Úspěch léčby závisí na odhodlání ke změně, říká fyzioterapeutka Mgr. Ludmila Dítětová

Mgr. Ludmila Dítětová, rozená Hurtová, vystudovala fyzioterapii na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Kromě všeobecné praxe se věnuje i konkrétním postupům, třeba metodě Ludmily Mojžíšové. Projděte si její rady, jak si pomoci sám a kdy už radši vyhledat odborníka.

Začnu hned otázkou z úvodu. Představme si třeba člověka, který trpí chronickou bolestí zad a hlavy. Po kolika měsících, nebo při jaké intenzitě obtíží, by měl vyhledat odborníka?

Pokud hovoříme o chronické bolesti, pak jistě není na co čekat a je na místě navštívit odborníka, ať už praktického lékaře, neurologa, rehabilitačního lékaře nebo fyzioterapeuta. Každou bolest, se kterou se člověk potýká, je nutné brát jako varovný signál. V případě, že nejsem schopen ji sám vyřešit, vyhledám pomoc. Co se týče intenzity, ta je individuální a nepřenosná, každý jedinec se s bolestí vyrovnává jinak a měl by tedy jednat dle svých vlastních limitů snášení bolesti. Ale obecně, pokud bolest ovlivňuje každodenní život, režim, záliby, nedá se zvládnout běžnými prostředky nebo se stále vrací, určitě vyhledat odborníka. 

Za kým jít v takové situaci? Je to praktický lékař, nebo vyrazit rovnou za vámi?

Ani jedno není špatně, praktický lékař může odeslat pacienta na další odborná vyšetření. Pak je výhoda, že k fyzioterapeutovi přijde již vyšetřený pacient. Ale i pokud pacient zvolí fyzioterapeuta jako metodu první volby, dostane se k odbornému pracovníkovi, který je schopen vyšetřit a dále ošetřit, navrhnout další postup, včetně režimových opatření (úprava pracovních stereotypů, pohybových: např. při sportu apod.), nastavit pravidelné cvičení a kontrolovat, případně upravovat, dle aktuálního stavu.

Naší výhodou je, že pacient k nám dochází po určitou dobu. Můžeme tedy sledovat, jak na terapii reaguje a pružně uzpůsobovat aktuálním potřebám. 

Hádám správně, že nejvyšší procento vašich klientů  řeší právě bolesti? Pokud ano, co je bolí nejčastěji?

Ano, je to tak. Největší procento pacientů tvoří lidé s bolestmi v oblasti páteře, případně velkých kloubů: rameno, kyčel, koleno. Další velkou skupinou jsou pacienti po úrazech a operačních zákrocích.

Odhalit skutečnou příčinu problémů pohybového aparátu asi není snadné: Bolesti se často projevují jinde, než odkud pocházejí. Jaký klíč k diagnostice a léčbě používáte?

Při diagnostice vycházím z vyšetření odborného lékaře, se kterým pacient přichází, popřípadě z výsledku zobrazovacích metod (rentgen, CT apod.).

Dále již od vstupu pacienta do ordinace sleduji jeho přirozenou hybnost: jak vstává v čekárně ze židle, jak se svléká, zkrátka jak se hýbe ve chvíli, kdy ještě neví, že již “vyšetřuji”. Potom následuje pohovor s pacientem, kdy mě kromě aktuálních potíží zajímá pracovní zařazení pacienta, pozice těla při práci a jeho další pohybové aktivity. Současně si všímám i psychického naladění, hodnocení vlastního stavu, odhodlání ke změně a další. 

Pacienta samozřejmě odborně vyšetřím. Od toho se odvíjí další práce, nastavení terapie v ordinaci i doma. Úspěch terapie se tak odvíjí nejen od práce v ordinaci, ale především od odhodlání pacienta ke změně a jeho aktivní účasti na terapii.

Pomáhá s bolestmi i vámi vyučovaná Metoda Ludmily Mojžíšové? Pokud ano, jak?

Ludmila Mojžíšová původně pracovala právě s bolestivými stavy, zejména sportovců a až později uplatnila účinky metody u žen, které trpěly funkční sterilitou a dalšími obtížemi. Metoda má široké spektrum indikací: od gynekologických, urologických a v neposlední řadě právě i vertebrogenní, čili bolestivé stavy v oblasti páteře. 

Součástí této metody jsou mobilizační techniky, které uvolňují blokády páteře, žeber a napětí v oblasti pánevního dna. Ludmila Mojžíšová dále dávala velký důraz na pravidelné domácí cvičení, vytvořila sestavu cviků, která je nedílnou součástí metody. Pacient tedy aktivně cvičí doma a dále dochází na ošetření k fyzioterapeutovi.

