Zajímavý paradox vysokého stupně obezity podle nutriční terapeutky

Česká populace je v posledních letech v zajetí zvyšující se nadváhy a obezity. Trpí jimi kolem 60 % populace. V tomto článku najdete poznatky z mojí nutriční praxe – aneb jak jsem vypozorovala, jaký typ lidí nejčastěji přichází s vysokým stupněm obezity a co mají společného.

Pozorování společných jevů mých „redukujících“ klientů

V mém minulém článku na Bezhladoveni.cz jsem se věnovala potenciálním příčinám vzniku obezity v tématu Proč lidé tolik tloustnou? A dnes to bude ještě trochu z jiného soudku. Článek vám předá moje osobní poznatky společných jevů u klientů redukujících vysokou tělesnou hmotnost. 

Vycházím ze zkušeností z mojí plzeňské nutriční poradny

Nutriční poradnu vedu devátým rokem a jelikož jsem i analytický typ, tak mě opravdu baví si dělat různé osobní výzkumy. Zajímá mě zkoumat společné rysy různých jevů u mých klientů. Je pravda, že to asi není nic převratného, protože spoustu z nich dávno potvrdily i různé studie, výzkumy, analýzy a zkušenosti jiných nutričních poradců.

Klienti přichází s různou formou nadbytečných kilogramů tělesného tuku

Lidí, kteří mě žádají o pomoc s hubnutím, změnou návyků, formováním postavy a celkově zlepšením zdraví, je široká paleta.

Lidé „ladící formu“ = hubnutí do 5 kg tělesného tuku

Mívám klienty, kteří potřebují zhubnout jen pár kilo tělesného tuku (cca do 5 kg) a spíše se chtějí zaměřit na formování postavy a změnu stravovacích návyků i do budoucnosti. Těch je v mojí nutriční poradně spíše menšina. Přisuzuji to tomu, že když člověk potřebuje zhubnout jen pár kil, tak většinou na to stačí sám. Poradí si sám, něco si přečte, začne více hlídat jídlo, víc se hýbat apod.

Lidé s pozvolna se zvyšující hmotností = hubnutí cca do 15 kg tělesného tuku

Velká část mých klientů jsou lidé, kteří za svůj život nastřádali již nějaká kila navíc, přichází řešit svoji nadváhu nebo mírnou obezitu a potřebují zhubnout cca do 15 kg tělesného tuku.

Jsou to lidé, kteří mají často jen malé výkyvy v tělesné hmotnosti a přibírají spíše konstantně v čase

Projevuje se to třeba tak, že každý rok něco málo naberou (ročně cca jen 1–2 kg) a jejich nárůst hmotnosti je pozvolný a projeví se až v průběhu let. Hodně jsou to i maminky, které přichází ladit postavu po proběhlých porodech/dětech. 

Nebo například lidé, kteří změnili fyzickou aktivitu, ubylo jim pohybu, ale jídelníček zůstal stejný (na to tělo obvykle může zareagovat pozvolným přibíráním). Nebo klienti, kterým nastal přechod na sedavý styl práce, založili rodiny nebo řeší jiné obvyklé životní situace, které mohou mít dopad na změnu postavy.

Mám s formováním postavy a hubnutím u těchto klientů obvykle dobré zkušenosti. Neboť často stačí „poladit“ stravování, pohybové aktivity, spánek, výběr potravin, upravit porce, někde něco ubrat/přidat, „poštelovat“ vzorce chování související se stravováním atp. a hubnutí se začne projevovat.

Takhle skupina klientů nemá až takový problém se samotným hubnutím, ale spíš s tím, aby si udrželi motivaci a zhubnutá kila jim vydržela. Velmi obecně řečeno – nástraha se tady může jevit v tom, jak si tato skupina lidí umí zhubnutá kila dlouhodobě udržovat.

Lidé s vysokým stupněm obezity = hubnutí cca od 15 kg tělesného tuku a často i o dost více

Abych řekla pravdu, pomoci těmto lidem je někdy zapeklitější, než se může na první pohled zdát. Laik by si řekl, že to musí být snadné, protože těmto lidem bude stačit se uskromnit v jídle, zařadit víc pohybu, disciplíny a kila půjdou dolů jako po másle.

Pokud tohle někdo tvrdí, má pravděpodobně dost zkreslenou představu. Za sebe musím napsat, že je to často právě naopak. S těmito klienty je proces formování jejich postavy nejtěžší. I pro mě, ale i pro ně.

Práce s klienty s vysokým stupněm obezity

Klienti, kteří mě vyhledají s přáním zhubnout a pohybují se ve vysokém stupni obezity, potřebují zhubnout např. 20, 30, 40 kg. Často mají velké výkyvy mezi hmotnostmi. To znamená, že jednou mají o 20 kg méně, za rok zas o 25 kg více. 

Pár měsíců/let to tak drží, ale pak se zase rozhodnou zhubnout nějakou tou dietou. Ukrojí zase třeba 15 kg, ale po čase opět 20 kg přiberou. S každým novým hubnoucím pokusem je často jejich aktuální hmotnost ta nejvyšší, co kdy měli. A naopak sebedůvěra a chuť něco měnit o dost menší a menší.

Co mají společného tito klienti?

