Výživová koučka Markéta Gajdošová: Jíst míň neznamená mít lepší výsledky

Jídlo a zdravý životní styl ji chytly, když žila v Los Angeles. A to natolik, že se jim rozhodla věnovat profesionálně i po návratu domů. S čím vším vám pomůže a jaké razí zásady?

Začněme od tvých amerických začátků. Co to, že tě popadla zdravá strava zrovna tam?

V první řadě moc děkuju za pozvání a za možnost vrátit se k tomu, kde to všechno začalo. Když jsem mířila do Kalifornie, ani zdaleka nebylo mým primárním cílem vplout do světa výživy. Kdybych tenkrát věděla, jak moc se změní směr, kterým se budu ubírat, sama bych tomu nevěřila.

Tím, že jsem žila na druhé straně světa a změnilo se všechno, na co jsem byla zvyklá, začala jsem si uvědomovat spoustu věcí. Nová atmosféra, nové možnosti, nové požadavky, noví lidé a nové jídlo – to všechno hrálo roli v tom, abych se začala zajímat o svou vlastní životosprávu.

Je to dokonalá příležitost k tomu, aby si člověk uvědomil, jak jednotlivé faktory působí nejen na to, jak vypadá, ale hlavně na to, jak se cítí. Vlivem změny prostředí jsem si začala dávat tyto souvislosti dohromady a v mozaice všeho, co hraje roli v naší životosprávě, bylo právě jídlo tím, co mě fascinovalo nejvíc. Ne odděleně, ale synergicky se vším ostatním. 

Zpočátku byl můj zájem čistě soukromý, ale netrvalo dlouho a já jsem se přistihla při tom, že jsem nevědomky našla životní směr, od kterého už si nedokážu představit odstoupit.

Jak obecně jedí a sportují Američané? Je to tak špatné, jak se říká?

Přiznám se, že nerada generalizuju a při hodnocení stravovacích a sportovních návyků Američanů to platí dvojnásob. V jistém slova smyslu by se určitě dalo říci, že je Amerika země plná extrémů, ale na druhou stranu – která země není? Jedna z věcí, kterou mám na Spojených státech ráda, je, že si tam člověk vždy bez výmluv najde to své.

Přesně to platí i v otázce zdravé životosprávy, která tu nabízí neskutečné možnosti, ale už je na každém, jak moc z nich bude nebo nebude čerpat. Rozhodně si nemyslím, že by to bylo tak špatné, jak se nám snaží namluvit média a typické americké filmy.

Často to bývají předsudky, které jsem dříve vůči Americe měla možná i já sama.

Osobně jsem ale ve svém okolí neměla nikoho, kdo by měl tak žalostné návyky. Většina Američanů pro mě byla naopak velikou inspirací v tom, jak ke své životosprávě v určitých ohledech přistupují. 

Dokonce vždycky říkám, že kdybych měla porovnat standardní návyky Američanů a Čechů, tak bychom na tom jako národ hůře skončili my. Víceméně se tedy snažím tento mýtus “nezdravé Ameriky” vyvracet. Každopádně svou roli hraje určitě i to, v jaké společnosti a na jakém místě se člověk pohybuje. Já jsem žila v centru Los Angeles, pro které je oblast fitness a zdravé výživy naprosto typická, takže se má zkušenost odvíjí od toho.

Proč dnešní lidé tak podhodnocují význam zdravé stravy?

Těžko hledat jednoho viníka. Z mého pohledu je to určitě tím, že žijeme v době, která na nás klade obrovské nároky, které se denně snažíme naplňovat, ale při tom všem zapomínáme na to nejdůležitější, co máme – na sebe a své zdraví.

Přitom je to tím nejcennějším, co vlastníme a když nebude fungovat toto, nebude fungovat ani nic kolem. 

Částečně je podle mě tento fenomén způsobený také tím, že se odkláníme od toho, co to vlastně znamená jíst a žít “zdravě”, hledáme v tom složitosti a extrémy a odmítáme si připustit, že kvalitní jídlo nám poskytuje kvalitní palivo pro optimální fungování ve všech směrech.

Stavíš na celostním přístupu ke stravování. Představíš jeho principy?

Holistický přístup k životosprávě je něčím, co jsem si odnesla právě z Ameriky a co se snažím aplikovat do všeho, co dělám, jak v osobním, tak pracovním životě. Přirovnávám to ke spojeným nádobám, kde každá část ovlivňuje tu druhou, ať už přímo nebo nepřímo. 

To znamená, že to nikdy není jen o jídle nebo jen o sportu, ale naopak o souhře všech faktorů, které do celé mozaiky životosprávy spadají. Do toho patří kromě výživy a sportu třeba také psychika, regenerace, hormonální zdraví, vztahy a desítky dalších aspektů. Nejde řešit jen jednu část bez ostatních, protože všechno souvisí se vším.