Metodu Ludmily Mojžíšové má veřejnost spojenou hlavně se ženskými problémy. Jaké další potíže jde touto cestou řešit a s jakou úspěšností?

Metoda Ludmily Mojžíšové má široké spektrum uplatnění. Jedním z nich jsou právě i gynekologické diagnózy. Nejvíce známá je metoda právě u diagnózy funkční sterility, tzn. neschopnosti otěhotnět, i když z gynekologického hlediska je žena v pořádku. Dle výzkumu, který provedla paní Mojžíšová, vykazuje metoda úspěšnost 33 %. 

Z gynekologických diagnóz dále metoda pomáhá u stavů, kdy je žena schopna otěhotnět, ale v rané fázi těhotenství potrácí a to opakovaně (odborně infertilita). Rovněž velmi dobré výsledky má při bolestivé menstruaci. V dnešní době, kdy ženy odkládají mateřství na pozdější dobu a mají často další přidružené diagnózy a rozhodnou se pro asistovanou reprodukci pomáhá metoda Ludmily Mojžíšové i jako příprava na přijetí oplodněného vajíčka. 

Pracuji ale i s těhotnými ženami, které vlivem těhotenských změn trpí bolestmi zad, pánve atd. Metoda připravuje i na porod. Následně si zvu ženy i po šestinedělí a dále spolu pracujeme. Více informací najdete na mých stránkách Ludmila Dítětová.

Pracujete také metodou dynamické neuromuskulární stabilizace podle profesora Pavla Koláře. U jakých potíží funguje z vašich zkušeností nejlépe?

Nejvíce ji využívám u pacientů s bolestmi zad, ale samozřejmě má široké spektrum uplatnění a můžeme touto metodou pracovat téměř s každým. 

Řada našich čtenářů hodně hodin v práci sedí. Poradíte jednoduché cviky, jak sedavý život kompenzovat?

Jednoduché a univerzální řešení neexistuje. Naše tělo není nastaveno na 8hodinové sezení ani jiné statické pozice. Pokud je možnost, je výhodou střídat polohy při práci. Dnes se stále častěji v kancelářích můžeme setkat i s výškově nastavitelnými stoly. Člověk má tedy možnost část pracovní doby stát anebo častěji střídat pozice těla.

Mimo pracovní dobu je důležitý aktivní pohyb, sportovní aktivita, která přináší nejen odpočinek pro tělo, ale i pro psychiku. Víme, že při pravidelném pohybu tělo uvolňuje  působky, které příznivě ovlivňují doslova celé naše tělo i mysl. 

Nejdůležitější je začít a zařadit pravidelný pohyb do každého dne. 

Stačí třeba více chodit pěšky, místo výtahu vyběhnout schody nebo najít v okolí cvičení či sport, který mi bude vyhovovat. Důležité je vydržet a přetavit povinnost cvičení v radost. 

Když už jsme u toho cvičení, jaké sporty svým klientům doporučujete? Existují vůbec nějaké „univerzálně prospěšné“ sporty, nebo je to také individuální?

Je to opět individuální. Jak již jsem zmínila, někdy stačí vyměnit auto za chůzi, výtah za schody a začít se více přirozeně hýbat. Člověk, který běžně nesportuje, necvičí, pro sebe mnohdy udělá více právě touto drobnou změnou, než kdyby si jednou denně půl hodiny či hodinu zacvičil. Je důležité přijmout pohyb tzv. za své, udělat z něj běžnou součást svého dne a hýbat se s radostí.

Jsou samozřejmě sporty, které s sebou nesou větší zátěž a vedou k přetížení, pak je důležité znát kompenzační a protahovací cviky a pravidelně je zařazovat. Pokud již člověk v rámci sportu řeší konkrétní problém, je vhodné se obrátit na fyzioterapeuta.

Prozradíte, jakým cvičením či sporty kompenzujete náročné povolání vy sama?

Jsem takový sportovec “všechno a nic”, takže ráda jezdím na kole, na bruslích, běhám, v zimě lyžuji. Aktuálně se skupinou kamarádek provozujeme powerwalking, což je rychlá chůze v kombinaci se cvičením. Je to pěkná, dynamická aktivita na čerstvém vzduchu. Žádný sport nedělám závodně ani vrcholově, ale do každého se s radostí pouštím. 

Děkujeme za vaše cenné rady a přejeme samé pacienty s velkou chutí a odhodláním změnit svůj život k lepšímu.