsou vhodné nejen při kojení, ale vůbec. 

S tolik propagovanými mléčnými výrobky bych to také moc nepřeháněla, neboť se nyní často setkávám i s různými formami intolerancí kravského mléka. 

Výhodné je zařadit do jídelníčku standardně i nemléčné zdroje bílkovin a vápníku.

Učím proto maminky poskládat kvalitní jídelníček i z netradičních potravin. Ty jsou často zároveň i nemléčnými zdroji bílkovin a vápníku. Ke svačině tak například místo další porce mléčného produktu: sýra nebo lučiny, můžeme zařadit například zeleninové pomazánky, semínka, ořechy a menší množství luštěnin. 

Luštěniny jsou všeobecně mým oblíbeným tématem, neboť je neumíme správně připravit, proto je nejíme raději vůbec. Napsala jsem proto e-book Luštěniny krok za krokem, kde se věnuji právě přípravě luštěnin i pro skupiny osob, kterým je lékaři standardně nedoporučují. 

Martino, děkujeme za příjemné povídání a spoustu tipů nejen pro maminky. Těším se na 2. díl rozhovoru věnovaný výživě dospělých.