Sestavuješ jídelníčky na míru různého typu. Vysvětlíš, prosím, v rychlosti rozdíly?

Moc ráda. Stejně jako je každý z nás individuální bytostí, potřebujeme i jiný přístup a jinou strategii, která povede k cíli. Někdo potřebuje flexibilitu, někdo naopak větší řád a disciplínu, někdo naopak cestu absolutní volnosti. Také záleží na tom, jak intenzivní podpora z mé strany je potřeba.

Neexistuje ideální typ jídelníčku, protože se ten nejvhodnější vždycky bude individuálních cílů a preferencí. Cílem je najít ten, který bude ideální pro daného člověka.

Většina našich čtenářů je v úplném začátku hubnutí a hledají, od čeho se odrazit. Co bys jim doporučila?

V první řadě bych určitě začala s abstraktním, ale o to důležitějším krokem: zodpovědět si na své “proč”. V momentě, kdy na tuhle otázku známe odpověď a víme, že to děláme kvůli sobě, se mnohem snadněji objeví i “jak”.

Z praktické stránky věci bych potom určitě doporučila mít přehled o základních živinách a jejich potřebném množství. K tomu všemu určitě nezapomínat ani na kvalitu jídla. Jsem velký zastánce názoru, že kvalita je stejně důležitá jako kvantita a pokud chceme kvalitní výsledky, musíme tělu dodávat živiny z kvalitních zdrojů.

Zabýváš se také suplementačními kúrami. O co jde? Týkají se jen sportovců?

Tady se obratem vrátím k diskutovanému celostnímu přístupu. Doplňky stravy (jinými slovy suplementy) vnímám jako pomyslnou třešničku na dortu, která je tím posledním, čím bychom se měli zabývat.

Nejdříve je důležité vybudovat stabilní základní kameny a poté teprve postupovat k suplementaci. Suplementy jsou k tomu, aby doplnily deficit živin, které neobsáhneme prostřednictvím jídla.

Pokud taková situace nastane, pak je potřeba vyhledat kvalitní produkty, které splňují to, co slibují. Co je vhodné a potřebné pro jednoho, může být naprostá zbytečnost a vyhozené peníze pro druhého.

V rámci suplementace se dá s jistotou radit až po tom, co mám detailnější přehled o celkové životosprávě a o tom, jak vypadá samotný jídelníček, popřípadě co v něm chybí a co je potřeba nad rámec vyvážit. 

Určitě se netýkají jen sportovců, naopak. Sportovec nesportovec, v dnešní době je to v konečném důsledku aktuální téma téměř u každého.

Razíš heslo „využijte jídlo ve svůj prospěch a cíl, ať už je jakýkoli“. S jakými cíli k tobě lidé nejčastěji přicházejí?

Musím říct, že se jednotlivé cíle hodně liší a to je přesně to, co si na své práci výživové koučky užívám. Variabilita cílů je neskutečně široká, často jsou také nakombinované. Velká část cílů se samozřejmě týká vizuální stránky.

Při tom všem ale vždy dojdeme k tomu, že se za primárním cílem skrývá něco mnohem důležitějšího a dlouhodobějšího, jako třeba to, že chce daný klient dát do pořádku svůj režim, napravit svůj vztah s jídlem, poznat své vlastní tělo a začít poslouchat signály, které se mu snaží vysílat. 

Můj “skrytý” ultimátní cíl je pomoci každému vybudovat takovou životosprávu, která mu bude po všech stránkách vyhovovat natolik, že už ji nikdy nebude muset opouštět. 

V čem obecně Češi v jídle nejvíc chybují? Třeba proti zmiňovaným Američanům…

Jedna z chyb, se kterou se setkávám na denní bázi, je zmíněné množství jídla. Spousta lidí má tendenci svůj příjem podhodnocovat s myšlenkou “čím méně, tím lépe”. To bohužel dlouhodobě nefunguje a vede to ke zbytečným extrémům, které přitom nejsou vůbec potřeba. 

Jíst míň není ekvivalentem efektivnějších výsledků.

Další chyba, kterou často vnímám, je, že spousta lidí nezačne od toho nejdůležitější a místo toho řeší maličkosti, které nejsou pro závěrečný výsledek tolik zásadní. Obecně bych ale řekla, že se toto vztahuje jak na nás, tak na Američany.

Kde radíš klientům nakupovat potraviny? A podle čeho vybírat?

Tím, že se zaměřuju na filozofii kvalitní stravy, mi jde hlavně o to, aby lidé jedli základní, přirozené a minimálně průmyslově zpracované potraviny, odklonili se od polotovarů a od toho, co se jako jídlo jen tváří a co na zadní straně etikety čítá desítky řádků zbytečných ingrediencí.

