Zpovídáme Báru (SvobodaVsem.cz): Největší gurmánské zážitky mám z Vietnamu a Srí Lanky

Bára Branná vystudovala grafiku a ilustraci a tak trochu nuceně i publicistiku. Stejně náhodně se dostala i k veganství. Po měsíci bez masa se k živočišné stravě už jednoduše nevrátila…

1. Mohla by ses v krátkosti představit našim čtenářům?

V současné době dokončuji bakalářské studium audiovizuální tvorby. Nicméně k psaní mě přivedla již dokončená vyšší odborná škola v oboru publicistiky.

Jsem typ člověka, kterému se mnohem lépe formulují myšlenky na papír, ať už slovně či abstraktně, což je nejspíš ten důvod, proč se psaní (a také kresbě) ráda věnuji.

2. Kdy a jak ses dostala k veganskému životnímu stylu?

Jednoho dne mě napadlo zkusit měsíc bez masa, už ani nevím proč. No a z měsíce bez masa se najednou stalo 5 let.

Asi čtvrt roku jsem byla vegetariánka, ale když jsem se postupně dozvídala, jak se se zvířaty zachází, tak jsem přirozeně přešla na veganství.

3. Potýkala ses, coby začínající veganka, s negativními reakcemi ze strany svého okolí?

Potýkala jsem se s klasickým popichováním, otázkami o bílkovinách, diskuzemi o tom, že maso „prostě potřebujeme“. Ale právě to byla moje motivace zjišťovat další informace, protože jinak bych nebyla schopná dostatečně argumentovat.

Nicméně velkou oporou mi byla máma, která postupně se mnou taky přešla na veganskou stravu.

4. Veganství a trvale udržitelnému životu se věnuje portál SvobodaVsem.cz. Ty jsi jeho redaktorkou. Jak vůbec vznikl a kam směřuje?

Portál SvobodaVsem.cz vznikl primárně jako osvěta. Aby se čtenáři mohli dozvědět například informace o nepříznivých vlivech působících na naši planetu a jak případně přispět k udržitelnosti.

Rádi bychom tyto skutečnosti šířili, aby se lidem dostaly do povědomí a vedly je k zamyšlení. Protože jak se říká, vždy, když chce člověk něco změnit, musí začít nejdříve u sebe.

Doufáme, že se v průběhu času bude dosah našeho webu zvětšovat a osloví více lidí, kteří nebudou problémy současnosti jen přehlížet, ale aktivně se zapojí do jejich řešení.

5. Přispěl portál i k rozšíření komunity veganů?

Určitě ano, dostáváme několik zpráv měsíčně ohledně rad, jak snadno přejít na veganskou stravu a co do ní zařadit. Je to hodně individuální, jelikož každý má jiné potřeby a stavbu těla, a to, co potřebuje organismus jednoho, zase nemusí vyhovovat někomu jinému.

Snažíme se pomáhat nebo odkazovat na kvalifikované lidi z oboru (doktoři, výživoví poradci, nutriční poradci apod.) a odborné články. Nicméně je důležité, aby lidé při změně stravy naslouchali především svému tělu a zjišťovali, co jim vyhovuje nejvíce.

6. SvobodaVsem.cz je místem plným receptů, zajímavých rozhovorů, recenzí i užitečných informací. Kde se vzděláváš ty sama?

Snažím se čerpat z různých internetových zdrojů, viděla jsem několik dokumentárních filmů věnujících se veganské tématice.

Co se týče receptů, tak v počátcích jsem vycházela hlavně z kuchařek. Nicméně jakmile se člověk naučí, ze kterých potravin může čerpat, a kde je koupit, tak to jde samo.

7. Ráda objevuješ tajné kouty světové veganské kuchyně. Kde se pro tebe stala opravdovým gurmánským zážitkem a kde naopak zklamáním?

