Zpovídáme Lindu (A co teda jíš?): Vařit před cizími lidmi mě neláká

Blog o rostlinné stravě „A co teda jíš?“ sklízí úspěch nejen u veganů. Proč se jeho autorka Linda vyhýbá foodblogové scéně, kurzům vaření a food festivalům? Vše se dočtete v dnešním rozhovoru.

1. Lindo, mohla by ses krátce představit našim čtenářům?

Dobrý den, jmenuji se Linda, pocházím z Teplic, ale už několik let žiji v Praze, kde pracuji jako učitelka angličtiny. Jsem také autorkou blogu A co teda jíš?

Mezi mé záliby patří procházky v přírodě, houbaření, historie českých hradů a zámků, četba klasické literatury a sledování AZ kvízu.

2. Název blogu „A co teda jíš?“ je otázkou, kterou vegani slýchávají dnes a denně. Jak po letech odpovídání na tentýž dotaz nezačít být znechucena podobnou debatou?

Ta otázka je samozřejmě naprosto debilní a koleduje si o podobně debilní odpověď.

Je důležité zůstat nad věcí a přistupovat k tomu s humorem.

Nenechat se vtáhnout do bezpředmětné debaty, na jejímž konci vám dotyčný sdělí, že sice máte pravdu, že zvířata trpí a tak, ale že má hermelín fakt rád, takže nic.

Naštěstí se s tímhle už moc nesetkávám, rostlinná strava se přece jen dostala do obecného povědomí. 

3. Co pro tebe bylo prvotním impulsem přejít na rostlinnou stravu?

Dokument o průmyslovém zemědělství, na který jsem narazila úplnou náhodou.

Vtip je v tom, že jsem si předtím dělala z vegetariánů legraci, ale stačilo víc zagooglit, něco si o tom přečíst a voila, byl ze mě militantní vegan. Recepty jsem pak začala sdílet nejdřív na Instagramu, na Facebooku a nakonec na blogu A co teda jíš?

4. Jako veganka určitě nepodceňuješ suplementaci základních vitamínů a minerálů. Setkala ses někdy s jejich nedostatkem?

Každý den spasu talíř ovoce a zeleniny, sezobu misku zrní, dám si nějaký protein, sem tam do sebe hodím multivitamín nebo probiotika. Nijak do hloubky to nezkoumám a žiju.

Vegelidi jsou nedostatkem základních vitamínů a minerálů ohroženi úplně stejně jako nevhodně se stravující masožravci.

5. Tvá jídla sklízí úspěch za úspěchem. Překvapilo tě, u kolika lidí jsi vzbudila zájem o rostlinnou stravu?

Na to, u kolika lidí jsem já sama něco vzbudila, nemám tvrdá data. Každopádně přesvědčovat zbývajících 7 miliard lidí o tom, že mají otočit svoje stravovací paradigma o 180 stupňů, je fuška.

6. Jsou mezi nimi i členové tvé rodiny nebo blízcí přátelé?

Fajn, přiznávám, pár lidem jsem vymyla mozek.

7. Česká foodblogová scéna je ti vzdálená, přesto stojíš v jejím čele. Jak to děláš, že si zachováváš odstup od tohoto prostředí?

V jejím čele určitě nestojím. Většinou se jedná o lidi, kteří propagují (a slovo „propagují“ bych tady dvakrát podtrhla) živočišnou stravu.

Tam jsou pak dvě varianty – buď do detailu ví, jak to celé funguje a je jim to jedno, anebo nejsou informovaní a dělají svůj koníček/práci nezodpovědně. V obou případech je to dost průser.

8. Časopisy o vaření neodebíráš, kuchařek moc nevlastníš. Kde bereš neustálou inspiraci?

Na webech, na sítích, v hlavě, v lednici.

9. Jaký postoj máš ke kurzům vaření? Zúčastnila ses někdy nějakého? Pokud ano, jakého a co ti dal?

Ne. Být několik hodin zavřená v jedné místnosti se skupinou neznámých lidí a sledovat jejich ruce třímající čerstvě naostřené nože mě jako hluboce introvertní osobu příliš neláká.

10. Do michelinských restaurací nechodíš…Navštěvuješ jiné, na první pohled obyčejné podniky? Kde ti v Praze momentálně nejvíc chutná?

Pokud mám hlad, tak navštívím cokoli kdekoli. Ale třeba v Modrém Zubu bych mohla snídat, svačit, obědvat, svačit a večeřet každý den.

11. Spousta dobrot bývá na hromadných piknicích, marketech a food festivalech. Napadlo tě někdy prezentovat svoji kuchyň právě tam?

Na tenhle typ akcí dostávám pravidelně nabídky a pravidelně se je snažím slušně odmítat (viz otázka č. 9). Neslušně jsem zatím odpověděla jenom na pozvánku ze Slavnosti moravského uzeného.

12. Vnímáš svůj blog o vaření jako vstupní bránu k jiným projektům?

Nevnímám. Ty nejlepší nabídky a projekty se stejně vždycky naskytly bez toho, aniž bych je očekávala či plánovala.

Děkujeme za rozhovor a do budoucna přejeme mnoho spontánních, zajímavých nabídek a spoluprací!