Jak jen to situace dovolí, tak doporučuju nakupovat lokálně, ale nejsem v tomto ohledu extrémista a myslím, že je důležité v každé situaci dělat zkrátka tu nejlepší volbu, jaká se zrovna nabízí. 

Ne vždy můžeme být při výběru kvalitních potravin 100%, ale i 70 % je pořád více než nic. 

Co se týče výběru, tak vždy doporučuju zaměření na základní potraviny.

Potom také vůbec není špatné kouknout čas od času na zmíněné etikety produktů, které běžně kupujeme, a podívat se, co vlastně dáváme do svého těla. Někdy to totiž může překvapit. 

Jsi spoluautorkou knihy Cesta k opravdovému jídlu. Co v ní čtenáři najdou?

Knížku, kterou jsem vydala ve spolupráci s Evou Ehrenbergerovou, food bloggerkou a autorkou blogu Moje barevná kuchyně, označujeme jako teoreticko-praktického průvodce zdravou stravou. 

S Evou jsme se pustily do konceptu, který nám u nás chyběl. Knížka není jen klasická kuchařka, ale obsahuje také lidsky podanou teorii o tom, jak si sestavit vlastní jídelníček, jak obsáhnout základy a jakým chybám nebo mýtům dát červenou. 

Má přes 250 stránek a její hlavní vizí je podat pomocnou ruku při změně životosprávy, dodat inspiraci na vyvážené recepty a předat znalosti, které jsou zásadní pro nadhled nad celkovou životosprávou. 

Ke konci loňského roku sis splnila sen a rozjela podcast Marketa´s Vibes. O čem je? Může si ho pustit každý?

Podcast je opravdu splněný sen a nahrávání každé nové epizody je pro mě čím dál tím větší radostí. Dotýká se především oblasti zdravého životního stylu, výživy, sportu, ale také ostatních lifestyle faktorů, které se zdravým vnímáním života souvisí. Jednotlivé epizody prokládám rozhovory s hosty, kteří mají co předat a kteří sdílí myšlenky, se kterými se ztotožňuju.

Podcast vychází pravidelně každé úterý a poslechnout si ho může zdarma úplně kdokoliv. Pod názvem Marketa's Vibes je k dispozici na Apple Podcast, Google Podcast, Spotify, Buzzsprout a na všech ostatních podcastových platformách. Prokliknout se k němu můžete tady. 

Na závěr krátce k aktuální situaci kolem pandemie koronaviru. Řešíš ji nějak s klienty, třeba úpravou stravy?

Režim, který jde naproti optimálnímu fungování imunitního systému a prevence řešíme celoročně, takže si v aktuální situaci spíše potvrzujeme, proč je tak důležité řešit dlouhodobé měřítko a neupínat se k zázračnému řešení až ve chvíli, kdy už je pozdě. 

Právě strava, pohyb a celková životospráva jsou tím, čím na můžeme na funkci imunitního systému vědomě působit. Samozřejmě ale nyní mnohem více přihlížím na to, aby ve stravě opravdu nic nechybělo a více než kdy jindy řešíme i stress management. 

A ty osobně, měníš nějak stravu a celkový přístup k ochraně svého zdraví?

Pro mě osobně platí to stejné, co jsem popisovala v předchozí odpovědi. Nemám důvod nic měnit, protože se snažím chránit své zdraví dlouhodobě. Jediné, co se vymyká ze standardu, je tréninkový plán a sportovní aktivita, které přizpůsobuju aktuálním podmínkám a vládním nařízením. 

To, že nemůžu do fitka, ale není výmluvou pro to, abych nedělala nic. Vždycky říkám, že se v mém režimu (ani režimu mých klientů) vlastně absolutně nic nemění, jen se přizpůsobujeme situaci. To je ale ta flexibilita, se kterou se musí pracovat celoročně.

Co bys vzkázala všem, kdo celý den sedí na zadku a jídlo odbývají „co dům nebo fast food dá“?

Přestože bych každému přála, aby našel cestu, která bude mít ten nejlepší možný efekt na jeho zdraví, tak věřím, že jde o věc, kterou si každý musí nastavit sám a že nemá cenu přesvědčovat o opaku, dokud to člověk není připravený slyšet. 

V každém případě bych ale znovu zopakovala, že zdraví máme jen jedno a to, jak se o něj budeme starat ovlivní nejenom to, kde budeme zítra, ale kde budeme za dvacet, třicet, čtyřicet let. 

Investice do zdraví je ta nejlepší, kterou můžeme udělat a je škoda ji nevyužít.

Pod to se můžeme jen podepsat. Děkujeme, Markéto, za úžasné povídání a spoustu cenných tipů.