Pominu-li fakt, že může hrát roli určitá genetická dispozice, finanční situace, užívané léky, stres, délka spánku, práce na směny a jiné vnější okolnosti, pak společnými rysy u těchto lidí jsou:

• častá aplikace redukčních diet
• přejídání, emoční jedení, záchvatovité přejídání, zajídání stresu a emocí
• velké výkyvy v příjmu energie (dny/týdny jí málo, pak je to dostihne a hodně se jednorázově přejí)
• jídlo jako přítel a nepřítel zároveň (střídání pocitů slasti z jídla s výčitkami svědomí)
• nenávist/nepřijetí svého těla
• mentální vzorec, že hubnutí je o odříkání jídla a je to něco hrozného, co ale brzy skončí a pak přijde úleva
• organismus adaptovaný na nízký energetický příjem

Paradox vysokého stupně obezity

A teď to hlavní. U klientů s vysokým stupněm obezity je často patrný ještě jeden jev, kterému říkám „paradox obezity“. Co se za tím skrývá?

Klienti, kteří přichází s obezitou, paradoxně nebývají ti, co nejvíc jí. Nejsou to často ti „vyjedení“, jak si mnoho lidí myslí. Naopak, jsou to lidé, kteří v neustálé životní snaze zhubnout pořád dokola redukují a snižují jídlo a pak se jednou za čas jednorázově přejí.

A hodně často z tohoto důvodu přibývají na tělesné hmotnosti. Tělo se přizpůsobuje na málo jídla (na nízký energetický příjem) a když mu jeho majitel někdy pošle víc, uloží si ho. A to je dost začarovaný kruh.

A teď se podržte

Lidé, co jí fakt hodně, mají rádi jídlo, jí velké porce, nežinýrují se, tak obvykle ke mně do poradny nepřichází řešit, že potřebují zhubnout 30 kg. Většinou přichází řešit těch 10–15 kg navíc. 

Z toho vyplývá, že lidé, kteří fakt dost jí, nejsou paušálně ti s vysokým stupněm obezity. I když samozřejmě že ano, člověk se dokáže vyjíst i na vysoký stupeň obezity. Ale paradoxně je těchto lidí méně než těch, kteří dojdou k obezitě neustálými životními pokusy o hubnutí s velkými výkyvy v tělesné hmotnosti nahoru a dolů.

Lepší výchozí pozici při hubnutí mají ti, co jí víc a musí se uskromnit než ti, co jí málo

Vyplývá z toho, že organismus se dokáže adaptovat na vysoký energetický příjem (ano, ukládá si do zásob, ale ne tolik). Ale dokáže se adaptovat i na dlouhodobě nízký energetický příjem. Proto mají lepší výchozí pozici při hubnutí lidé, kteří spíš víc jí. 

Pokud se trochu umírní (a sníží svůj energetický příjem, byť jen o 20 %), často začnou dobře hubnout. Kdežto u klienta, který už je adaptovaný na nízký energetický příjem (jež je obvykle ke všemu pod jeho nutné energetické a živinové potřeby), tak tam už nemáme, jak  jídlo snižovat.

Co je na terapii s obézními klienty na dlouhodobě nižším příjmu nejtěžší?

Nejtěžší na terapii s obézními lidmi, kteří dlouhodobě jedí spíš míň než víc (i když si to ale nemyslí, protože mají zkreslenou představu o tom, co jejich tělo potřebuje), je adaptovat jejich metabolismus na vyšší příjem a na vyšším příjmu pak začít hubnout. 

To je někdy alchymie

Rozjíst a rozpohybovat zpomalený metabolismus, a ještě po dietních etapách po něm opět chtít, aby organismus zase hubnul, je těžké. Navíc mnoho klientů si fakt pořád myslí, že jejich obezita je způsobená tím, že jí hodně a nedokážou přijmout myšlenku, že na to, aby zhubli, potřebují jíst víc a především kvalitněji, vyváženěji, pestřeji atd.

Závěrem: Nezvykejte své tělo na nesmyslné diety

• Pokud bych měla přání pro všechny lidi, co se snaží hubnout, tak by to bylo, aby svoje tělo dlouhodobě neadaptovali na nízký energetický redukční příjem a neustále nedrželi nízkoenergetické a jiné nesmyslné redukční diety. Proto jsem zastáncem jen mírné formy redukčního jídelníčku.
• Přikláním se k tomu, aby si lidé během hubnutí sem tam dopřáli i svá oblíbená jídla/potěšení. Proto jsem zastáncem si dělat redukční pauzy, kdy si lidé třeba jednou měsíčně na pár dní od „redukčního jídelníčku“ odpočinou a jí víc pocitově. Pozor – teď určitě nemám na mysli spustit se ze řetězu a mít každý měsíc obžerství a několikadenní „cheat day“.

Mám na mysli, že si u babičky na návštěvě občas tu svíčkovou dáte. Že si dopřejete narozeninový dort. Že si s partnerem dáte skleničku vína na oslavu jeho pracovního úspěchu, i když jste v procesu hubnutí. Že když se v neděli sejde celá rodina u společné snídaně, tak si třeba palačinkou zpestříte svoje hubnutí. Protože vše v přírodě je o rovnováze a platí to i při redukci hmotnosti.