Největšími gurmánskými zážitky byl samozřejmě Vietnam a Srí Lanka. Je to exotika, takže ty chutě jsou nové. Na Srí Lance jsem si užívala snad úplně všechna jídla, protože mi připomínala indickou kuchyni, kterou miluji. A ve Vietnamu jsem skoro každý den jedla jejich nudlové polévky.

Na žádné výrazné zklamání si asi nevzpomenu, protože nejezdím do zahraničí, abych se tam najedla. Jde mi především o tu kulturní jinakost, a když k tomu mám i dobré jídlo, tak je to akorát takový bonus navíc.

8. S objevováním světové kuchyně souvisí i cestování. Strádá vegan na cestách?

Jak se to vezme. Někde je to horší, někde lepší – ono je to hlavně v hlavě, protože každý má tu hranici „strádání“ někde jinde. Když cestujete po vlastní ose, tak si prostě vždycky něco seženete.

Minulý rok na stopu, když jsme zrovna trčeli někde na pumpě, mi nezbylo než si na večeři koupit Pom-Bär chipsy, protože tam skoro nic jiného veganského neměli. Ale to k blindu patří – pořád je to v rámci jakéhosi vystoupení z komfortní zóny.

Pro mě osobně je mnohem víc nepříjemná situace cestování ve větší skupině lidí, kde se musíte přizpůsobit tomu, že se jde na oběd do restaurace. Máte sice opravdu hlad, ale víte, že jediná strana v menu, kde najdete něco, co můžete sníst, je ta s přílohami. A tak zatímco ostatním nosí všemožné druhy jídla, vy si tam na talířku žmouláte třeba opečené brambory.

9. Součástí veganského životního stylu je i snaha o třídění odpadu, ochranu životního prostředí, boj za práva zvířat, zero waste a nákup bio kosmetiky a fairtrade produktů. Je podle tebe možné dělat všechno na 100 %?

Nemyslím si, že to vše (ekologie, zero waste, fairtrade…) je součástí veganského životního stylu, protože ten je primárně o zvířatech. Nicméně pokud už se člověk jednou začne zajímat o to, co se kolem něj děje, jde to u spousty lidí ruku v ruce.

Najednou totiž začnete vnímat všechny ty aspekty, před kterými jste do té doby zavírali oči nebo jste o nich netušili. A to se pak těžko dělá, že o tom nevíte, protože byste museli lhát sami sobě.

Nevím, co je definicí sta procent, ale zase
je to všechno o tom vnitřním nastavení. Nakolik je člověk ochoten změnit svůj
životní styl, omezit své pohodlí a dělat věci jinak než za posledních 10, 20,
30 let.

Ani já zatím nejsem schopná dělat všechny věci na „100 %“. Myslím si, že je to cesta, a každý má jiné tempo v naplňování dílčích cílů. Ale snaha se cení, protože jakýkoliv krok k lepšímu se počítá.

Důležité je nezavírat oči a uvědomit si, že ta změna vždycky začíná u nás samotných.

10. Jaké výhody veganského života bys vyzdvihla? Doporučila bys ho všem?

Veganství bych doporučila všem minimálně zkusit, protože když vyřadíte tolik potravin, které jste jedli celý život, uvědomíte si, kolik věcí vlastně vůbec nepotřebujete. Dojde vám, že je to jen o zvyku a tom, že vám něco vtloukali do hlavy celý život. A alespoň pro mě bylo takové zjištění poměrně zásadní, jelikož mi došlo, že se to netýká jen stravy, ale celé té nenasytné, na hlavu postavené, konzumní mašinérie, ve které dnes žijeme.

Takže největší výhodou vlastně je, že se začnete víc zajímat a začnete víc přemýšlet (což přichází postupně). A nesporně také to, že přestanete přispívat průmyslu, za jehož zdmi dochází k obrovskému utrpení.

Báro, moc děkujeme za příjemné povídání a přejeme spoustu dalších gurmánských zážitků 🙂