Zpovídáme Andy (Andy’s diary)

Andy miluje své povolání, ale také blogování. Blog Andy's diary píše o všem, co ji baví, co špatnou náladu jí spraví. Ráda cvičí, čte i vaří, také různé dárky tvoří. Je inspirací nejen pro ty, kdo chtějí zdravě žít a radost ze života mít.

1. Kým je Andrea v pěti větách?

Řekla bych, že Andrea je pohodářka. Na jednu stranu jsem praštěná učitelka s duší puberťačky. Zároveň jsem milovnice jídla, vaření, pečení, knih, umění a také K2hikingu.

Jsem člověk kreativní. Dělám to, co mě baví, a to je důležité.

2. Tvůj blog je deníčkem, v němž si zaznamenáváš vše, co ti dělá radost. Nestydíš se na něm prásknout i pár netradičních faktů o sobě. Přibylo něco za poslední dva roky, co stojí za zmínku?

Určitě bych zmínila to, že mě při osobním setkání někteří lidé na základě přečtení článku s netradičními fakty oslovili s tím, abych jim předvedla provaz a ukázala, jak neumím mrkat pravým okem. 😀 Celkem mě to pobavilo. Jinak jsem žádnou „bláznivinu“ do svého seznamu nepřidala.

3. Zmínila ses na něm o své práci v Kauflandu a McDonald's. Co ti obě brigády daly?

Nové zkušenosti. Rozhodně jsem se naučila více komunikovat s lidmi. Dřív mi komunikace dělala celkem problémy, bála jsem se vystupovat před „publikem“.

Také jsem zjistila, že vydělat si nějaké peníze není rozhodně tak jednoduché.

4. Obsah blogu plníš i zdravějšími recepty ve snaze shodit nadbytečná kila. Jakými změnami tvá životospráva od doby jeho založení prošla?

Občas je to jako na houpačce. Každopádně dřív to bylo tak, že jsem jedla, co jsem chtěla. Teď se hodně při nakupování rozmýšlím, co si koupím a co ne.

Hodně čtu etikety potravin, kupuji hodně zeleniny, nejím tolik sladkého jako dřív. Když mám ale na něco chuť, prostě si to dám.

5. Do svého života jsi kromě zdravějšího jídelníčku zařadila také sport. Co bys poradila těm, kteří k pohybu nemají vztah, přesto by se mu rádi věnovali?

Zkoušet. Každý jsme jiný a každému vyhovuje něco jiného. Já jsem třeba vztah ke sportu nikdy neměla. Ale postupem času si člověk uvědomí, že pohyb k životu patří a potřebuje ho. Je to parádní relax po práci a člověk si u toho „vyčistí hlavu“.

Já třeba začínala procházkami místo používání MHD. Postupem času jsem přidala rotoped u televize a pak i občasný běh.

Přibližně před rokem a půl jsem objevila na internetu cvičení K2hiking a to mě pohltilo natolik, že chodím cvičit pravidelně 3× týdně.

6. Řídila ses stejnou radou ty sama v době, kdy jsi s běháním a cvičením začínala?

Samozřejmě. Potřebovala jsem prostě najít jen to, co by mě bavilo.

Kdysi jsem zkusila třeba zumbu nebo bodyforming, ale to mi prostě moc nevyhovovalo.

7. Díky tobě i někteří tví čtenáři začínají zdravěji jíst, sportovat, kreativně tvořit, přicházejí na chuť knížkám nebo cestování. Kdo je naopak pro tebe každodenní inspirací?

Strašně mě baví například Kačí z My Cooking Diary, také třeba Péťa Elblová a pak rozhodně Míša Kocourková s dcerou Sofinkou.

8. Mnoho inspirativních blogerů se sejde v celorepublikové soutěži. Co pro tebe nominace do kategorie „Blogerka roku“ v roce 2017 znamenala?

Musím říct, že to bylo naprosté překvapení! Když jsem se viděla mezi nominovanými blogery, byla jsem v šoku, protože jsem nečekala, že by se můj blog mohl někomu líbit natolik, aby ho nominoval do takto prestižní soutěže.

9. Zaznamenali tvůj úspěch také tvoji žáci? Jak na tvoji druhou stránku osobnosti reagují?

Moji žáci mě berou stále takovou, jaká jsem. Jsem pro ně učitelka, ale samozřejmě je zajímá i to, jak žiju mimo školu, proto mě spousta z nich sleduje na Instagramu.

10. Kladných reakcí se těší i tvé příspěvky na sociálních sítích. Jaký potenciál v těchto platformách jako blogerka spatřuješ?

Sociální sítě jsou metlou lidstva. 🙂 Člověk může přes sociální sítě dost věcí ovlivnit. Líbí se mi, že můžu lidem např. na Instagramu ukázat, co jsem zrovna dnes jedla, oni mi pak na oplátku napíší, zda bych jim dala recept. To samé funguje u přečtených knih. Moji sledující se mě ptají na názor a jejich reakce mě vždy velice potěší.

Snažím se samozřejmě i pomáhat různým organizacím, pokud je to v mých silách. V roce 2018 jsem např. posílala dárek přes jednu organizaci paní do domova důchodců. Líbilo se mi, jak na to lidé na sociálních sítích reagovali a že se také zapojili. V tomhle se mi sociální sítě jeví jako parádní komunikační médium.

11. Kde se vidíš za 10 let?

Za 10 let? Kdo ví? Ráda bych s přítelem časem založila rodinu, takže se vidím určitě jako máma. Samozřejmě máma blogerka. Jak jinak… 😀

S blogem a sociálními sítěmi rozhodně skončit nechci. 🙂

Děkujeme za rozhovor a přejeme trvalou radost z blogování i splnění všech přání!